Říjen 2012

Forever And After My Love 4/4 (with Lauinka)

16. října 2012 v 10:11 | Doris |  Jednodílné
Bill
Večeře je tu coby dup. Jeden by řekl , že ta monotónost tady bude utíkat pomalu, ale zdání klame. Všechno je to rychlejší, než by se zdálo. Člověk se nenaděje a už se dělá něco dalšího. I když už to všechno známe. Nezapomenu očichat krupičnou kaši a začnu jíst. Jak milé, že to říkáš... že mi sluší i ten bryndák. No oproti obojkům a řetízkům nevím teda... ale dneska už bych v tom vypadal jako debil. To ten bryndák je přeci jen příhodnější k mému věku.
"No jo… dneska je vážně dobrá." Většinou v ní mají pucky, což mě dokáže naštvat. Výhoda kaše je totiž ta, že jí nemusím kousat. Ale když v ní mám nějaký cumle, tak to úplně účel nesplňuje. Jakmile zmíníš návštěvu plácnu se do čela. Bože ta moje paměť. Přitom jsem to sám navrhoval. To je děsné se mnou.
"No jo… jasně.. .jdu to hned vybavit. Počkej tady zlato." Jako bys mi snad mohl někam utéct. S tou svojí pohyblivostí. Zvednu se od stolu a dojdu za vrchní sestrou, která tak nějak dohlíží na průběh večeře. I když já si myslím, že spíš zděšeně čeká, kdy tady někoho klepne. Hned to začnu vyjednávat. Naštěstí je milá a ochotná. Někdy až přehnaně, že mi to dokáže lézt na nervy. Samozřejmě kolem toho má pár připomínek, že si musíme uvědomit, že už nejsme nejmladší a dlouhá cesta nám nemusí udělat dobře a také, že se máme připravit na to, že kluci na tom asi také nebudou nejlépe a že to třeba ani nepůjde. Ale tomu já nevěřím. Nevěřím, že by nás kluci odmítli, i kdyby na tom byli špatně. Na to jsme byli moc velký kamarádi. Nakonec to ale projde všechno jak má... já jí všechno pokorně odkejvám a vrátím se za tebou.
"Tak je to domluvené. Prý se na to hned vrhne a zítra ráno nám dá vědět jak to dopadlo." Usměju se na tebe, když se usadím zase naproti tobě.

Forever And After My Love 3/4 (with Lauinka)

15. října 2012 v 10:10 | Doris |  Jednodílné
Bill
Jen pokývám hlavou. No to bych si taky nezopakoval. Na tom není nic fajnového. Ale co se dá dělat, že jo?
"No jo… stárne každém. Můžeme se utěšovat jen tím, že nejsme první ani poslední." Pousměju se. Starostlivě na tebe kouknu, když se rozkašleš a vzdychnu. No bohužel ti nijak nepomůžu.
"No… na druhou stranu si to měl rád, když jsem byl hlasitej." Zamáchám prstem ve vzduchu. Alespoň jsi věděl, že to děláš víc, než dobře. A to ty jsi teda sakra uměl.
"A jestli nás někdy slyšeli… no asi jo no.. tak myslím, že David si šel dávat obklady na čelo, Georg šel raději na vzduch a Gustav si šel hledat všechny možný informace o gayích, aby byl připravený na cokoliv." Ušklíbnu se, ale byli taktní. To není tak časté.
"Jooo to byly časy. To jsem ještě mohl divočit." Trochu si postesknu. Samozřejmě, že v dospělosti to taky bylo ještě dobrý, ale na starý kolena… to už pomalu ani nevím, co to sex je. Ono už by to ani nešlo. Už jsem jaksi nefunkční. Jsem rád, že mi funguje alespoň to čůrání. Ale to neznamená, že na to nemůžu myslet a tetelit se blahem na vzpomínkách.
"Tak přemýšlím,
kdy to bylo opravdu hodně divoký, ale zrovna si nějak nemůžu vzpomenout. Napadá mě zase jen to poprvé." Zakroutím nad sebou hlavou. No ono to bude asi tím, že poprvé to je prostě vždycky emocionálně nejsilnější zážitek, tak si to pamatuju. Teda alespoň u mě to tak bylo. Vždycky jsme to chtěl nějak speciálně a nezapomenutelně. A to se mi s tebou očividně splnilo.

