Homeless 23

6. ledna 2012 v 14:16 | Doris |  Homeless
Tom pokrčil obočí. Držel si Billa u sebe a poslouchal jeho zrychlený dech.
"Broučku, jsem ti řekl," zopakoval to. Byl si docela nejistý tím, zda Billa... toto oslovení nějak nepopudí. Bill nevěřícně svraštil obočí. Nechápal to. Nikdo mu nikdy neříkal tato slova.
"To je hezký." Pousmál se po chvíli a vtiskl malou, skoro neznatelnou pusu na Tomovu čelist. Při tom oslovení ho příjemně hřálo, a když k tomu připočetl ještě Tomovu náruč... byl v sedmém nebi.


"Co máš na dnešek v plánu?" Položil si hlavu o Tomovo rameno, obličej zabořil ke krku. Tom jen pokrčil mírně rameny.
"Nemívám plány." Odpověděl trochu napjatě. Byl také překvapený z Billa. Že se k němu tulil sám od sebe. Pousmál se nad tím a omotal kolem jeho boků nohy, zaklesnul kotníky do sebe.
"Nikam nechceš jít?" hladil ho Bill na lopatkách.
"Nevím. Nechodím nikam. Nikdy. Nenapadá mě ani nic, co bych dělal. Uklízel." Bill se tiše zachichotal.
"Uklízel jsi víc než dost. Už tu ani není co uklízet." Poškrabal ho dlouhým nehtem po páteři.

"Můžeme dělat, co budeš chtít. Jen se nestyď to říct." Usmál se. Neuměl si ani představit, že může být tak příjemné probudit se v bytě, kde není sám. "Co jsi dělával, když..." nedořekl větu. Nechtěl být nějak netaktní. Ne teď. Věřil, že Tom pochopí, co myslel. "Nechci, aby ses nudil."

"Měl jsem od čtrnácti tu holku. Tak jsem byl s ní. Občas jsme zašli někam ven. Projít se. Tam jsem měl kamarády. Vždycky na dvě hodiny jsem šel ven, když mamka spala nebo tak... nerad jsem ji nechával samotnou. I když mi to dovolovala, i někdy na noc. Spal jsem u holky a chodil jsem sprejovat zdi. Ale v šest ráno jsem byl doma, abych byl s mámou," Bill rád poslouchal, když Tom mluvil o své matce. Nevěděl proč, ale přišlo mu to zajímavé a snad až pěkné.

"Sprejovat? No teda... výtržník, co se stará o mamku. To je sladký." Usmál se Bill. Tom vždy zjihnul, když mluvil o svojí mamince a Billovi se to zamlouvalo. Byl jiný než ostatní kluci v jeho věku a možná právě to Billovi imponovalo.
"Byla na tom špatně?" Stočil Bill téma jiným směrem, i když trochu zdráhavě. Tom přikývnul.
"Můžu se nejdřív obléknout, než ti budu vyprávět?" zvedl k Billovi oči jako laň. Takovýto pohled uměl i Bill. Dřív... když byl malý.
"Samozřejmě, promiň," ustoupil Bill kousek dál a ještě před tím pohladil Toma po tváři. Sehnul se na zem pro Tomovo spodní prádlo a kalhoty. Podal mu je.
"Děkuju," špitnul Tom a sklápějíc oči se oblékal. Bill též.
Bill to měl podstatně jednodušší. Jen na sebe natáhl tričko. Tom seskočil z linky a dopnul zip. Bill ho vzal za ruku a vedl do obýváku. Mluvit jen tak v kuchyni bylo divné. Tom se usadil na gauč a Bill si lehnul k němu. Hlavu mu položil na kolena.


"Nemusíš o tom ale mluvit, jestli nechceš." Pohladil ho po ruce, která líně putovala po Billově břiše.
"Ne, to je dobré... já... ještě o tom s nikým nemluvil. Třeba mi pomůže se vypovídat," Tom se sehnul a věnoval Billovi malou pusinku na čelo. "Jen... spíš se ptej, nevím, co bys chtěl vědět, nemusíš se bát," ubezpečil jej, že se nemusí nějak zdráhat. Pokud nebude Tomova maminka urážena, nevadí mu to. Od jeho Přízraku mu otázky prostě nevadí. "Vlastně ses ptal, jak to bylo..." Tom se opřel zpátky a pokračoval v hlazení Billova bříška. "No... ona... se chovala jak dítě. Rostl jsem a měl víc rozumu než ona."
Bill ho pozorně poslouchal.
"Měla vadu?" Nakrčil čelo. Tom jen přikývl.
"Někdy to šlo... Někdy měla den, že byla na úrovni náctiletého a pak to bylo celkem dobrý, někdy to bylo horší." Vysvětloval Tom. Billovi bylo úzko, když si to představil.

