Září 2012

Bad Boys II 15

25. září 2012 v 0:08 | Doris |  Bad Boys II
Bill se probudil překvapivě brzy. Po jeho alkoholickém dobrodružství to bylo velice překvapující. I za normálních okolností vstával nejdříve v půl jedenácté a dneska byl vzhůru už v osm hodin. Rozlepil oči a nespokojeně zamručel, když mu došlo, že jeho žaludek zřejmě není uplně na svém místě. Posadil se, ale hned zase padl zpátky do peřin, jak se mu zamotala hlava.
"Oh sakra" v duchu si zanadával, že vymyslel zase jednu pěknou pitominu a rozhlédl se kolem. Trochu nakrčil čelo. Tohle nebyla jeho ložnice. Pár minut mu trvalo, než si dal dohromady souvislosti o tom kde je a jak se tam dostal. Lehce se usmál. Byl u Toma. V jeho posteli. Ale byl tam sám. Aby byl upřímný, měl přeci jen trochu výpadky paměti z předešlého dne. O večeru nemluvě. Nemohl si vůbec vybavit jestli s Tomem prožil nějaký ten románek nebo ne. Pomalu se vyhrabal z postele a přešel do koupelny. Urychleně se opláchl a probral k životu a šel Toma hledat do kuchyně.
"Tome…" zavolal, když Toma nenašel. Trochu se zakabonil. Prošel celý byt, ale byl tu uplně sám.
"Pffff" Odfrknul si pod nos a dopadl na gauč. Co teď? Asi by měl jít. Vrátil se do ložnice a sebral svoje složené oblečení. Dobře….tak tohle jistě neudělal on. Takže ho jistě z kalhot a trika dostával Tom. Všechny svršky na sebe natáhl a zamířil ke dveřím pro boty. V ten moment se vchodové dveře otevřeli a vešel Tom s plnou nákupní taškou. Bill jen němě zaklapal pusou.
"Někam jdeš?" Podíval se Tom na Billa a zatvářil se trochu zklamaně. Nabyl dojmu, že Bill se chtěl nejspíš vypařit co nejdříve, jinak by jistě nevstával, aby s ním třeba nemusel mluvit. Bill zakroutil hlavou.

Mistic

15. září 2012 v 20:09 | Doris |  Doris

BTK

14. září 2012 v 12:18 | Doris |  Doris

fantastický let

11. září 2012 v 15:03 | Doris |  Diary
Ahoj moje milovane twincestni dušičky,
Tenhle článek se netýká twincestu, abyste náhodou nečekali nějakou senzaci, ale týká se mě a mojí práce. Ono totiž se to může zdát jako monotonní a nudná práce…být zavřená x hodin v letadle a roznášet kafe. Jenže ono zdání klame a někdy se na téhle mašině zažije víc srandy než s partou v hospodě. Zrovna včerejšek mě o tom setsakramentsky přesvědčil. Samozřejmě, že to co vám tu sepíšu se nestává každý den. Záleží na lidech co se zrovna v posádce sejdou. Ale když se sejdou čtyři paka…tak to pak stojí za to. No než ale začnu s nějakým tím konkrétním vyprávěním, tak vás musím trochu seznámit s pojmy a hlavně s celkovou situací, kdy a kde se to všechno odehrálo.
Takže postupně….
Jak jste tedy jistě už pochopili (nebo někteří už možná i věděli) moje práce na letní sezonu je letuška. Domovskou bázy mám v Praze, ale cas od casu se na pár dní nacházím na jiném letišti jiného Evropského města. Teď zrovna se nacházím v Polských Katowicích. Přiznávám, že je trochu nudné být tady dva týdny zavřená na hotelu bez stálé posádky. Prakticky jsem tu furt sama a to je nuda, ale co si budeme povídat…ty peníze co za to dostanu…to mi jen tak někdo nedá. Takže jsem se nijak nebránila, když jsem ve svém plánku zrovna tento pobyt objevila. Asi bych si tady sama od sebe domovskou bázi nedala, ale co se kolektivu týče…kam se hrabe Praha. Ono to je tím, že je tady o dost mín lidí jak v Praze samozřejmě, ale i tak…myslím, že příští sezonu si budu o Polsko žádat každý měsíc :D Tak tím byste měli přiblíženo kde se celá tahle událost stala a teď nějaké ty pojmy. I když vás nechci podceňovat a určitě to všechno znáte. J Jistota je kulomet….

Housekeeper 9

11. září 2012 v 13:39 | Doris |  Housekeeper

Adam

Zajedu autem do garáže a vystoupim. "Bille skocim si do vany." Otočim sen a tebe když vejdu do baráku. Chci si trochu porelaxovat a popřemejšlet. A tak nějak si připravit reakce na zítra až vyjdou všechny ty články. Je jasné že se tím zase objeví spousta otázek na mojí osobu. "Dej si oddych a vecer pujdem." I kdyz nevim komu bych zavolal abysme nesli sami. I když je to vlastně jedno. Nemám v plánu se tam zdržet moc dlouho. Vyběhnu po schodech do svýho pokoje a sundám ze sebe oblečení. Zustanu jen ve spodním prádle a veci necham hozený na posteli. Uklidim to později. Ještě ale znovu seběhnu tak jak jsem do kuchyně a do vysoký skleničky si naleju džus s ledem. Ať mám co upíjet. "Klidně si tu vem co chceš z lednice" Usměju se a vrazim do toho ještě brčko a pak pomalu zamířim do tý koupelny.

