Listopad 2011

piercingy

29. listopadu 2011 v 12:21 | Doris |  Diary
Ahojte milackove,
tohle je vlastne clanek ktery jsem vubec nemela delat. Ale ted jsem vbehla na blog ke Kaki, kde pise o svych tetovanich a tim mi doslo..ze uz jsem vas dlouho neinformovala o piercingach. Je to uz pomerne davno co jsem se tu musela pochlubit svym Nipplem a panvi. Od te doby nejake pribyly a nejake zase sli ven. Bohuzel nynejsi situace mi nedovoluje si jich uzivat tak jak bych treba chtela :)
Ale treba az mi to skonci, vratim je zpatky.

Person no 1989 4.

25. listopadu 2011 v 10:00 | Doris |  Person no 1989
Tom nehnutě ležel. Ruce měl omotané kolem drobného těla svého dvojčete a horečně zpracovával všechna získaná data. Bylo jich tolik a tak neznámých, že se cítil trochu zmatený. Snad i ohrožený. Byl to vůbec dobrý nápad, nechat svůj elektoronický mozek částečně ovládat tím lidským? No v tomhle směru vlastně neměl navybranou. Těžko by mohl jakkoli jednat, kdyby se po Zemi procházel ve své pravé podobě. Z Billa ale vycházelo něco silného. Nebezpečného pro černovláska samotného, protože to nedokázal ovládat. Tom se pousmál a probíral se mu vlasama. Pravý Tom Kaulitz by tohle Billovi nikdy nedovolil. Nikdy by ho nelíbal. Miloval Billa, ale zcela jinak, než jak Bill miloval jeho. Jenže dnešní Tom to všechno potřeboval poznat. Potřeboval znát všechny síly i slabosti svého nepřítele. A jinak, než poznáváním, se k těmto užitečným datům se dostat nemohl.
1989 málokdy cítil únavu. Většinou se při pocitu vyčerpání, který se dostavoval jen velmi zřídka, přepnul do spícího režimu.

Lidé ten samý režim využívali na svých počítačích. Lidský spánek byl jiný a více nebezpečný. Lidé ve spánku nevnímali, byli nejzranitelnější. Kdyby teď Tom chtěl, mohl by mu ublížit a Bill by se ani nemohl bránit. No na druhou stranu byli i okouzlující. Bill se ze spánku lehce pousmíval a klidně vydechoval na Tomovu kůži. 1989 byl trochu zmatený, že člověk tak náhle usne. Spíš očekával, že se Bill projeví se všemi svými skrytými touhami, ale on... usnul. Opravdu toho bylo hodně co se musel naučit. Po chvíli začal ve svých očích cítit nepříjemné řezání a víčka mu sama klesli. Nechal se tedy ovládat lidskou částí a poprvé v životě konečně usnul.

Person no 1989 5.

25. listopadu 2011 v 10:00 | Doris |  Person no 1989
I když mu to přišlo trochu chabé. A hlavně na jeho vkus těžko prokouknutelné. Kdyby lidé měnili barvy nebo vydávali zvukový signál bylo by okamžitě jasné ke komu projevují nějakou náklonost. Ale v tom případě by musel být Bill celý červený s fialovými proužky. Nebo kdo ví jakou jinou extravagancí by ho příroda obdařila. Už teď jí měl až dost. "To jsem rád. Chci se ti líbit." zamrouskal Bill, Tom se po něm na chvíli otočil a hned zase věnoval pozornost silnici. "Líbíš se mi." kývnul. Pohled na něj ho opravdu nutil uznat že je přitažlivý. Bill to považoval za svůj první menší úspěch. "Proč vlastně jedeme do města? Jen tak?" vyzvídal Bill. Tom jen tak pro nic za nic do města nechodil. Jen když musel a nebo když měl rande.
"Něco si musím vybavit a pak jdeme na tu zmrzlinu." pousmál se. Nutně se potřeboval spojit se svojí galaxií. Což by zdejší technikou nedokázal, ale jeho počítačový by toho byl hravě schopný. Pokud by pracoval na plné výkony, což nyní nešlo, když se dělil o ten lidský.
Ovšem pozemské upgradeové programy by mu měly stačit. "Zařídit?" nakrčil Bill čelo. Tom ho vždy informoval co jde kam vybavovat. Už jen proto, že tam jezdíval na motorce a kdyby se něco stalo, Bill by věděl kde má hledat. Už to bylo tak automatické, že ho informoval i když šel jen pro krabičku cigaret. A to byla další věc... Tom ještě dnes ani nekouřil. Něco s ním bylo zkrátka podivné.
"Takové překvapení víš..." usmál se Tom, chtěl být za každou cenu nenápadný.
"Aha..." kývnul Bill, nezdálo se mu to, ale třeba čas vše ukáže.

Marry the Night 9

21. listopadu 2011 v 15:00 | Doris |  Marry the Night
Když se Bill vrátil o pár minut později k ostatním, než Ema, všichni už dávno kouřili cigarety. Štěbetali mezi sebou navzájem, Andreas s Mikem se drželi travky vlastnoruční zásoby, Tom kouřil Máčka, Ema s ním a Tereza si jen hrála s krabičkou.
"Na, tady máš časák," hodil jí Bill do klína jakýsi časopis o módě. Byl nejdražší. "Pak si ho půjčím," dodal a sedl si na zem vedle Toma. Opřel se o zeď domu. Seděli ve stejném seskupení, jako předtím, než šli vykrást trafiku. Tereza zabrmlala díky a začala časopisem listovat, avšak ani jeden obrázek nebo řádek nevnímala.
"Kde máš zbytek?" zeptal se Tom, hlavu otočil k Billovi.
"V batohu..." zamumlal Bill a hrábl si pro brýle, které mu visely na hrudi.
"Hrabe ti?"
"Možná," odpověděl. Byl přešlý, skoro nic neviděl, ale bylo to tak lepší. Zdálo se mu, že tu trpí všichni tři. Každý svým způsobem, jak to prožívá. Pomyslel si, že nejlíp se má Ema, ta nechce nikoho...
Mike zívl a položil hlavu Tereze do klína, zatímco itho Andreas hladil po boku a zubil se na Toma. Tom to neřešil a kouřil další cigaretu.
"Dneska je stejně nějaká nuda... viď, Ter?" řekl směrem jeho nynější nepřítel, no... možná to přeháněl. Sám to věděl. Někdy měl hloupé nápady.

Person no 1989 3.

18. listopadu 2011 v 19:50 | Doris |  Person no 1989
Ač se snažil taktně na Toma nezírat, oči mu stále ujížděly do strany a zkoumaly to dokonalé tělo. Tolik odlišné tomu jeho. Ani netušil nakolik odlišnému. Slepě si roztíral mléko po nohách a těle. Tom stál sice zády k němu, ale sledoval ho v zrcadle. Lokalizoval místa na černovláskově těle, kde mu byly doteky nejpříjemnější. Učil se. Lidé se tohle učili dlouho a mnohdy marně. Jemu stačil jeden pohled.
"Ukaž, lehni si. Namažu ti záda." došel k němu Tom a kleknul si na kraj postele. Bill kývnul. Přesně to chtěl. Potřeboval cítit jeho doteky. Položil se na břicho a ruce složil pod hlavu. Okamžitě mu naskočila husí kůže, když pod lopatkami ucítil bratrovy dlaně které se daly pomalu do pohybu. Chtěl začít vrnět jako kocour. Tomovy líné táhlé pohyby ho doslova mámily. Tom se spokojeně usmíval. Mléko bylo příjemně mastné a dělalo mu dobře na kůži jeho rukou. A bledá kůže co cítil pod prstama byla to nejjemnější co doposud cítil.

Bill se uvnitř klepal jako ratlík. Popadali ho silné chtíče a on se toho začal bát.

Pohledy 6

18. listopadu 2011 v 18:25 | Doris |  Postcrossing
Takze uz dlouho mi neprisel zadny pohled. nevim proc. mozna proto, ze jsem byla dlouho pryc pres srpen a zari a tak jsem sama nic neposlala. No kazdopadne ted uz se do toho opet poustim. A tento tyden me cekala pomerne slusna nadilka :)

Prvni pohled mi prisel od Kady z Philadelphie. Posilala jsem pohled ja a jeden jsem jako dik dostala zpatky :)

Druhy neprisel od nikud z daleka nebo dokonce z ciziny :D Prisel mi pohled z Ceske Republiky od Zdeny :)

Další pohled mi prisel z mého vysneného města Los Angeles od Mary :) V profilu mam napsano ze rada dostanu nejake kocicky :)

A jeste jedny krasny kocicky od Ruth z Amsterdamu. Presne takoveho zrzecka mam doma :)

Dalsi pohled mi prisel z Nemecka. Konkretne z Bonnu a musim se priznat ze me hrozne rozesmal. je krasnej :)
A posledni krasnej pohled (jelikoz mam prani dostavat pohlednice i s divokymi zviraty) mi prisel z Finska a prijde mi neskutecne sladky.

Marry the Night 8

14. listopadu 2011 v 20:05 | Doris |  Marry the Night
Tom se probudil, nevěděl, kolik je hodin, ztratil pojem o čase, připadalo mu, jako by spal pouhých pár minut a zároveň strašně dlouho. Jediné, co věděl, bylo, že ležel těsně u svého bratra, jeho ruka byla kolem jeho boků a bratrův obličej u jeho krku. Tom tak cítil, jak dýchá, jeho horký dech, Bill hřál, v podstatě se k sobě tulili. Tom se nad tím usmál, byl příjemně probuzený, už si ani nepamatoval, kdy naposledy ležel v jeho náručí.
Nadzvedl se na boku a lehl si na jeho hruď horní půlkou těla, když v tom se Bill probudil.
Pár sekund se díval před sebe, než si promnul jednou rukou oči, tou druhou držel Toma kolem zad.
Po chvilce se zamračil, uvědomil si, že Tom je vzhůru, chtěl se zvednout.
"Tome?" ozval se, pohladil ho po rameni. Tom se usmál do jeho kůže a políbil mu kůži na hrudi.
"Dobré ráno," zabroukal rozněžněle, připadal si jak bláznivá puberťačka, tulící se před všemi okolo. Bill to cítil...
"Dobré." Brouknul Bill v odpověď. Nevěděl co dalšího by měl říct. Co by mu vubec měl říct. To co s stalo bylo.......přinejmenším uplně jiné než jak byl zvyklý. Nejistě si skousával jazyk. Tomovi polibky na jeho hrudi byly příjemné. Líbilo se mu to ale asi až teď mu docházelo co vlastně udělal. Spal s ním. SE svým malým bráškou. To rozhodně neměl.
"Potřebuju do sprchy." Snažil se Bill co nejrychleji ale zároveň nejtaktněji dostat z Tomova dosahu. Nechápal se. proč to proboha udělal. Měl jít a najít si nějakou zdejší povolnou slečnu a ne šukat s Tomem. Tom zklamaně vydechl a zvedl se z něj. Mlčky ho pozoroval jak se Bill hrabe z postele. Cítil, že to není tak uplně v pořádku. Rozhodně ne tak jak by si přál.

Person no 1989 2.

11. listopadu 2011 v 10:00 | Doris |  Person no 1989
Billho vzal za ruku a vedl ho do koupelny. Nebyla to nějak přeluxusně vybavená koupelna, byl tam obyčejný sprchový kout, obyčejná vana, umyvadlo, toaleta. Ale všechno bylo perfektně čisté. Bill si hodně potrpěl na čisté koupelny. 'Podle koupelny, poznáš člověka.' Tohle se rozléhalo Tomovi v hlavě.
Poté se Bill svlékl a Tom si mezitím čistil zuby. 1989 doslova 'vyštrachal' v Tomově mysli vzpomínku, proč si vlastně čistí zuby a proč se myjí. Odpověď mu přišla hlasem jeho matky. 'Tome Kaulitzi, jestli si okamžitě nepůjdeš vyčistit zuby a umýt se, tak se připrav na zítřejší návštěvu zubaře, protože když si je nebudeš čistit zkazí se ti a vypadají! A hned na to si skoč do sprchy, protože smrdíš a jsi špinavý!' 1989 proto začal své zuby drhnout o to více, svoje zuby ještě bude potřebovat.

Když si spolu s Billem vlezli do sprchy, Bill zapnul příjemně vlažnou vodu, vzal si houbu a sprchovým gelem začal přejíždět po Tomově hrudi a 1989 div nevydal svůj blažený elektrický výboj.
Takhle to dělali u nich na planetě. Když se jim něco líbilo, vydávali elektrický výboj a elektromagnetické vlny. Tokik se mu tohle líbilo.
Po chvíli Bill zahodil houbu a začal po Tomově těle přejíždět prsty. Tom byl dneska až příliž citlivý a tohle si nechtěl nechat uniknout. Tom blaženě vydechl a Bill se málem štěstím rozsypal. Jeho tvář i tělo byly uvolněné, oči měl zavřené a rty z nichž vycházely výdechy byly jemné, za to silně rajcovné, pootovřeny.
Billovi se zrychlil srdeční tep až to 1989 mohl slyšet. Billa šimralo v podbříšku, už jen z toho, jaké pocity mu způsobuje a při představě, jaké by mu mohl způsobovat sám zhluboka vydechl.
Pod nos velikého, majestátného robota, schovávaného v lidském těle se dostal velmi příjemný pach. Lidsky, je to vůně, která se jen tak v běžném životě nenachází... 1989 to analizoval jako pach, který lidé vydávají, když se chtějí pářit a v tom mu docvaklo, že Bill je do Toma beznadějně zamilovaný.

Omluva

8. listopadu 2011 v 8:28 | Doris |  blog
ahojte milackove,
nebudu vas tu zdrzovat nicim obsahlym.....sen sem vam chtela sdelit, ze nevim zda tento tyden neco pribude. Pokusim se dneska dopsat BB ale nevim zda to vzladnu. Polibek smrti si totiz Tom donesl i do nasi rodiny a ted jsou to same priravy a malo casu. Opravdu se pokusim to napsat, ale nemuzu to slibit. Budte prosim trpelivy :) O Persona nepridete, ten je na patek nahrany uz tyden :)
Dekuju
Doris

Person no 1989 1.

4. listopadu 2011 v 10:49 | Doris |  Person no 1989
Zdravim miláčkové. Je to tu, je to tu....slibovaná nová povídka. Person no.1989. Tento nápad není muj, ale přišla s ním za mnou Lenna W.K.T. Uprimne uz jsem nechtela psat nic ve spolupraci s nekym dalsim, jelikoz toho mam ted hodne, ale kdyz mi rekla o co se ma jednat, neslo rict ne. Ten napad se mi neskutecne libi a jeho psani si opravdu uzivam. Mame jiz dost predepsano, ale domluvili jsme se, ze budeme zverejnovat pouze jednou tydne. Tudiz to nechme na patek. Snad nam to tak vyda. Kazdy dil totiz posilame k betareadingu a to je casove narocnejsi samozrejme. Proto prosim o pripadne strpeni. Snazime se psat casto aby jsme se nedostali do nejakeho zaseku. Dej uz mame vymysleny az do samotneho konce, ale s tim se vy nechte prekvapit :D
TAkze Lenne jeste jedno velke diky za tuhle uzasnou nabidku a druhe diky za banner ktery k povidce udelala.
Tesime se na vase nazory J
Doris a Lenna W.K.T.
Banner by: Lenna W.K.T.
Drawing of Tom-Person by: Doris
Padal z nebe jako meteorit, jako hvězda, která zemřela a přiletěla splnit nějákému smrtelníkovi jedno z jeho sentimentálních snů.Jenže on nepřišel, aby splnil přání člověka.Přišel, aby splnil misi, která mu byla zadána od jeho vládce.
Místní obyvatelé si mohli všimnout zlatavé ohnivé záře, která osvětlovala téměř celou noční oblohu.A čím více se blížil k zemi, tím více zářil.Nikdo nemohl odtrhnout oči od na pohled zdajícího se meteoritu až do té doby, dokud nedopadl na nedaleké pole a neroztříštil se na malé kousíčky plechu.Z plechu vstal stroj, velký, strach vyvolávající, smrtící.Chvíli se rozhlížel a nakonec se vydal cestou k silnici, nechávajíc za sebou velký kráter.Jeho tělo by se dalo přirovnat k tomu lidskému, měl nohy, ruce i hlavu, trup, záda.Jen to všechno bylo z malých železných hadiček, kterými se neproháněla krev, nýbrž kyselina a svaly by se dali přirovnat k hydraulickým trubkám.Za chůze vydával bzučivé dupání.Tohle byl stroj, kterému by se raději každý vyhnul.Jeho strůjce mu dal jméno 1989.
Tom se vracel z práce, na motorce, na kterou si poctivě šetřil už od patnácti let. Každý měsíc si poctivě dával peníze na stranu z kapesného, později z výplaty a až ve dvaceti letech si ji mohl dovolit. Byl na ní pyšný a každému ji ukazoval. Měl motorky moc rád, líbil se mu ten adrenalin, ta svoboda, kterou mu prostor kolem něj umožňoval. Měl rád nebezpečí.
Tohle všechno si uvědomoval, ale stejně si nemohl odpustit svojí motorku 'přiškrtit' a rozjet to v úsecích, které dobře znal... Jenže tuhle noc se mu to stalo osudným. Když projížděl podél velkého pole, na cestu najednou vešla nějaká bytost a zaterasila mu jeho cestu.
Strhnul řidítka a střetl se s velkou smuteční lípou, která zaplakala o to víc, když byla příčinou ukončení mladého, sotva jednadvacetiletého života. Tom ležel pod stromem a z jeho helmy vytékala krev, která tekla z Tomových úst. Motorka, jejíž kolo se zaseklo v příkopě a Tom přes ní přelítl, dál ležela na svém místě. Přihlížela celému tomu neštěstí.
Netrpěl, zemřel okamžitě.
Což by mohla být jediná útěcha pro jeho pozůstalé dvojče Billa. 1989 k němu došel svým dupavým neohrabaným krokem a poklekl k bezvládnému tělu chlapce. Byla téměř půlnoc a nikdo tuhle událost vidět nemusel. Chvíli jej pozoroval a přemýšlel. Jeho ocelové tělo se začalo skládat a robot byl menší a menší. V podobě jakéhosi neidentifikovatelného malého brouka vlezl ústy do Tomova těla. Za chvíli už 1989 nebyl, ale stál tam chlapec, který ještě před pár vteřinami ztratil život. Krev z oblečení, které měl na sobě 1989 náhle zmizela. Zmizela i ze stromu, který zapříčinil Tomovu smrt. 1989 převzal část Tomových vzpomínek, myšlenek a umělá inteligence se učila být Tomem Kaulitzem.
Když zmizel i ten poslední důkaz nehody, 1989, nyní už jako Tom, sebral motorku jako by to byl jen malý lístek spadnutý ze stromu, postavil jí na silnici a jel přesně tam, kde to Tom považoval za svůj domov.
Do malého bytu, nedaleko odtud, kde žil společně s jeho malým, nevinným bráškou, Billem.

Vampire vs. Hunter 20

2. listopadu 2011 v 9:49 | Doris |  Vampire vs hunter
Tom
Stojím před klecí se spokojeným výrazem. Teď to jednoduše závisí na mě jak dlouho ještě budeš žít. Já tahám za nitky. Já si hraju.
"Bojuj jako kluk? Bojuju jako upír." Syknu. "Zákeřně a nečestně. Tak to přeci taky sám uznáváš nebo se pletu? Hraju podle tvých pravidel… to jsi chtěl." Přiblížím se ke kleci. Nemusím se nijak obávat. Na rozdíl od tebe já se jí můžu dotknout.
"Ty se odtud nedostaneš. Rozluč se se svobodou. Teď patříš mně a je jen na mě na jak dlouho. Ať se budeš snažit, jak chceš, z klece se nedostaneš. A moc dobře to víš." Vydechnu a odsunu se na kraj postele. Svalím se na ni a pustím si televizi. Jako bys tu vlastně ani nebyl. Chci tě vytrestat. Za to co všechno jsi udělal ty se mnou. Rozhodně jsem v té kleci nikdy neměl tak krásnou dekoraci, jako mám teď. Jsi můj nejlepší úlovek. Vím, že mě teď nenávidíš. Cítím, jak v tobě koluje nenávist vůči mně a kdybych tě pustil, rovnou bys mi prokousl hrdlo. Máš ale smůlu. Já si tě tu mile rád nechám jen tak. Jsem docela zvědavý na noc. Na to jak se proměníš. Uvidím to a náležitě si vychutnám tvoje utrpení. Bolest z přeměny a z tvého vězení.