Homeless 24

6. ledna 2012 v 14:17 | Doris |  Homeless
"Tome, mě tak napadlo... jak se jmenuješ vůbec dál? Víš, vlastně... o tobě základní údaje nevím," poposunul si Bill na nose sluneční brýle a kulicha v třicetipěti stupňovém horku si stáhl do čela. Tom se mu pod vousy smál.
"Kaulitz. Tom Kaulitz," usmál se a vzal Billa za ruku. "Ve škole měli tendence mi říkat Thomas, ale jsem pouze Tom."
"Bill Trümper, těší mě," zasmál se Bill a předklonil se návalem smíchu. Rád přijmul Tomovu dlaň a propletl s ním prsty.
Tom jeho dlaň stiskl a palcem pohladil hřbet ruky. Sladce se na něj usmál. Bill se culil na všechny okolo, které míjeli. Cítil se naprosto dokonale. Svobodně a chráněně.

"A co mi o sobě povíš ty?" Naklonil Tom hlavu na stranu s otazníky v očích. Bill pokrčil rameny.
"Nevim... co bys chtěl vědět?" Nikdy o sobě jen tak sám od sebe nemluvil. Nebylo toho moc co říct.
"No... o tobě, rodině..." nadhodil ledabyle.
"Jee, zmrzlina! Že chceš zmrzlinu? Určitě jsi dlouho nekupoval zmrzlinu!" vyhrknul na něj s naprostým nadšením Bill, zastavil se a celý rozzářený si tiskl dlaně v modlícím gestu k puse. Nadšeně poposkakoval a vřele obejmul Toma kolem krku. Pověsil se na něj. Ústa zdobil široký úsměv od ucha k uchu. "Tome!" křičel vesele, když jej Tom chytal kolem pasu.
"Koupíme si zmrzlinu, ano?" Našpulil rtíky a nahodil štěněčí pohled.

"Jo... jo koupíme." Přikývl Tom. Neodolal by tomu pohledu, ani kdyby zmrzlinu nechtěl. Bill mu nadšeně vtiskl pusu na rty a mlsně při tom zamlaskal. Nebylo zcela jisté, zda mlaská z chuti na zmrzlinu, a nebo z chuti na Tomovy rty. Urychleně hledal v kabelce peněženku. Strčil ji Tomovi do ruky.

"Dám si nějakou ovocnou prosím." Nadšeně poskočil a zatleskal rukama.
Tom Billa nepoznával. Takového ho ještě snad nezažil. Takto... ztřeštěného, spontánního. Infantilního.
"Přízraku..." Tom uvolněně zavrtěl hlavou a zasmál tě. "Dobře, koupím ti ovocnou," mrknul na něj a odešel ke stánku se zmrzlinou.
Stoupnul si do fronty čekajících lidí na onu studenou pochoutku a otevřel peněženku, připravujíc si drobné peníze.
Zaujatě prohraboval jednotlivé mince s jazykem povystrčeným. Ani si tak nevšiml, že si ho mladá zmrzlinářka prohlíží. Zato Bill to zaznamenal velice dobře. Nervózně kroutil pusou, když si ji důkladně prohlížel. Byla pěkná a Billa to znervózňovalo.
Tom se na něj otočil přes rameno a krátce mu mávnul, než se zase zadíval do obsahu peněženky. Mimo to, že byla plná několika platebních karet, šupin z kapra od Vánoc... (proč měl v peněžence něco, co bylo z živé ryby?) našel v ní malou, černobílou ošuntělou fotku novorozeněte.
Tom byl zvědavý a tak ji vytáhl. S nakrčeným čelem si ji prohlížel. Na zadní straně bylo připsáno slovo BRÁŠKA. Tom se zatvářil zmateně a fotku vrátil. Bill mu neříkal, že má sourozence. Vlastně mu neříkal vůbec nic.