Bill
" Dobre " reknu a hned kdyz se vyzuju jdu do kuchyne.. Natocim si vodu a poradne se napiju.. Chvilku jeste zustanu sedet a premyslim da se rict o nicem... Najednou se priritis ty jenom ve spodnim pradle... Takze na tebe chvili civim a pak sklopim pohled a trochu zrudnu.. " j-jo diky " řeknu a hned co odejdes dam varit vodu na spagety a pustim se do pripravy omacky.. Mezitim co se mi vari spagety a dela se omacka nastrouham syr a prostru... Zase mam pusteny radio takze si tu prozpevuju a tancim... Kdyz mam uvareno tak se skocim do domku prevlict a dam si na zahrade v klidu cigaro...

Housekeeper 8

8. září 2012 v 16:05 | Doris |  Housekeeper

Bill

" jak uvidis zitra noviny? " zamrkam a upru na tebe pohled... " co se vubec delo na tom rozhovoru? nejak sem se zamyslel a nevnimal sem... nechci abys mel kvuli me problemy " reknu a porad z tebe nespoustim ocka... " nemam zase tak uzasnej hlas abych mel sanci zrovna tady v Americe prorazit... " nejak tu vetu s tim bulvarem vypustim z hlavy... " dobre.. " usmeju se.. odpoutam se sahnu si pro kabelu a nasadim si bryle.. vystoupim a jdu hned vedle tebe... rozhlizim se okolo.. tady to bude urcite drahy... vypada to na velice luxusni ctvrt...



· Adam

Vzdychnu. Nevim jestli ma vubec cenu ti to nějak vysvětlovat. Konec koncu to prostě zítra zjistíš sám. "No upřímně jsem si toho taky nevšiml a nedošlo mi to, když jsem tam přišel s tebou. Až když se mě na tebe začali ptát." Pokrčim rameny. "Nebudou z toho problémy. To ne....jen trochu nepříjemnost. Tak na to buď připravenej. Ono to časem zase zmizí a urovná se to." Pousměju se a začnu ti tak nějak říkat kde co je. "Neboj...vypadá to draze tady, ale zas tak drahý to neni. A někde je to i dost běžný ceny. Určitě tu najdeš co ti bude vyhovovat. Tady v tý ulici nakupuju nejradši." zasmeju se a zastavim se abych se podepsal nějaký holčině, která mě poprosí. "A dal bych si kafe. Ty ne?" KOuknu na tebe. Dost tady do tý ulice zapadáš. A je vidět, že se ti tu ty věci líbí. No jo...luxus si zamiluje každej hned. "A nepodceňuj se. Když chceš něco dosáhnout tak si koukej věřit. Ti co se bojí nemají šanci."

Polibek smrti 7

8. září 2012 v 15:42 | Doris |  Polibek smrti
Druhého dne, se kluci neměli šanci sejít. Měli tolik povinností, že se neustále míjeli. Když měl chvilku volnou jeden, nemohl zase ten druhý. Billa to deptalo a Tom z toho také nebyl moc nadšený. Nemohl se tolik soustředit a to bylo něco co v případě jejich poslání vůbec nebylo dobré. Možná právě proto bylo zakázáno sbližování s opačným světem. Možná proto měli být poslové obou stran zbaveni jakýchkoliv citů. Měli se soustředit pouze na to co je jejich povinností a ne na něco okolo. Tom věděl, že z toho hrozí obrovský malér a byl si skoro jistý, že dříve nebo později za to ponesou následky. Ale nedokázal si pomoct. Bill se mu objevoval ve snech…před očima…neustále. A Toma víc než cokoliv jiného tížilo svědomí.
"Hej kámo…co jsi jak zaseklej?" Bouchnul Toma do zad menší blonďák. Jmenoval se Gustav a byl Tomovým přítelem. Gustav byl smrtí ještě o několik stovek let déle jak Tom a tudíž jeho city už byly skutečně nulové. Z toho důvodu Tom rozhodně nechtěl rozebírat Billa. Gustav by to totiž jistě nepochopil a udělal by z toho světové drama.
"Ne…jen přemýšlím. Dneska toho mám fakt plný kecky. Hroznej shon." Zakroutil Tom hlavou a pousmál se, aby tomu dodal na věryhodnosti. Jenže Gustav nebyl dnešní a za ta léta už dokázal poznat, když někdo lže. Nebylo tak těžké to prokouknout. Posadil se vedle Toma na lavičku, na které si dredáč dopřával menší svačinu a sledoval při tom obyčejné smrtelníky, kteří o něm neměli ani ponětí.

SOS (Anything but love) 28 (konec)

8. září 2012 v 10:54 | Doris |  Sos
Doris: Takže twincesťáci… vy, co jste s povídkou zůstali až do konce, si zasloužíte velký dík a možná i poklonu, že jste to ustáli :D. Každopádně k povídce. Když s touhle myšlenkou za mnou Lauí přišla, nemohl jsem odmítnout a jsem ráda, že jsem do toho šla. Možná vám to přijde rychle ukončené, nebo vás takovýhle konec zklamal, ale věřte, že přesně takhle to mělo být. Nikdy jsme neplánovaly jiný konec a já osobně to považuju za konec v podstatě happy endový. Ne ve všech povídkách jsou si zkrátka souzeni a dokážou spolu být. My to pojali z toho směru, kdy by třeba i chtěli spolu být, ale jednoduše to není možné. Myslím, že v tom mi musíte dát za pravdu. Upřímně… ten poslední díl jsem svojí roli Billa nesla opravdu těžce a musela jsem překonávat hlavně sama sebe, abych to vůbec napsala. :-) :-) :-) Doufám, že se vám alespoň trochu povídka líbila a třeba vám i něco dala k zamyšlení :-) A Lauinko, tobě ještě jednou děkuju, že ses nebála se mnou tohle stvořit a nabídla mi podíl ve svém díle.
Doris


Lauinka: Co k tomu dodat :-) všechno jednou začíná a zase končí. Musím říct, že nemám ráda násilné povídky, ale písnička S.O.S. (Anything but love) od mých miláčků Apocalypticy, mě tak dostala a hlavně tím textem, že jsem se rozhodla tohle napsat a komu jinému bych mohla nabídnout spoluautorství, než mé milé Doris :-) Popravdě nečekala jsem, že to bude až tak… dokonalé. Samochvála smrdí, vím, ale jsem s tím více než spokojená. Předčilo to mé představy :-) . Miluju svoje psychózní party, kdy se Tom dostává mimo realitu, a věřte nebo ne, někdy jsem ze sebe měla i strach :-) Děkuji všem, za komentáře, za to, že jste tohle dílko četli. Musím souhlasit s Doris, že takový konec jsme plánovaly už od začátku :-) A abych teda nadhodila alespoň nějakou naději na lepší zítřky, nabídla jsem Doris opět spolupráci a opět kývla :-) Bude to oddechová povídka, bez násilí a jak skončí? To neprozradím, budete si muset počkat. Ještě jednou velké díky všem, kdo tohle dílo četli. S pozdravem Vaše Lauinka
Bill
Sedíme proti sobě a prohlížíme se navzájem. Jako bysme hledali něco, co nás oba utvrdí v tom, že se na sebe vzájemně nezlobíme. Že je odpuštěno a že bude všechno jako kdysi. V pořádku. Zvednu se a dojdu pomalu k tobě. Zastavím se před tebou a pohladím tě po tváři. Ani nevím, proč to přesně dělám. Asi jen se tě prostě chci naposledy dotknout. A jinak, než za poslední měsíc nebo jak dlouho to vlastně trvalo.
"Ani ty se nemusíš bát... už jsme stejně oba dávno mrtví." Pousměju se
"Přivaž ho." Přejedu prstem po smyčce. Ještě bych to celé mohl zastavit. Ale i kdybych to udělal... nic by se nezměnilo. Zítra... nebo pozítří... bysme se zase jen nenáviděli... týrali jeden druhého. Podle toho, kdo by zrovna získal moc nad situací. Pro nás dva je jediný vykoupení smrt.
"Lituješ toho?"


Tom
Docela váhám, jestli moje přání vyplníš, jestli vážně přijdeš a políbíš mě. Naposledy, jako sbohem za všechno to, co jsme si prožili a nejen tady, ale v celém životě. Vím, že nepřijde nic, co by mě spasilo a zachránilo od tohohle, protože přesně, jak jsi řekl, stejně jsme oba dva dávno mrtví. A já se nebojím, jen čekám. Když se nedotkneš, trochu mě to nutí sklonit hlavu, máš přesto všechno jemné ruce. A ten dotek, takhle něžně si na mě sáhl naposledy nevím kdy. Přivřu oči a pousměju se, jedna zbloudilá slza mi přejde po tváři a vpije se do mých rtů. Nechci plakat, ale je to silnější než já. Myslím, že ty jsi na tom nějak podobně. Zvednu hlavu zase zpátky a podívám se na smyčku, co stále držím v ruce. Pak se podívám na tebe.
"Je to tvoje dílo, Bille, nasaď mi jí." Podám ti to a stále se na tebe upřeně dívám. Vím, že to uděláš, je to těžké, ale dostal ses až sem a já tě podpořím, jen aby už byl konec tomu všemu. Čím déle jsi mě nechával o samotě, tím víc jsem přemýšlet a trpěl jako zvíře. Je těžké si to všechno uvědomit a nedokázal bych si tím žít, ne déle. Musíš to udělat, protože se už nechci trápit tím, co bylo. Co jsem udělal.
"Lituju toho, že to došlo až takhle daleko. Mělo to být jinak." Dívám se na tebe. Tu lekci jsem ti chtěl dát, ale pak jsem něčemu podlehl a ztratil hlavu úplně. Udělal jsem z tebe zvíře.
"To já z tebe udělal tohle monstrum. Postavil jsem proti sobě sám sebe, Bille. Udělal jsem z tebe stejný zvíře, jako jsem já." Sleduju tě. "Měl jsem se jít léčit už tehdy, bylo by to všechno jinak." Vydechnu ztěžka a zavřu oči. "Neprodlužuj to, jen nás to ničí." Zakroutím hlavou.


SOS (Anything but love) 27

8. září 2012 v 10:53 | Doris |  Sos
Bill
Pomalu oči otevřu a několikrát rychle zamrkám. Otřu si tváře. Nesmíš mě vidět takhle. I když je to prakticky jedno. Zvednu se na nohy a otevřu dveře. Vejdu do pokoje. Kouknu na tebe. Možná mě ten pohled i trochu zabolí. Vypadáš jako zmučený pes. Hodně jsi zhubnul. Oči dávno ztratily jiskru. Tu si taky pamatuju. Měl jsi ji vždycky. A měl jsi ji v očích, když jsi mi ubližoval... ta jiskra se mi líbila vždycky. Vždycky jsem se v těch očích snažil najít něco, že tohle není pravda. Dojdu k tobě a beze slova tě odpoutám. K nohám ti hodím provaz a kousek od tebe odstoupím. Jen tě propaluju pohledem.


Tom
Nějak se v těch myšlenkách ztrácím, ani nevím, co je realita nebo co jsem si jen vymyslel. Dál takhle přemýšlím, když mě z přemýšlení vytrhne vrznutí dveří, pootočím ztěžka hlavu k nim. Spatřím tebe, jak pomalý, ale vyrovnaným krokem jdeš ke mně. Překvapeně zamrkám, když si u mě klekneš a pustíš mi ruce, téměř okamžitě mi spadnou dolů. Bože, je to jako bych je neměl, anebo byly z gumy. Ztěžka si promnu zápěstí a propnu prsty. Trochu se celý protáhnu, oba mlčíme. Není co říct, ani jeden z nás by stejně nenašel vhodná slova. Možná je čas ukončit to všechno, já se bránit nebudu. Svírá mě sice strach, ale už nechci koukat na nás, jak jsme dopadli, jak jsme duše upsali ďáblu. K nohám mi hodíš provaz, jen se bleskově podívám na tebe nahoru. Nevím, co s tím chceš dělat. Oběsit mě? Vpíjím se do tvých očí, alespoň chviličku, než uhneš pohledem. Možná jsem bláhový, ale viděl jsem v tvých očích slzy. Oči jsem měl opuchlé a začervenalé, asi to není pro tebe lehké. Ani pro jednoho z nás není.


SOS (Anything but love) 26

8. září 2012 v 10:52 | Doris |  Sos
Tom


Bože, já tě nesnáším. Ten tvůj hlas se mi zarývá tak hluboko pod kůži, že i ta rána bičem je proti tomu nic. Jen mi tak odporné všechno, co se tě týká. Ty jsi odporný. Jak se jen můžeš ptát, zda to bolí. Jistěže to bolí, protože zatím jsem jenom člověk. Připomíná mi to, když jsem jako malý dostal od táty řemenem přes zadek. A jak jinak, bylo to kvůli tobě. Zase jsi něco provedl a já to odskákal, tehdy snad ještě moc rád. Tehdy jsem tu bolest ani nevnímal, protože jsem věděl, že jsem tě zachránil. Byl jsem tak slepý. Vyrostl z tebe jen hajzl, parchant, co si neváží ničeho. Umíš jen napodobovat všechny, to bylo tvoje. Ty jsi snad ani nikdy neměl vlastní názor. Když se ocitnu natisklý ke komodě, jen bolestně vydechnu. Tohle je hodně nepohodlná poloha, ale nemyslím, že by tě to zajímalo, jak se cítím. Nikdy tě to nezajímalo.


"Chcípni!" Prsknu vztekle, když cítím, jak se ke mně tiskneš. Je mi to tak odporné. Bože, chce se mi z toho zvracet. Kdybych mohl, vcucl bych se do té zdi. Naskakuje mi husí kůže, když cítím tvé vzrušení, jak mi přejíždíš po stehnu až k zadku. Přesně vím, co chceš udělat, a jestli si myslíš, že mě tohle zlomí, jsi na omylu. Vezmi si ze mě, co chceš, klidně mi vyoperuj příborovým nožem srdce, ale moji duši nikdy nedostaneš. Na to jsi ty až moc slabý.
"Je mi tě tak líto, tak strašně moc líto." Řeknu tence a zasměju se jako nějaký blázen. Vlastně jsme oba. "Ty ani nevíš, co děláš. Ty nevíš, co chceš. Klidně mě zabij, možná najdeš někde v hloubi sebe odvahu, ale ty sám se z toho nikdy nevyhrabeš." Zasměju se a skloním hlavu mezi ruce, které mi stále držíš na zdi. Jo vím, že tohle bude bolet, až ho do mě vrazíš, ale tímhle mě neponížíš. Ponižuješ tu akorát sebe, jsi mi k smíchu, nikdy bych ti nepadl ke kolenům a nezačal prosit, to bys mě musel prvně vážně zabít.
"Tak dělej! Posluž si, hajzle!" Rozkročím se trochu víc, abys do mě mohl. Jestli ti to udělá dobře, tak to udělej. Klidně to udělej.

SOS (Anything but love) 25

8. září 2012 v 10:51 | Doris |  Sos
Bill
Pozorně tě poslouchám. Ano, tenhle průser si pamatuju. Nic mi na to tenkrát neřekla. Jen stála a lapala po dechu a pak mlčky vyklidila prostor. Ještě celej další den se mnou nemluvila, ale viděl jsem, jak byla zarudlá. Bylo mi jasný, že to obrečela. Asi jí to došlo, že tou kurvou z nás dvou nejsi ty, ale já. Ten, co hrál před ní vždycky nevinného a milého. A hlavně rozumného. Nechtěl jsem jí ublížit, to nikdy ne.
"No, je vidět, že máme pořád něco společného. Že jsme dvojčata, ať se nám to líbí nebo ne." Pokrčím rameny a připojím se k ukončení příměří. "Jsme oba hajzlové a šílenci. Ty už od mala a já díky tobě." Pomalu přejdu k tobě s kamenným výrazem. Vlastně se nemám ani čeho bát. Když jsme oba stejní, jak mi můžeš ublížit. Myslím, že si to uvědomujeme oba. Naši psychickou narušenost. Jsem si jistej, že hluboko v sobě máš ze mě stejně takovej strach jako já z tebe. A ten už asi bude trvat věčně.
"Víš, Tome, máma může být jenom ráda, že už nás nezná. Bylo by jí zle. Z nás obou." Musím ti dát za pravdu. Tohle je prostě bez debat jasná věc. Chytnu tě za boky a natisknu se ti na tělo. Mám chuť tě otestovat. Jestli je pravda to, co mi tvrdíš, a už tě nijak nemůžu dostat nebo rozházet, že už je v tobě jen sexuální chtíč. Olíznu ti ucho. "Musím ale říct, že tu oslavu narozenin jsem si tenkrát náležitě užil. Byli jeden lepší jak druhej. A jedna uvzdychanější než druhá. Nelituju toho. Nelituju ani toho, že ty jsi tam nebyl." Zasyčím. Ano jsem opět hnusný. A budu hnusný. Chci ti ublížit co nejvíc. Třeba to není až tak úplně pravda, co ti říkám, ale pokud ti to ublíží, je to to, co chci. Ublížit, a zároveň ovládat. "I tak bys tam byl zbytečnej... nestojíš za nic." Do ucha tě kousnu a v rukách ti promnu boky. Teď je to lež jako věž, protože mít v posteli tebe, bylo to nejlepší, teda do jisté doby. Ale na tom teď nesejde. Jen trp.

SOS (Anything but love) 24

8. září 2012 v 10:49 | Doris |  Sos



Bill
Oh jo, to by jeden nevěřil, jak umíš být šikovný. Hrudník se mi rychle zvedá od splašeného dechu a já si užívám ten pohled na tebe dolů, jak polykáš všechno, co ti naservíruju. A dívám se i poté, co svoji práci dokončíš. Ušklíbnu se, když hlavu odvrátíš. Ano, bolí to, že? Dívat se do tváře někomu, kdo tě ponížil. Chytnu tě za bradu a jemně ti otočím hlavu na sebe. Palcem setřu sperma z tvého koutku.
"Moc dobře, Tomi. Tohle ještě nacvičíme." Sladce se usměju a do koutku tě políbím. Užívám si tvůj odpor. Tvoji bolest, protože vím, že nic jiného ani nemůžeš. Nezbývá ti, než to přetrpět, pokud nechceš trpět fyzicky. A to bych ti neradil.
"Zasloužíš si malou odměnu," pokřiveně se usměju. "Jídlo je na sporáku." Trhnu hlavou, zapnu se a obejdu tě do obýváku. Zůstávám ale ostražitý. Nebudu riskovat, že se připlížíš s nožem a podřízneš mě tu jako kuře. A utéct mi nemůžeš. Zamčené je snad všechno, co se dá a klíče jsme si schoval.


Tom
Nesnáším ty tvoje rádoby mírumilovné pohledy, protože jen já skutečně vím, co se za nimi skrývá. Tohle ti vždycky dokonale šlo i před našima a já to pak za tebe všechno odskákal. Musím vzteky zatnout zuby, abych se o něco nepokusil a třeba ti jednu nestřelil. Vážně mám tu chuť ti rozmlátit hlavu o linku nebo něco podobného. Když konečně místnost opustíš, ještě chvíli se zaraženě za tebou dívám. Čekám nějaký podraz, ale vypadá to, že se nic dalšího nekoná. Sesbírám se tedy ze země a postavím se na nohy. Je to trochu problém, ale povede se mi to. Opřu se o linku a rychle se přesunu k plotně, kde v hrnci jsou další špagety. Ani nehledám žádný kečup nebo sýr nebo cokoliv na to, prostě si přisunu k sobě kastrol a začnu to do sebe cpát, co to jde. Myslím, že ten pohled na mě musí být strašný. Ale nemůžu si pomoct, navíc nevím, kdy zase přijdeš a sebereš mi to. Hltám a během mžiku nikde není ani jedna suchá špagetka. Otřu si rychle pusu a pustím kohoutek, abych se taky napil. Mám pocit, že musím pít tolik, že za chvíle nikde nebude voda. Pak se s hlasitým dýcháním od kohoutku odtrhnu a podívám se do zrcadla na sebe. Ten šrám na mé tváři vypadá už o něco líp, asi se to hojí. Lehce si po něm přejedu ukazovákem a zkřivím tvář, bolí to.

Homeless 38 (konec)

8. září 2012 v 10:46 | Doris |  Homeless


Bill už po několikáté kouknul do kalendáře. Bylo 23. prosince večer. Nějak si nedokázal plně uvědomovat, že to jsou snad první Vánoce, kdy nebude sám. Bývával se svými adoptivními rodiči, ale tohle bylo jiné. Prožije štědrý den s Tomem. Se svým dvojčetem. Tohle zjištění ale znal pouze Bill. Předchozí den, kdy si pro Toma dojel a myslel, že omdlí radostí, když se s ním Tom vrátil, o tom hodně přemýšlel. Něco v něm ale bylo přeci jen silnější, než bratrská láska a Bill si to plně uvědomoval. Miloval Toma a nechtěl jejich vztah narušit tímhle faktem. Však ještě donedávna to nevěděl. Alespoň prozatím bude lepší mlčet a nechat to být.
"Billi... Už jsi jak nemocný. Co tam pořád koukáš do kalendáře?" Zasmál se Tom a mírně zakroutil hlavou, když se Bill opět zastavil u zdi. Bill se na něj sladce usmál a přihopsal k němu, potleskávajíc rukama.
"Nemůžu uvěřit, že už zítra jsou Vánoce a já je prožiju s tebou. Těšim se na to jako malej na Ježíška." Skočil mu do klína a ruce omotal kolem krku.

Tomovi připadal Bill naprosto sladký a kouzelný. Zářil jako svíčka. Tom nevěděl, proč jej přirovnal ke svíčce, ale přirovnal.
"A chceš, abych vypadal jako Ježíšek? Takový... Takový ten Santa. Sice ho nemám rád, ale určitě bych byl cool," zasmál se Tom a nechal si od Billa okusovat špičku nosu. Tom byl šťastný. Cítil z Billa cosi pěkného. Hřejivého. Byl moc rád, že je zpátky doma. Doma u něj. Bylo to tak zvláštní, a zároveň normální. Nebyl tu pár dní, ale stýskalo se mu úplně po všem. Po rudém obývacím pokoji. Po vesmírné koupelně, kde ze začátku bojoval s tlačítky sprchy... Po jeho dokonalém pokoji s bílým koženým gaučem... A hlavně po tom jednom, bez čeho by být nemohl. Po Billovi. Kdyby měl trávit zbytek života na ulici po boku Přízraka, udělá to. Hlavně, aby byl s ním.

Homeless 37

8. září 2012 v 10:45 | Doris |  Homeless
Užijte si předposlední díleček ;)
"Same, já ale vůbec netušim, co mu mám koupit." Zaksichtil se Tom, když procházel jednoho obchodu a rozhlížel se po sortimentu.
"No a kdo to má vědět? Já s ním nežiju." Zakroutil Samuel hlavou a vzal do rukou jedny kalhoty. Na jeho vkus byli v opravdu drahém obchodě a navíc Billův vkus neznal. Od toho měl být odborník Tom. Tom se po něm ohlédl.
"No tohle doufám nemyslíš vážně." Založil si ruce v bok. Samuel překvapeně zamrkal.
"Co je?"
"No nemyslíš si snad, že by Bill nosil tohle?" Významně zamáchal nohavicí od kalhot, které Samuel držel. "Za prvé to je asi třikrát širší než Bill a za druhé je to celý odrbaný." Zkritizoval tento model a poškrábal se na nose.
"Možná by byly lepší nějaký doplňky." Zamyslel se. Miloval Billovy tretky.
"Doplňky.... Hrome, neumim kupovat ani prstýnek pro holku." Zabědoval Samuel a kalhoty pověsil zpátky.


"Navíc vůbec netuším, proč jsme u těchto kalhot a celkově tak obyčejného oblečení. Tohle... Tohle je moc normální. Já... Uhm, potřebuju kožené kalhoty. Nebo nějaké pěkné s řetězy. Ooh, jo! Podívej na ty dokonalé támhle!" vykřiknul Tom a přímo běžel ke stojanu, kde byly vystaveny. Okamžitě ohmatal jejich látku. "Ooh, jo. To je dokonalý materiál. Tohle by se mu líbilo. To by nosil. A vidíš ten pásek? Ladí k tomu."

Homeless 36

8. září 2012 v 10:44 | Doris |  Homeless
Uběhlo pár dní od onoho, pro Billa nepochopitelného, zjištění. Den, kdy se mu zamotal svět před očima a obrátil se od základů naruby. Den, kdy se Bill zhroutil a upadl do konsternovanosti a deprese. Celé dny a noci ležel na gauči svého luxusního obýváku a tisknul k sobě polštář. Díval se do blba a už odmítal nad něčím přemýšlet, tázat se a dedukovat. Nedokázal si v hlavě přemítat důvody, a hlavně v sobě srovnat svůj a Tomův vztah vzhledem k tomu, že jsou dvojčata. Bill to nechápal. Nedokázal tomu teď snad ani věřit. Nebo, možná je to špatně řečeno. Bill věřil, Bill si připustil, Bill si neuvědomoval. Byl tak mimo, že si nemohl nic uvnitř sebe srovnat.

Už ani nevěděl, co je pro něj horší. Jestli tohle nicnedělání, nebo neustálé přemýšlení. Ať se ale snažil jak chtěl, nedokázal Toma začít brát pouze jako sourozence. To, co mezi nimi bylo, už se vymazat nedalo a Bill to snad ani nechtěl. Byl ztracený sám v sobě. To, co k Tomovi cítil... Bylo to pouze bratrské, anebo v tom bylo něco víc? Teď už si opravdu nebyl jistý. Stejně tak nevěděl, co má dělat. Říct mu to? To by ale znamenalo zvednout se a jít za ním. Překonat vlastní hrdost.
"Co jsem komu udělal?" Zabědoval Bill a otočil si mokrý kapesník na čele. Měl pocit, že zešílí.

Na zemi vedle gauče mu ležela miska s vodou. Namáčel si tam onen hadr a dával na sebe obklady. Hlava mu třeštila a on měl horečku. Neměl chuť ani jíst. Dokonce cigarety mu připadaly odporné.




Homeless 35

8. září 2012 v 10:42 | Doris |  Homeless
Bill skoro celou noc nespal. Nemohl usnout, když byl v bytě sám. Byl to nezvyk a bylo mu to
nepříjemné. Vypotácel se z postele a zapadl do koupelny. Byl pevně rozhodnutý, jak stráví dnešní den. Měl v plánu zajít do dětského domova a stůj co stůj zjistit, kde je jeho bratr. Sám si nebyl jistý, co ho k tomu vede. Co ho najednou tolik žene k tomu to zjistit. Ale toužil po tom, vědět, kdo to je. Možná to chtěl udělat kvůli Tomovi, protože to on mu to řekl, aby se pokusil najít své dvojče. A kdo jiný by byl Billovi blíž, když ne jeho dvojče. Totožná krev. Stejné geny. I když se nikdy neviděli, Bill se těšil tomu, že dvojčata mají mezi sebou speciální pouto. Když najde svého brášku, určitě se na něj nevykašle. Nebude sám. Bude mít dvojčátko a nebude tolik myslet na Toma, i když doufal, že se mu Tom vrátí domů. Protože Tomův domov byl u Billa.

Dokonce ani to líčení ho nějak nebavilo. Měl pocit, že snad ani není kvůli komu se líčit. Ten, komu se chtěl líbit nejvíc, už tu nebyl. Docela to celé odbyl a schoval oči za sluneční brýle. Popadl kabelku a bouchnul za sebou dveřmi. Nikdy ho nenapadlo, že by se ještě někdy do děcáku vracel. Ne, že by to tam neměl rád. Ani si to nepamatoval, ale bylo to prostě zvláštní. Připomínalo mu to, že nemá rodinu. I když pro něj Simone a Gordon byli jako biologičtí rodiče a nevyměnil by je.

Homeless 34

8. září 2012 v 10:41 | Doris |  Homeless
"Ne, Samueli… Prostě... Mě vyhodil. Nemám kde být," vydechl zkroušeně Tom. Právě stál na autobusové zastávce s kufrem u nohou, batohem na zádech a mobilem u ucha.


"Já vůbec nevím... Netuším... Určitě to myslel vážně. Hádali jsme se a... Já byl asi moc zlý. Nevím. Nic nevím. Nechápu. Neměl jsem mu to říkat. Vždyť ho miluju s tím jeho... S tou povahou. Jenže já měl nervy, byl jsem unavený a rozčilený kvůli té učitelce a..." Tom si sedl na lavičku a zoufale vydechnul. Chytil se za čelo.

Nechtěl Billa přemlouvat. Snad mu to ani vlastní hrdost nedovolila. Přesto se teď ale cítil naprosto zlomený. Jeho přízrak ho vyhodil se slovy, že už ho nikdy nechce vidět.
"Nemyslím si. Znám ho... On nevychladne." Vzdychnul Tom a dramaticky zakroutil hlavou. "Jo... Dobře, já počkám. Díky, Same." Odkýval hovor a ukončil ho. Mobil strčil do kapsy a obličej zabořil do dlaní. Čekal, až pro něj Samuel dojede. Byl jeho dobrý kamarád, a když teď nevěděl, co dělat, nebo kam jít, volal právě jemu.



Odhodlal se znovu snížit a spát na ulici. Být znovu bezdomovec, kterého se všichni štítí. Nechtěl být znovu spodina společnosti. Dostal se na svou vysněnou školu, měl svoji práci ...
"A Přízrak mě vyhodil!" Vykřikl zlomeně. "Jak jsi mi to mohl udělat? Jak, Přízraku? Vždyť tě miluju... Nemyslel jsem to zle..." Hráz pod návalem emocí povolila a Tomovi stekly první slzy po tvářích. Téměř zamrzaly v tomto chladném počasí.

Homeless 33

8. září 2012 v 10:39 | Doris |  Homeless
Listopad se přehoupnul v prosinec, a sněhové vločky byly stále častější záležitostí. Bohužel pro Billa to ale také znamenalo období ne zrovna dobré nálady. Pochmurné počasí neměl rád a nyní k jeho nabručenosti napomáhal fakt, že Tom už nějakou dobu chodil do školy. Býval proto doma jen v odpoledních hodinách, a místo toho, aby se věnoval Billovi, si na některé dny našel nějakou hloupou brigádu. Že prý kvůli Vánocům a celkově dobrému pocitu.

Bill seděl zamotaný do deky v křesle a upíjel čaj. Nebyl zvyklý na takové ticho v bytě. Ne, co tu měl Toma. Měl by se z Toma radovat. Tom byl již plně samostatný, ale Billovi chyběl. Uvědomoval si, že už mu nepatří tak, jako někomu patří hračka nebo poslušný pejsek. Zůstávali spolu jen proto, že chtěli. Nemuseli.

Billa také štvalo to, že Tom seděl po práci celou věcnost nad domácími úkoly a učením se na druhý den. Nezbýval jim téměř žádný čas pro sebe. Billovi zdaleka nestačilo noční pomilování se, po kterém Tom hned usnul, ač se k němu v noci tisknul. Někdy na sex ani nedošlo, a to byl Bill naštvaný ještě víc. Stále více mu docházelo, že mu chybí Tomovo celodenní hlazení a povídání si. Bill chodil již zřídka do práce a trávil svůj volný čas u televize s jídlem, nebo v nákupním centru na nákupech oblečení a doplňků. Bill se tak často nudil, že začal kupovat i výbavu do bytu, který byl už víc než luxusně zařízený.

Homeless 32

8. září 2012 v 10:37 | Doris |  Homeless
Tom ztuhnul a propuknul v opravdu maličkatý, uvolněný smích. Pod schody se jeho tichý hlas příjemně rozléhal. Byla tma a zima.
"Ty nestydo," kousnul ho Tom jemně do nosu. Bill se něžně zaculil a pokrčil nos.
"Chci to udělat," Bill najednou zjemnil své chování a vyjadřování.

Tom pro změnu hodně znejistěl. Přišlo mu to... divné? To nebylo to správné slovo, ale zkrátka nevěděl, co od toho čekat. Navíc v cizím paneláku pod schody. Billovy dlaně se rozputovaly po jeho stehnech.
"To se ti bude líbit... uvidíš." Zapředl a rozkošně špulil pusinku. Za boky Toma stáhl o kus níž, jak se opíral zády o stěnu a hlavou se ztrácel mezi jeho stehny. Tom byl nervózní. Plný příjemného očekávání.

"Bude to bolet?" zkusil se zeptat Tom. Ještě v sobě nic neměl. Pokaždé miloval on Billa, Bill Tomovo tělo neokusil.
"Nebude... jen se musíš uvolnit," vrněl Bill a pokládal drobné polibky na Tomova stehna. "Bude to příjemné. Jemné. Bude tě to šimrat, Tomi."



Homeless 31

8. září 2012 v 10:34 | Doris |  Homeless
Bill v tichosti kráčel vedle Toma a v rukou svíral kelímek s horkým čajem. Foukal do něj a vycházející párou si nechával ohřívat tváře. Moc toho nenamluvil, co odešli ze hřbitova. Ani nevěděl, co by měl říct a Tom to očividně nevyžadoval. Upíjel svůj vlastní nápoj vonící po skořici. Bill alespoň přestal lamentovat na to, jaká je zima. I přes ten čaj se ale těšil domů. Na horkou sprchu a nejlépe zabalení do deky u televize. Pošilhával po Tomovi a dožadoval se jeho blízkosti. Tiskl se mu k boku. Tom mu volnou ruku přehodil přes ramena a Bill spokojeně zavrněl do kelímku s čajem.
Přivřel víčka a mihla se mu jaksi... hříšná scenérie před očima. Stiskl kelímek silněji, až zakřupal.
"Děje se něco?" podíval se po něm Tom. Bill byl v obličeji brunátný a vykulený. Na takové myšlenky není přece vhodná doba. A Tom není na... živočišný sex. Bill odvrátil hlavu a znova. Jejich propletená těla. Zmítající se mezi steny. Proč na to myslel teď? Zrychlil se mu dech. "Bille?"

Tom krčil obočí. Bill vypadal náhle roztěkaně a Tom se obával, zda se mu neudělalo špatně, nebo něco podobného. Bill nasucho polknul. Letmo koukl po Tomovi, což ho donutilo frustrovaně zakňučet. Líbilo se mu něžné milování s Tomem, ale právě teď dostal opravdu nezkrotnou chuť na něco dravějšího. Na něco, na co býval on zvyklý. Ale proč zrovna na tak nevhodném místě? Na půli cesty domů.