Únor 2012

Omluva

26. února 2012 v 20:05 | Doris |  blog
Ahojte milackove.....zase vam venuju jen par slov a doufam ze to pochopite. Zase nam to tu trochu vazne, to jste si jiste vsimli. Chci se moc moc omluvit a poprosit vas o trpelivost v nasledujicich trech tydnech. Od pondeli (27.2.2012) totiz nastupuju na zaskolovaci kurz na stevardku u jedne letecke spolecnosti a kurz vyzaduje 100% ucast. A samozrejme se zakoncuje zkouskama bez kterych zkratka nedostanu letecky certifikat. Takze me cekaji tri tydny intenzivniho uceni a muceni a nebudu vubec mit moznost cokoliv napsat nebo nakreslit.
Ja moc doufam ze to pochopite a zustanete schovyvavy a trpelivy. Nebudu slibovat ze hned po trech tydnech to tady bude litat...ale urcite to pak bude volnejsi nez ted.
takze se opravdu omlouvam a doufam ze se mnou a s timhle blogem vydrzite v trpelivosti :)
vase Doris

Person no 1989 13

20. února 2012 v 17:27 | Doris |  Person no 1989
Kdyby 1989 měl v Tomově těle ruce, musel by si bolestně stisknout hlavu, jako to dělávají lidé při migréně. Svoje senzory vypnout nemohl, a to, co teď vycházelo z Billa, bylo přímo spalující. Bál se zkratu. Mohl odpojit jedině sebe celého, ale byl zvědavý na průběh. Sám chtěl vidět, jak se Tom zachová pod vedením sebe samého.
"Máš dobrou náladu. Co jsi tu prováděl, když jsem nebyl doma?" naklonil Tom hlavu do strany, když se k němu jeho bráška skláněl, aby doplnil jeho talíř o trochu zeleniny. Nosem mu přejel ve vlasech a vdechnul tu podmanivou vůni. Jeho ruka si našla prostor mezi okraji bavlněné látky a pohladil ho po stehnu. Poté ruku vytáhl a poslušně ji položil na stůl. Bill se usmál a posadil se vedle něj. Byl rozechvělý. Chtěl, aby po něm Tom zatoužil, ale zároveň nechtěl, aby to z jeho strany bylo příliš intenzivní a nápadné.


"Jsem rád, že jsi už doma. A navíc už jsem si promýšlel, jak tě nafotím," Bill pod stolem tiskl kolena k sobě. Cítil se tak zvláštně. Ještě nikdy nemyslel na sex tak silně jako teď, když se díval na Toma. Bylo vážně těžké krotit se. Tom zvědavě pozvedl obočí.
"A jak teda?" nabral si pokrm, který mu Bill naservíroval, a strčil ho do úst.
"To ti vysvětlím zítra." Pohladil ho Bill nehtem po zápěstí. Vlastně se tomu hodlal věnovat celý den. Chtěl spontánní fotky. Přirozené. Jen některé pózující. A existuje snad lepší záběr než Tomovo tělo v jejich peřinách? Tom si mlčky prohlížel každý kousek Billova profilu. Bill voněl, letmo se ho dotýkal, nejistě na něj házel pohledy a Toma to neskutečně přitahovalo. Bylo to vůbec možné, aby tělesně toužil po bratrovi? Z ničeho nic?
"Mlžíš," zahuhlal Tom a cítil, jak si Bill přehodil nohu přes nohu. Bill byl plný nervozity, a přitom Tomovi vysílal jasné signály. 1989 z toho pomalu ale jistě začínal šílet a Tomovo tělo na to začalo reagovat. "Je to sexy," dodal ještě a Bill si nervózně zastrčil vlasy za ucho. Snažil se přinutit jíst, ale myšlenkami byl někdy v době po jídle.

Sing my Angel

20. února 2012 v 17:24 | Doris |  Doris

SOS (anything but love) 23

13. února 2012 v 20:18 | Doris |  Sos
Bill
Vzpomínáme spolu, ne? Tak to beru detailně... nebo alespoň něco. Včetně toho, co máš kdy dělat. Otočím se na tebe od linky, když se ozveš. Chvíli zaraženě koukám. Už jsem i zapomněl, jak zní moje jméno, když ho vyslovíš ty. Zatřepu hlavou.
"Jdeš pozdě." Stočím pohled na hodiny a zpátky na tebe. O pět minut, ale stejně. Položím ti na zem u stolu talíř špaget. To jediné, co umím uvařit. Ale jako děti jsme je milovali.
"Takže se najíš na zemi. Alespoň se naučíš poslouchat." Zapřu se loktama o linku a dívám se na tebe. No, hned vypadáš víc k světu, když jsi umytej a celkově hozenej do pucu. Až na tu ránu, ale dobře ti tak. Když se to bude pravidelně čistit, tak to přejde. A jedna jizva tě nezabije. Já jich mám mraky. "A já se alespoň budu dívat, jak se mi plazíš u nohou." Ušklíbnu se a přiložím si k ústům skleničku džusu. Buď budeš jíst mně pod nohama nebo vůbec. Propaluju tě pohledem a spokojeně se šklebím. Nehtem si jezdím po kůži nad kalhotami.
"Mimochodem... dáš si mě radši jako předkrm nebo jako zákusek?" Zajedu si prstem za lem kalhot a nechám ho tam.

Tom
Opírám se stále o futra a sleduju každý pohyb, co uděláš. Vím, že tě dostalo, že jsem tě oslovil zrovna takhle. Vždycky jsi říkával, že když vyslovuji tvé jméno, mám zvláštní tón hlasu. Mně osobně to nikdy nepřišlo, říkával jsem ho úplně normálně, ale pro tebe to tehdy bylo zvláštní. Nevím, jestli stále, ale podle toho pohledu možná ano. Jo, možná jdu pozdě, ale nemohl jsem ani vědět, kolik je hodin, takže je mi to vcelku fuk. A že budu jíst na zemi? Je mi to úplně jedno, hlavně, že budu vůbec něco jíst. Rychle padnu na čtyři a doplazím se k misce jako nějaký pes nebo tak, a pustím se do špaget. Jo milovali jsme je, oba dva, a vždycky byla hrozná sranda, když jsme je spolu vařili. Teď mi to legrační nepřijde a jsme rád alespoň za to. Za chvíli mám misku prázdnou, neuniká mi tvůj pohled, jak si mě pohlížíš a měříš. Ale nedívám se na tebe. Odmítám se na tebe dívat, stejně bys akorát měl zase nějaké blbé kecy, a na to náladu moc nemám. Popravdě ta jedna miska mi přišla za tu dobu jako nic. Spíše mě to polechtalo jen tak na žaludku. Ale nic neříkám. Zareaguju až tehdy, když se ti na rtech objeví nějaký perverzní úsměv, to se mi moc nezamlouvá. Sleduju, jak po své kůži jezdíš svým nehtem, popravdě nevím, co to znamená pro mě, ale nelíbí se mi to ani trochu.
"Cože?" Vydechnu tiše na tvoji otázku, opravdu jsem nepochopil, jak tohle bylo myšleno.

Housekeeper 7.

13. února 2012 v 20:06 | Doris |  Housekeeper
Adam
Usmeju se. "Děkuju...byl to konec koncu tvuj výběr. Ale i ty vypadáš moc dobře." Uznám. Nechtěl jsem to moc říkat aby sis nemyslel že tě balim nebo tak něco. Konec koncu moje orientace není žádný tajemství. Tak aby sis nemyslel. "A kdybysme přijeli o něco později...nic by se nestalo. Oni by počkali." Zasměju se. Stává se mi to celkem často že přijíždím pozdě. No zláká mě vždycky nějakej obchod no. Ale tak když jim stojim za to aby si na mě počkali tak proč ne. "No věř mi, že na tom není nic zas tak extra na rozhovorech. Někdy je to i obtěžující když po stodvacátý odpovídáš na ty samý otázky." Ušklíbnu se. Ještě když se ptaji fanoušci tak se to dá.....no holt je zajímá furt to samý, ale když se takhle ptaji novináři...je to únavný.
Bill
" jen me to tak napadlo.. dekuju " usmeju se " nechtel sem ti delat ostudu... " reknu potichu a koukam pred sebe na cestu... " nikdy sem u zadnyho rozhovoru nebyl... ale treba jednou... budu delat taky nejakej rozhovor... kdyz by se mi povedlo prorazit... ale o tom dost pochybuju... " kouknu na tebe... " muzu se zeptat kdy mas koncerty a kde? " zeptam se.. doufam, ze te nenapadne to, ze bych tam sel.. chci ti udelat prekvapko... " ptam se jen ze zvedavosti " zasmeju se " sem desne zvedavej clovek i kdyz na to nevypadam " uculim se.... Po chvíli zaparkujes a ja si odepnu pas... " jdeme? "

Person no. 1989 12.

12. února 2012 v 11:22 | Doris |  Person no 1989
Tom spal. K němu se tulilo malé horké tělo jeho zamilovaného brášky. Od oné noci, kdy Tom zemřel a hrozivý robot dal jiskru jeho srdci na úkor symbiózy s ledovou ocelí, s ním Bill spal každý den. Každičký. Moc se toho nezměnilo. Jen to, že oba se cítili úplní. Bill jen zářil. Nastoupil do dalšího ročníku fotografické školy. Tom stále pracoval, aby měl na bratrovo školné. Jejich matka si přála, aby si dodělali školu oba, ale když zemřela, Tom se rozhodl ze školy odejít, aby zvládl uživit sebe, Billa i jeho studium.
Tom měl každý večer navařeny ty nejlepší dobroty, jaké Bill uměl. Po večeři se spolu rádi dívali na televizi, ale stejně to nakonec skončilo žhavým líbacím momentem, kdy oba šíleli z toho druhého.
Pak se spolu sprchovali, většinou to probíhalo tiše. Ani nedutali, když se směli dotýkat nahého těla toho druhého. Tomovi se hrozně líbilo, jak jej Bill pozoruje. Jakoby koukal na svatý obrázek.
Bill zase umíral touhou po každém Tomově dotyku.


Jestli existoval někdo, kdo byl opravdu zoufalý jen z tichého vydechnutí svého idola, pak to byl Bill. Tom to miloval. Miloval, když se jej dotýkal a líbal, Bill byl vždycky úplně v horečkách. Jeho kůže hořela, vůně byla neuvěřitelná a dělalo mu hroznou radost, když se o něj Bill otřel svým klínem a bylo čitelné, že je tvrdý. Zbožňoval to, jak Bill chtěl, aby ho honil, chtěl, aby ho líbal, ale samým studem ze sebe nedostal ani slovo.
Dalo by se říct, že jediná věc, která se změnila, byly Tomovy city k Billovi. Věděl, že ho miluje a možná i Bill to věděl, ale nahlas to přiznat ještě neměl sílu. Protínaly se v něm dvě osobnosti, začínal si myslet, že trpí schizofrenií, nicméně obě osobnosti měly pro Billa zvláštní slabost. Protože i robotovi se líbilo, když s ním Bill byl. Pomalu ale jistě si ho získával.