"Tak co to bude?" Usmála se na něj mladá brunetka a vytrhla ho tak ze zamyšlení.
"Oh jo... jednu jahodovou a jednu vanilkovou, prosím." Oplatil jí úsměv a snažil se ignorovat fakt, že se před ním do chladícího boxu ohýbá víc než je zdrávo a odhaluje mu tak plný dekolt.
Tom neměl nyní myšlenky na nějaká holčičí prsa. Nezajímalo ho to nikdy. Buď dívku miloval kvůli její osobnosti, a nebo mu byla ukradená. Nikdy se nekoukal po holkách a nesvlékal je pohledem. V hlavě mu vrtala ta fotka uvnitř peněženky. Billův bráška... Jeho Přízrakovi běhal po světě nějaký sourozenec... Kolik mu asi může být, vzhledem k tomu, jak fotka vypadá staře?
"Prosím, mladý muži," slečna se zářivě usmála a podala Tomovi dva kornoutky se zmrzlinou. Jen cosi zabručel a položil mince na pultík.
"Ještě polevu, prosím," zahučel a kornoutky jí teda vrátil.
"Jistě." Vzala si od něj obě porce zpátky s lehkým úšklebkem. Měla na jazyku odpověď typu, že by si polevu taky dala, vzhledem k tomu, že se ale za Tomem stavěli do fronty další zákazníci, byla nucená svojí perverzní narážku spolknout. Obě zmrzliny smočila v karamelové a čokoládové polevě a konečný produkt Tomovi podala.
"Děkuju," odpověděl stroze Tom a vracel s k Billovi. Bill měl zúžené oči, kterými propaloval mladou brigádnici. Její výstupy mu opravdu nemohly uniknout a uvnitř hrudi ho nahlodávala zlost. Tom zkrátka patřil jemu.
"Prosím, krásný Přízraku," pověděl Tom, když došel k Billovi a olíznul špičku vrchu svého kopečku vanilkové zmrzliny a karamelu. Skoro vzdychnul, když ucítil chuť ledové pochoutky. Tak dlouho ji neměl! Malém zapomněl, jaké to je si chladit jazyk ve studené sladkosti.

"Co se děje?" řekl po chvíli. Bill se mu zdál naštvaný.
"To ta děvka u stánku!" zasyčel.
Bill nakrčil čelo a koukl Tomovi přes rameno, aby se na ni ještě jednou podíval.
"Co je s ní?" Nechápal. "Je docela pěkná, ne?" Snažil se Bill mluvit zcela bez zájmu a bez emocí.
"To možná jo, ale nesnášim takový holky, co se snaží zaujmout kozama nebo nějak podobně vyzývavě." Zaprskal Tom. Bill se uculil. Byl potěšený, že jeho mazlíček neprojevil zvýšený zájem.
"Takže bys ji neošukal?" pozvedl jedno obočí, olizujíc svůj příděl zmrzliny. Oba dva se pomalu rozešli směrem k obchodům.
"Ne!" zhrozil se Tom. "Vždyť ti říkám, že nesnáším všechno tohle chování. Nejsem děvkař," mračil se při představě, že by měl vnikat do nějaké takové holky. Urputně zavrtěl hlavou a zakousnul se do sladkosti. Řízlo jej v zubech. Chlad. Tom vykřikl.
"Aau!"
Bill polekaně nadskočil. "Co se děje?" Zastavil se v chůzi a vyplašeně si Toma prohlížel. Tom se držel za čelist.

"Moje zuby." Zaúpěl a Bill zkřivil obličej do bolestné grimasy.
"Oh ježiši... ukaž ukaž..." Nutil Toma otevírat pusu a zkoumal jeho chrup. Do dentisty měl ovšem hodně daleko.
"Já tam nic nevidím... Zajedeme k zubaři." Jančil Bill. Nesnášel jakoukoliv bolest. S každou by hned utíkal k lékaři.
"Ne! Jen to ne! Bojím se!" vrtěl hlavou Tom. Ani omylem nepojede k zubaři.
"Musíš! A s tou rukou taky. Zařídíme doktory. Nemůžeš být bez lékařů, Tomi," založil Bill ruku v bok. Momentálně jej ta zmrzlina štvala. Ublížila Tomovi a jemu samotnému překážela v ruce.
"Dobře, ale až zítra. Potřebujeme ty barvy," připomenul Tom a nepřívětivě zíral na kornoutek.
"Ty se o mě bojíš?" šeptnul Tom.
Bill vytuhnul. Jo, bál se... tedy ne vyloženě bál, ale měl starosti. Jak nepřirozené.

"Jo. Bojim." Přiznal barvu. Na celou svojí zmrzlinu zapomněl a sladká šťáva mu stékala z kornoutku po prstech.