Forever And After My Love 2/4 (with Lauinka)

14. října 2012 v 10:08 | Doris |  Jednodílné
Flashback
David pochodoval po nahrávacím studiu sem a tam a mnul si spánky. Měl pocit, že právě zažívá nejhorší noční můru. To, co viděl by ho ani ve snu nenapadlo. Dva svoje svěřence pod stromem ve vášnivém polibku. Což o to, že dva chlapci, to by ještě nějak přežil. Konec konců u Billa si nebyl tak úplně nikdy jistý, kam vlastně směřuje. Ale, že ti dva budou sourozenci…dvojčata…to bylo na něj moc silné kafe.
"Můžete mi říct, co to mělo znamenat?" Zarazil se v chůzi a propaloval oba chlapce, sedící těsně u sebe, pohledem. Bill jen nejistě klopil zrak. Nevěděl, co má říct. DoCELA Davida chápal. Jeho rozhořčení bylo oprávněné a on to věděl. Raději mlčel, než aby řekl něco špatně.
"Co k tomu chceš víc slyšet, Davide? Viděl jsi to. Nedá se nic dělat. Asi se budeš muset smířit s tím, že Billa prostě miluju." Pokrčil Tom rameny a David ztěžka dopadl na židli a ovíval se složenými novinami. Tom byl vždy ten odvážnější a nebál se ozvat. Zvláště v takové chvíli, kdy mu o něco opravdu šlo. Jako právě teď. Byla to pro něj docela dlouhá cesta uvědomit si, co vlastně k Billovi cítí. To Bill v tomhle měl jasno už dávno a Tom to jen potřeboval zpracovat a uvědomit si, že k Billovi prostě patří.
"Poslyš nebo spíše poslyšte. Tohle přece nejde. Není to normální. Vy jste sourozenci. Vy se nemůžete milovat. Teda jako… ne takhle." Rozhodil David rukama v nesouhlasu a Tom protočil oči. Byl mladý a David to podle něj jen zbytečně zveličoval.
"Nikdo se to nedozví, Davide." Ozval se tiše Bill, stále ještě vyplašený, co z toho může vzniknout. David jen nevěřícně zamrkal.
"Nedozví? Nedozví?! To myslíš vážně? Jste pod neustálým dohledem dotěrnejch paparazzi… sni nevíte, kde všude můžou být a ty řekneš takovou hloupost?" Zakroutil David nevěřícně hlavou. Bill se musel zbláznit.
"Takhle by to prostě pánové nešlo. To rozhodně ne. Ohrožujete svojí kariéru. A ne jen tu svojí, ale i Géčkům. Tak přestaňte být sobečtí." David měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Asi potřeboval panáka nebo rovnou dva až tři.

Forever And After My Love 1/4 (with Lauinka)

13. října 2012 v 9:57 | Doris |  Jednodílné
Zdravíme všechny twincestní fanoušky. Já a Doris jsme tu s další povídkou. Popravdě už nevím, jak tenhle nápad vznikl, ale… určitě šlo o nějakou duchaplnou debatu, jak je u nás zvykem. XD Nevím, co bych k tomu měla dodat. Je to taková zvláštní povídka, plná radosti a veselí… taky trochu smutku. Musím říct, že mě to opravdu oslovilo a někdy bylo až nemožné psát, jak jsme se u toho smály. Můžu jen říct, aby jste si to užili a možná se nad i trochu zamysleli nebo pozastavili. Příjemné počtení. Jinak pro zajímavost opět jsme si nechala roli Toma a přibrala roli sestry, Doris zůstala věrná opět Billovi. Flashbacky jsme psaly půl napůl. Pro ty, koho by to zajímalo. Vaše Lauinka a Doris
Tom
Je to už pár let, co jsme skončili s kapelou. Dobře, lžu asi nejspíše i sám sobě, je to několik desítek let. Jelikož jsem vždycky žil pro svého brášku a on pro mě, logicky nemáme děti. Takže se o nás nemá kdo starat a my hnijeme v důchoďáku. Je fakt, že peněz jsme měli vždycky jako šlupek, ale pak to šlo všechno z kopce a nám zůstalo něco málo na nájem tady a možná i na rakve nám zbude. Kdo ví. Doba je dneska těžká. Vlastně už ani moc nemůžeme. A já už vůbec ne. Jsem na tom nějak dost špatně s nohama a poslední dobou se sotva dobelhám na snídani, než je její konec. A tak mě vozí sestřička na vozíku. Sestřičky… takový mladý kočky, který bych v mládí proháněl a teďka můžu leda slintat. Což vlastně je normální, když nemám zuby. Teda mám, ale v hrnečku a stejně na ně věčně zapomínám. Ach ta hlava. Ta snad dopadla nejhůř. Kupodivu časem jsem byl nucen i vytáhnout piercing ve rtu, všichni se na mě už blbě dívali. Ani nepočítám roky, které nemilosrdně stále naskakují. Utěšuje mě, že ne jen mě. Každý den je tady stereotypní. Sotva mě sestřička ráno vzbudí, musí mě přebalit. Ostuda, vím ale… no jo ten věk. Tak dostanu pokáráno, převlíknou mě a jdeme na snídani. Z té mám stejně většinou kulové. Pak jsme celý den venku s Billem. Jsme stále spolu i po těch nekonečných letech. Vždycky to zakempíme pod naším velikým dubem, pod kterým je alespoň trochu stínu. Povídáme si nebo vzpomínáme na staré časy. Vlastně se tu nemáme tak zle. Spíše možná naopak.
Bill
Chodím po svém pokoji… no chodím je asi silné slovo. Spíše se tak šourám, protože si přece nebudu brát berli, když se tu producíruju jen mezi kusem nábytku, že ano? Hledám brýle. Chci si přečíst ranní tisk, ale prostě na to nevidím a brýle nikde nemám. Někdy mám pocit, že mi je snad někdo krade. Ne ten Němec to není, tak špatně na tom ještě nejsem. To je teda taky ale asi to jediné, co ještě nemám. Je půl šesté ráno. Ach ta nespavost. Když si vzpomenu, že za mlada jsem v tuhle dobu teprve chodil kolikrát spát. Stáří je strašná věc. A dokud jste mladí, tak na něj ani nemyslíte. Tahle rutina se mi opakuje každý den, hledání brýlí a operace s nandáváním zubů, jelikož moje klepající se ruce hrozí spíše tím, že si ještě i vypíchnu oko. No zase bych měl o problém míň s hledáním těch brýlí. Každý den totiž hledám brýle, abych si přečetl denní tisk. A nemůžu je najít… jo počkejte, to už jsem vlastně zmiňoval. Ach bože. No pochopili jste to správně, už dávno nejsem mladík a když si zpívám ve sprše, tak už to rozhodně není ten hlas, ze kterého všechny holky šílely. No možná i kluci, co já vím? Moje sláva je už někde hodně daleko. Kolik mi vlastně už je? Mě, Billu Kaulitzovi? Té hvězdě z Tokio Hotel? No řekněme tak sto padesát… plus mínus pár let. Áááá moje brýle, vždycky je nakonec najdu. Chvála bohu, jenže pak zase zapomenu, kam jsem si dal ten tisk. Takže si stejně nic nepřečtu, protože, i když mi na snídani dají nový, to už jsme s Tomem. No jo… pořád spolu. Pořád jako jeden. Je zvláštní, že si přijdu kolikrát starší, než on… jistě, že to je hloupost. Za prvé jsme dvojčata, takže je stejně starý a druhé jsem byl vždycky o deset minut mladší, ale v mých očích je on pořád ta kytarová hvězda. I když dneska už by nezvládl asi ani fouknout do harmoniky. Raději nechám tyhle hloupé řeči tak. Obuju si svoje bačkory a vyjdu na chodbu. Musím počkat na Toma… sám na snídani nejdu nikdy. Už nikdy nikam nejdu bez něj. Myslím, že i do hrobu půjdu s ním.