"Jak se jí to stalo?" Tom si povzdechnul.
"Od narození. Mentální postižení, nemám rád to slovo. Prý... prý se to do jejích dvanácti let nepoznalo, poněvadž se chovala jako její vrstevníci. Jenže jak kamarádí měli patnáct a víc let, ona zůstávala svým myšlením stále na tom samém místě. Oni se bavili o klukách a mamka si pořád hrála s panenkou... Smáli se jí. Měla problémy, nikdo se s ní nebavil... Až prý učitelka zavolala babičce, že něco není s vývojem její dcery v pořádku. Poslali ji k psychologovi a tam se na to přišlo. Chodila do speciální školy pro takovéto opožděné děti... prý se jí tam líbilo... zůstala tam, protože babička umřela a mamka neměla najednou vůbec nikoho. No a po porodu se jí to nějak... psychicky podělalo v hlavě a začala mít různé stavy, měnící."
Bill krčil čelo. Moc tomu nerozuměl. Nebo spíš si to neuměl představit. Měl ve tváři skoro až bolestný výraz.


"A co tvůj táta? Kde je?" Tom vzdychnul.
"Ani nevím, kdo to je. Ona neměla nikdy přítele. Říkala mi to naše sousedka, co jí pomáhala. On si prostě užil a zmizel. Maminka ani pořádně nechápala, o co jde."


Billovi se zhoupnul žaludek. Když to tak poslouchal, možná mohl být rád, že svoje rodiče ani neznal.
"Kdybych ho znal, rozkopal bych mu držku a bylo by mi jedno, že půjdu do basy. Kvůli mámě bych to udělal," Tomovi se dostávala do žil zlost. Nenáviděl svého otce. "Mamka pak byla na nervy... myslela si, že její dítě je panenka. Sousedka jí měla u sebe, já jí říkal teto. No a pak jsem to převzal já a staral se. Maminka mi vždycky říkala, že měla dvě panenky v náručí a bolelo jí bříško a mezi nohama... prostě... nestyděla se. A nechápu, proč dvě panenky. Možná to byla opravdová panenka a já ležel vedle ní."
Bill to chápal. Nemohla se stydět, když ani nevěděla, o co jde. Chtěl něco říct... něco povzbudivého, ale to momentálně neexistovalo. Nebylo co říct. Smutně se pousmál.


"Určitě tě měla moc ráda. Jako ty jí." Pohladil Toma po tváři. Tom jen přikývnul.


"Teď aspoň víš, proč nemůžu být jako ostatní kluci. Mít stejné zájmy a tak." Bill přikývl. Vlastně se trochu divil, že Tom nic z toho nezdědil, ale možná se nejednalo o genetickou vadu. Třeba došlo k nějakému úrazu během těhotenství, a proto se tak narodila. Těžko říct. Každopádně se po tom nechtěl pídit víc, než bylo nutné.
"A... a měla mě ráda. Hodně. Říkala mi, že jsem její... její panenka Tomi. Že se jí to splnilo, aby..." Tomovi vlhly oči. "Aby měla obživnuté miminko, ne jen hmotu. Aby jí rostlo a povídalo si s ní. Vždycky tak ke mně přišla a objala mě... hladila mě po hlavě a byla moc hodná. Nejhodnější maminka, jakou jsem mohl mít," Tomovi se zlomil hlas. Tiše se rozplakal.
Bill se zvedl z jeho kolen a přitáhl si ho na hruď. Jeho spánek zasypával polibky a pevně ho svíral v objetí.
"Nebudeme o tom už mluvit. Neměl jsem se ptát. Omlouvám se." Špitnul Bill. Tom se nechával utěšovat...
"Neomlouvej se... rád jsem ti to řekl. Jsi první, s kým jsem o tom takhle mluvil."
"Vždycky mi můžeš cokoliv říct, ano?" Bill se ho snažil uklidnit. Hladil mu tváře a přitom jej na sebe mačkal. "No tak, tvůj Přízrak je u tebe..." šeptal mu do ouška. Měl potřebu Toma ochraňovat a nepřemýšlel nad tím. Jako by zapomněl na svou stránku egoistického Billa.
"Zbožňuju tě, Přízraku," vyhrkl Tom a pověsil se Billovi kolem krku. Bill voněl. Voněl jako orientální město provoněné jasmínem.
"Klid, Tomi... Netrap se... Ona by to nechtěla." Pousmál se Bill a věnoval Tomovi krátkou pusu na rty, když se na okamžik odtáhl. Nijak víc ho ale nepouštěl. "Půjdeme se nějak odreagovat ano? Ať na to nemyslíš."
"Jsem tak rád, že tě mám..." otřel si Tom nos do rukávu a mokré tváře od slz. Zarudlé oči jej štípaly.
"Já vím... taky jsem za tebe rád. Opravdu," přiznal Bill. Když se takto k Tomovi tiskl, mohl cítit jeho bušení srdce na své hrudi. Bilo tak podobně jako jeho... Připadalo mu to něčím zvláštní. Nevěděl čím.
"A jak odreagovat?" zeptal se Tom.