"Lékaři jsou ale důležitější než barvy, Tomi. Můžeme to zvládnout obojí. Cestou od doktora se pro ně můžeme stavit." Propaloval Toma pohledem. Tom zakroutil hlavou.

"Ne, prosím. Až zítra." Klidně by to oddaloval i o týden, ale aspoň ten jeden den mu bude muset stačil. Věděl, že má Bill pravdu. Bez lékařů být nemohl.
"Dobře. Jeden den. Zítra ráno brzy vstaneme a pojdeme všechno zařídit, ano?" řekl Bill nekompromisně. Nenechá se oblbnout.
"Ok, souhlasím."

***

"Tome, vůbec se v tom nevyznám," lamentoval Bill u regálu s barvami na sprejování zdí. Specializovaný obchod.
"To jsou konturovací odstíny," řekl zkušeně Tom, klečíc opodál u pestrobarevné škály sprejů. "Vezmi černou, černou perleťovou, hnědou a... ještě uvidím."
Bill se křenil a probíral se jednou pixlou za druhou. Ani netušil, že existuje tolik odstínů černé. A jaký byl ksakru rozdíl mezi konturovací barvou a jinou barvou? Hledal přesně to, co mu Tom nadiktoval.
"A co vlastně budeš dělat?" Zeptal se Bill, zaujatě si prohlížejíc další várku sprejů.
"To je překvapení." Koukl po něm Tom, ale hned se zase sklonil do regálu a přihazoval barvy do košíku.
"Tome... myslel jsi tyhle?" Poposkočil Bill v naději, že našel to, co Tom potřeboval. V rukách černou a černou perleťovou.
"Jo, to jsou ony. Ty perleťový kdyžtak radši dvě." Poškrábal se Tom za krkem.
"Na co dvě?" vyvalil oči Bill a přestával všechno chápat.
"No tak ne... stačí teda jedna..." sklopil Tom oči a zahanbeně se otočil zády.
"Teď jsi řekl, že chceš dvě, tak vezmu dvě," řekl Bill tvrdě a hodil do košíku další barvu navíc.
"Ale..."
"Co ale?" Bill najednou ztrácel trpělivost. On sám, když něco chtěl, tak si to prostě koupil.
"Je to drahý," špitnul Tom a prstem šťouchal do spreje v košíku. Bill se zhluboka nadechl a vydechl.
"Tomi, neřeš vůbec konto banky. Koupím ti cokoliv. Jen si řekni," položil mu ruku na rameno a konejšivě jej líbnul na tvář. Vrátil se k normálním barvám. "Vezmeme ještě tady černou, chceš?"
"Já to myslel jako místo tý černý..." Mrmlal Tom. Bill po něm střelil ostrý pohled.

"Už jsem řekl," zakroutil ráně hlavou a prostě ji přihodil k ostatním.
"Ach jo... já se v tom nevyznám a vůbec nevím, co chceš tvořit, tak ani nevím, kolik toho vzít." Zaujatě si prohlížel Bill obsah nákupního košíku.

"Možná by sis jich měl vzít pro jistotu celkově víc, ne?" Natočil se na Toma.
"Ne... tolik jich stačí." Zakroutil Tom hlavou. Bill byl ale přesvědčený o opaku a od každé barvy, co už v koši měli, přihodil ještě jednu pixlu.
"Kdyžtak ti zůstanou na příště, no."
"No..." Tomovi bylo trapně. Potřeboval barvy kůže, rudé, růžové a hnědé s černou a černo modrou. Možná i samotnou modrou. Drbal se za uchem a nervózně si olizoval a okusoval piercing ve rtu.
Když už se chystali zaplatit a stáli v menší frontě u pokladny, Tom se nervózně kroutil za Billovými zády.
"Můžeš mi říct, co sebou šiješ?" Bill už ztratil trpělivost úplně a vyjel po Tomovi. Tom se leknul.
"Když..." váhal. Tvrdě se kousnul. Bill do něj strčil a zamračil se.
"Sakra, tak se už vymáčkni!" lidé se ohlídli.
"Potřebuju ještě barvu na zeď, váleček a sádru."
Bill protočil oči. Tom byl ale v nakupování stejný jako Bill. Taky jsi vzpomněl na poslední chvíli, že ještě něco chtěl.

"No tak si pro to jdi... to stihneš, než to tady namarkujou." Hodil rukou do éteru.
"No jo ale..." Tom přemýšlel, že by se bez toho možná obešel. Bill ale jen významně dupnul do dlážděné podlahy. Tom proto jen přikývl a vběhl zpátky mezi regály. Bill vzdychnul a promnul si spánky. Tom se za moment vrátil i s posledními třemi věcmi a hodil je na pás k ostatnímu. Bill už zatím stepoval s kreditkou v ruce.

"Vrátím ti to." Nahnul se Tom ke svému zachránci. Bill na něj natočil hlavu.
"No ok, když ti to udělá dobře. Ale už o tom nechci slyšet ani slovo."
Bill ale nic vrátil rozhodně nechtěl. Nechá Toma ve vědomí toho, že mu to vrátí a později mu to nějak vymluví.

***

Byl večer a Tom se dal opět do vaření. Zahnal Billa do obývacího pokoje. Bill se nenechal, ale zrovna, když chtěl odporovat, mu zazvonil mobil. Na druhé straně byl David. Potřeboval schválit Billem jistě příliš zvláštní scény v porno filmu.
"Davide, musí to být dneska?" Zabědoval Bill. Díval se sice rád na své vlastní filmy, ale dneska na to neměl náladu.

"No dobře dobře... tak mi to pošli, já se na to podívám a dám ti vědět." Rezignoval Bill. Vlastně mohl být rád, že už si mohl do filmu nějak zasahovat. Ne sice moc, ale pokud chtěl nějakou scénku vystřihnout, většinou to nebyl problém.
"Co se děje?" Vykoukl Tom z kuchyně. Billův mrzutý tón museli zaznamenat totiž i sousedi o tři patra níž.
"Áaale....David kvůli práci." Mávnul Bill rukou a už otevíral svůj laptop, aby mohl přijmout svůj nejnovější film. V Tomovi zatrnulo.
"Ty... ty zase někam jedeš?"
"Ne, kdepak," podíval se Bill směrem k Tomovi, počítač začal hučet. Tom se usadil vedle něj a dychtivým pohledem se dožadoval vysvětlení. Billovi běhalo hlavou, že není moc dobrý nápad, nechávat sedět Toma vedle něj.
"Tak co teda?" ptal se Tom se strachem, že... sám nevěděl. Vadila mu myšlenka jen na to, že by měl Bill odejít na večer a natáčet hříšnosti. Že by jeho Přízrak dělal něco s bůh ví kým a nemyslel na něj. A myslel na něj v Miláně, když...? Tom zavrtěl raději hlavou.
"David potřebuje, abych schválil nějaké záběry do filmu," Bill nadatloval heslo k mailu a čekal. Jeho schránka byla přehlcena převážně pornem, poněvadž to byl pracovní mail. On snad ani jiný neměl potřebu používat. "Občas se naskytnou příliš... intimně nevhodné záběry, které se nehodí ani do mojí práce. Prostě..." nevěděl jak mu to vysvětlit. "Když mi kameraman zabere skoro celá otevřená ústa a já... polykám. Nebo..." Bill nedokázal ze sebe dostat to, co by jindy řekl s chladnou hlavou.
"Co?" Tom byl nervózní. Měl celkem strach.
"Prostě mě donutili k fekálu!" vykřiknul Bill a složil hlavu do dlaní. Přesně tohle nechtěl. Nechtěl na to myslet! To byla i příčina toho, jak byl naštvaný, když byl v Itálii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 6. ledna 2012 v 17:27 | Reagovat

K tejto kapitole...
Páčilo sa mi zoznámenie :) Ale trochu bolo čudné, ako sa Bill vyhol rozprávaniu o sebe. Strašne by ma zaujímalo čo je s jeho adoptívnymi rodičmi a prečo sa stal porno hercom. A prečo nezdrhol keď mu ponúkli niečo také... Och neviem ako sa toto dá prežiť bez ujmy na duši.
Tá fotka brášku... Tom asi žiadnu svoju bábätkovskú fotku nemá a keby aj mal... v podstate sú všetky malé deti takmer rovnaké z pohľadu chlapa, tak by mu asi aj tak nezačalo vŕtať v hlave to čo rozprávala mamina o dvoch bábikách...
Ten koniec ma tak zarazil, že som Vám holky na twincestblogu nechala k tejto kapitole len kratučký zhrozený koment, tak to napravím, lebo táto kapitola bola nádherná. Ale to zistenie na konci... och...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama