Duben 2013

God Bless You 7

5. dubna 2013 v 11:00 | Doris |  God bless you
"Byla bych velice ráda, kdybys mu dával hodiny náboženství." Usmála se Tomova matka a mrkla na Toma. Musela to říct takhle. Kdyby to řekla napřed Tomovi, nikdy by na to nepřistoupil. Teď už neměl na výběr.
"Ach tak…" vydechl Bill a podíval se na Toma propalujícího svou matku. Přišlo mu to k smíchu. "Moc rád." Kývl nakonec s úsměvem a Simone si radostně poposkočila na židli. Zato Tom v celém tomhle úžasném plánu viděl jen jednu dobrou věc… čas strávený s Billem.
Jen co se Tomovi podařilo přestat dusit, koukl se jak na matku, tak i na Billa, který se usmíval. Zaraženě zkřížil ruce na prsou a propaloval oba pohledem. Moc se mu vidina čtení z Bible opravdu nelíbila, ale kdyby mu to předčítal Bill, možná by to nějak mohl přežít.


"To myslíš opravdu vážně?" Zamračil se na matku, která dojídala dezert.
"Ano, Tome, myslím, že by ses měl trochu zklidnit, a navíc čekám, až si někdy domů konečně dovedeš nějakou pořádnou dívku. Zatím jsem se dočkala jen tvých povedených kamarádů a dívek, co sis tajně vodil domů." Opětovala mu hluboký pohled. Bill taktně mlčel a hleděl si svého pohárku, kde ještě bylo trochu zmrzliny a dojídal ji.
"To neznamená, že ze mě musíš hned udělat svatýho." Zabručel a Bill se na něj tázavě zadíval.
"Myslím, Tome, že by ti to mohlo rozšířit rozhled." Řekl nakonec Bill, když dojedl svoji zmrzlinu. Vlastně ani nevěděl, jestli je rád nebo ne. Na jednu stranu mu bylo jasné, že to odmítnout nemůže, to by mu opat pěkně vynadal, a na druhou stranu by možná raději i chtěl. Když si vzpomněl na incident na zahradě, ještě teď se červenal. Tom ještě něco chtěl namítnout, ale matka jej zpražila pohledem a on věděl, že hádat se s ní nemá vlastně cenu. Stejně by vyhrála.

God Bless You 6

3. dubna 2013 v 10:58 | Doris |  God bless you
"Aaa Tome… vítej. Co tě sem přivádí?" Usmál se Matouš, zatímco Bill nebyl schopný
nějakého pořádného pohybu nebo snad výrazu. Jen si oprašoval ruce a zvedal se na nohy. Tom se široce usmíval a rozhodl se na otcovu otázku neodpovídat.


"Jak se máš, Bille?" Otočil raději rozhovor ihned na osobu, která ho zajímala nejvíce, a která byla právě důvodem jeho návštěvy.
"Oh no… mám se dobře, děkuju." Pousmál se Bill rozpačitě. Cítil, že se červená. "Ale Tome… nemám teď čas si s tebou povídat. Promiň. Mám práci." Kulil na něj oči, a když se Tom ještě víc usmál, málem se mu nohy zase podlomily.
"To já vím. Hledal jsem tě a poslali mě sem za tebou. Že máš práci na zahradě. Pomůžu ti, a o to dřív se mi pak budeš moct věnovat." Oznámil rozhodně Tom a klekl si okamžitě na zem vedle Billa, aby se činil.


Bill na to nenašel žádný argument, kterým by Toma zastavil, a tak si jen zase kleknul zpět a pokračoval v tichosti v práci. Byl tak nervózní, že se mu ruce třásly. Otec Matouš je po očku sledoval a broukal si nějakou písničku. Na nic se neptal. Pohled na Billovy růžové tváře a Tomův široký úsměv mu stačil k tomu, aby mu bylo jasné, že jen kvůli pletí záhonku Tom nepřišel. Zvlášť když sem nechodil již prakticky vůbec.


"Jsi nějaký zamlklý." Rozhodl se Tom prolomit to napjaté ticho mezi nimi. Nepřišel sem mlčet.
"No jo… nevím, co ti mám říct." Hlesnul Bill upřímně. Byl tak rozhozený, že si sotva vzpomínal, které rostlinky má vytrhávat a které ne. Nemluvě o tom, že se jeho pracovní tempo zpomalilo o polovinu výkonu.
"Co chceš." Pousmál se Tom. "Chtěl jsem tě vidět, ale jestli by ti to mělo dělat problém…" Nedokončil větu a podíval se na Billa. I když nepopíral, že by ho takové Billovo rozhodnutí mrzelo.
"Ne, to ne." Zareagoval Bill téměř okamžitě a vehementně při tom zakroutil hlavou. Tomovi se lehce ulevilo.
"Tak to rád slyším." Usmál se a pokračoval ve svojí dobrovolné práci.

God Bless You 5

1. dubna 2013 v 10:57 | Doris |  God bless you
"Doprdele...," zaklel Tom a málem spadl ze židle, když mu někdo sáhl na rameno. Prudce otočil hlavu, když spatřil Billa, jak se na něj usmál, ale hned zkameněl, jen vydechl.
"Já... no omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit, vážně." Usmál se omluvně Bill
"Ne... ne, to je v pořádku, jen... lekl jsem se." Zasmál se Tom. "Přisedneš si?"
"Tak to znamená, že nemáš čisté svědomí, hm? Ano, moc rád." Pokýval hlavou Bill a sedl si naproti Tomovi.
"Zdá se, že na sebe máme docela štěstí, co?" Vydechl Tom, když upil ze šálku s kávou.
"Boží cesty jsou nevyzpytatelné." Mrkl na něj Bill a objednal si Latté.
"A někdy koukám i velice rychlé." Usmál se Tom a promíchal svůj nedopitý nápoj. Bill se zaculil.
"Asi má nějaký důvod svádět nás tak často dohromady." Rozhodně mu to nevadilo. Konec konců… nikoho tu neznal, a teď už měl jistotu, že nebude moct nikdy říct, že tu byl úplně sám.


Tom si podepřel bradu a zadíval se na Billa.
"A jaký důvod by mohl mít?" Přejel jazykem po své náušnici ve rtu. Billovi přeběhl mráz po zádech a z nepochopitelného důvodu chvíli zaraženě sledoval Tomovy lesknoucí se rty. Ano, to byla skutečně dobrá otázka.
"To se možná dozvíme časem. Třeba chce uklidnit tvojí hříšnou duši anebo tu mojí vystavit pokušení." Pokrčil rameny Bill.
"Oh pokušení?" Zatvářil se Tom nanejvýš šibalsky. Bill zrůžověl.
"No… já to myslel… totiž… no pokušení má spoustu podob. Není to jen to, co tě zase napadlo." Kroutil hlavou v záchvatu obhajoby. Tomovi to přišlo docela kouzelné. Bill se očividně často dostával do rozpaků a jeho docela bavilo ho do nich dostávat.
"A jak víš, co jsem myslel?" Nepřestával Tom Billa popichovat a upil zase ze svého hrnku.
"No… po tvých dopoledních otázkách… není tak těžké to uhodnout." Namítnul Bill a Toma tím trochu zchladil.