Bill se zamyslel. Křivil u toho ústa a škrábal se na nose. Dostal chuť poznat Toma co nejvíc. Ze všech jeho stránek.
"No... nikdy jsem žádnou výtržnost neudělal, ale... co kdybys mi ukázal nějaký ty tvoje sprejový výtvory? Jsem zvědavý, co umíš." Usmál se Bill. Rozhodně potřeboval Toma hodit do pohodové nálady.
Tom se musel usmát. Bill chtěl zlobit. Naposled popotáhl a otřel si obličej.
"Přímo výtržnost to není. Chodil jsem na zeď za město, za parkem. Tam to nikdo nekontroloval. Ale patří mezi zdi... no... kreativní. Nedělám nějaké čmáranice, ale obrazy a tak... Aby to nějak vypadalo."
"Mně se to líbí. Přijde mi to ohromný, že někdo umí sprejem něco takovýho vytvořit. Teda pokud to je opravdu propracovaný a ne jen nějaká posprejovaná popelnice," poposkočil Bill zadkem na sedačce. "Chtěl bych to vidět. Můžeme jít nakoupit, co k tomu je potřeba. Já se v tom totiž vůbec nevyznám. Jediný barvy, který znám, jsou laky na nehty." Zasmál se a Tom se chtě nechtě musel zasmát taky.
"Jo, to vím. Jsem poučený už dávno. Navíc chci s tebou na nehty. Že mě už teď vezmeš?" nadějně se ptal Tom a vzal Billovu ruku k sobě. "A chci se podívat do úkrytu. Chybí mi. Že si tam se mnou půjdeš posedět?"

Bill nakrčil čelo. Trochu nechápal, jak může Tomovi chybět betonová rampa, když v ní konečně být nemusí.
"No jak chceš. Můžeme se tam jít podívat." Přikývl a nechal Toma pozorovat svoje dlouhé nehty. "A na nehty... no... nemyslím, že tě to bude bavit, ale proč ne." Svolil nakonec i v tomhle. "Aspoň si budu moct povídat s tebou a ne s tou ženskou. Je totiž příšerná. Kolikrát by jen kecala, než aby dělala, co má."
"Já jí kdyžtak vynadám za tebe. Dá ti pokoj," Tom bříškem ukazováčku pohladil Billův nehet. "Měl by sis dát nějakou světlejší," zhodnotil podle své představy a přitiskl rty na ty Billovy. "Rád tě líbám."
Bill se chystal zrovna zeptat jakou světlejší, ale jeho rty byly jaksi zaměstnány jinak.
"To já tebe taky." Uculil se Bill. "Umíš to totiž moc dobře. Přesně podle mýho vkusu." Zamlaskal Bill a polibek mu ochotně vrátil. Hravě ho kousl do rtu a odtáhl se. "Tak pojď... nebo tu prosedíme celej den."
"Mně by to vůbec nevadilo tu s tebou sedět celý den a líbat se," Tom byl jako pijavice, ale Bill byl rád. Smál se do polibků a šimralo ho v břiše. Nechápal to.
"To já též, ale to můžeme dělat, až přijdeme."
"Budeme se mazlit?" otevřel Tom pravé oko a čekal, dokud mu to Bill nepotvrdí. Bill přemýšlel, co si vzít na sebe. Podle toho, jak mu Tom řekl, že se chystá vypadat dokonale, měl nutkání se předvést. Aby Toma měl pro sebe.
Bill nahodil co nejvíc nevinný pohled.
"Jestli chceš... tak klidně celou noc." Zaculil se a zvedl se z gauče. Chytil Toma za ruku a vytáhl ho na nohy taky. Couval směrem ke své ložnici, aby se nachystal, ale cestou kradl Tomovi jeden polibek za druhým.
"Chci se na tebe dívat, broučku," vydechl dychtivě Tom a couval s Billem do jeho ložnice. Rty zaklesnuté do sebe. Oba se v sobě ztráceli a nechtěli se ovládat. Bill se smál a pronikal do Tomových úst.
"Máš pro mě vždycky pěkné oslovení, Tomi," byl potěšen. Opravdu se mu to líbilo. Jeho přítel mu nikdy neřekl něžně. Byl pro něj šukací děvka. A Billovi se to tehdy zdálo jako to nejhezčí, co mohl slyšet.
Až teď si uvědomoval, jak moc se mýlil. Dřív neviděl, nebo možná nechtěl vidět, že jeho přítel je s ním jen kvůli sexu. Kvalitnímu sexu. Až s Tomem poznával, že to bývá jiné. Nebo by mělo být.


"Chceš se dívat, jak se převlíkám?" Zašvitořil Bill, tisknouce Toma na svoje tělo. Nebylo to myšleno jako perverzní návrh. Zkrátka se mu ta představa dívajícího se Toma samotnému zamlouvala.
"Chci se dívat, jak se převlékáš," potvrdil mu měkce Tom. Popadl Billa pod zadečkem a nesl ho ke skříni. Byl jako smyslů zbavený. Cítil se s ním svobodně a nejen to. Tom se... zamiloval.
Bill pobaveně vyjekl a nohy mu omotal kolem boků. Okusoval Tomovi ucho. Pak se ale odtáhl a lovil ve skříni příslušné kusy oblečení. Byl si jistý, že se Tomovi bude líbit v čemkoliv, ale musel být prostě dokonalý. Vytáhl ty nejnovější svršky, co měl, a odhodil je na postel. Odmotal nohy a dostrkal Toma do židle u kosmetického stolku. Tom na ni dopadl a ještě chvíli svíral Billovy boky. "Mmm to mě ale musíš pustit, abych se převlékl." Vtiskl Bill Tomovi poslední polibek a odcouval od něj k posteli.

Tom seděl zadkem téměř u kraje, nohy široce od sebe a s hlavou na stranu pozoroval Billa. Bill byl extrémně rychlý snad ve všem. Svlékl se během pěti sekund a oblečený byl do minuty. Tom se přiblble usmíval, ovšem chvilkama měl dobyvačný pohled. Uhrančivý.
"Tenhle u tebe neznám," povytáhl Bill obočí a povolil si kšandy. Musel být výstřední. Venku třicet stupňů, ale on si vzal tenký černý rolák a černé kalhoty.
"Co neznáš?" Zamrkal zmateně Tom.
"No tenhle pohled." Upřesnil Bill a ve velkém zrcadle prohlížel svůj vybraný model ze všech dostupných úhlů. Byl líný se líčit, a tak obličej schoval za velkými brýlemi. Tom si ani neuvědomoval, že se tak dívá. Nešlo to se na něj dívat jinak. Byl tak zatraceně sexy.
"A jak se dívám?" Tom se na sebe nikdy při něčem nedíval, takže nemohl tušit. Prohlížel si Billa. Opravdu byl moc krásný. "Budeš si brát kulicha?"

Bill po něm hodil jedny ponožky, které si zrovna chtěl natáhnout.
"To není vtipné." Na oko se zamračil a vyndal si nové, které si natáhnul. "Klidně kdeco přetrpím, hlavně, když mi to bude slušet. Což mě navádí... Sluší mi to?" Zatočil se před ním kolem dokola a nahodil stejný pohled, jaký na něj vrhal Tom. Vystihl ho naprosto přesně. "Takhle se na mě díváš... takže mi to asi sluší."
"To neměla být narážka, že si bereš rolák v létě. Ale jen, že by ti to slušelo," vysvětlil Tom a vstal. Začal chodit kolem dokola Billa. Bill zvedl jedno obočí a dal ruku v bok. "Sluší ti to, Přízraku. Řekl bych, že až moc, až mi to vadí," ušklíbnul se. Měl by se jít převléct taky. Těšil se. Má své nové oblečení.
"Vadí?" Natočil na něj Bill hlavu přes rameno. Tom ho líbnul na špičku nosu. "Jo... každý se za tebou otočí, a nebo nedej bože mi tě odvede." Prohrábnul jeho jemné černé vlasy. Bill zrůžověl. "S nikým jiným než s tebou nikam nepůjdu." Ubezpečil Toma a vyšel z ložnice. Tom zalezl do svého pokoje a hledal něco vhodného na sebe. Dveře nedovřel. Vždy byl převlečený během minuty.
Měl jasno. Půjde úplně opačně. Tedy kontrast Billa. Lehké letní, světlé oblečení a tenké džíny. Čepici tentokrát odhodí a postačí čelenka. Tak dlouho nenosil pouze čelenku...


Po dvou minutách vyšel do předsíně se obout.
"Bille, jsem hotov!"
"Oh, hned jsem tam." Zavolal Bill z kuchyně. Dával si do kabelky zásoby vody. Zkrátka pitný režim dodržoval. Za stálého prohrabování svých vlasů se k němu připojil. Málem odpadl mezi futry. "Mmm, sluší ti to," zkonstatoval svůdným hlasem a vklouznul do jedněch vysokých bot. Byl vděčný za svoje brýle... jelikož neustále šilhal po Tomovi. Byl tak sexy. Bill nechápal, co se to s ním děje. Byl sice plný touhy a chtíče po Tomovi... po jeho těle, ale mísilo se v něm ještě cosi, co nedokázal plně identifikovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama