Krev jako čokoláda 5

28. května 2011 v 9:28 | Doris |  Krev jako čokoláda
O několik bloků dál v tu samou dobu, kdy Andreas vedl rozhovor s Billem, klidně odpočívala ona černovláska. Už dávno se uklidnila, když se za ní zavřely dveře od bytu. Teď spokojeně ležela v posteli a spala. Dokud ji neprobudilo bouchnutí okna. Rozespale se vyhrabala z peřin a v noční košilce přešla k oknu. Její pohled se zastavil na květináči, který stál za oknem. Byl v něm odhozený klíč. Náhle jí znovu popadl strach. Jak se ten klíč mohl dostat sem, když ho měla v kabelce, kterou upustila. Rychle okno zavřela a rozechvěle zůstala stát na místě. Najednou ale kdosi proběhl jejím pokojem a ona se vystrašeně otočila. Naproti ní stál Georg. Měl zavřené oči a jen s úšklebkem vnímal ten strach, který každou vteřinou víc a víc naplňoval místnost. Černovlásce se splašeně vzdouvala hruď a neměla kam by se schovala.
"Strach…" ušklíbl se Georg a přešel k ní blíž. Neměla kam couvnout. Už tak byla zády nalepená na okně. Moc dobře si ho pamatovala.

"Nezasloužil jsem si tvou úctu? Ehm? Ne? Ani špetičku obdivu?" Georg si náramně užíval vystrašenost, kterou černovláska pociťovala. "To asi proto, že… neznáš mou pravou tvář," dodal Georg, popošel na druhý konec pokoje a vyskočil do vzduchu. Jestli doteď byla dívka vystrašená, teď už pro to nebylo vhodné slovo. Srdce jí málem vyskočilo z hrudi a zmocňovala se jí panická hrůza. Pokojem se rozlilo zářivé světlo a místo Georga na její noční stolek dopadl vlk. Přešlápl na stolku a nebezpečně na ni cenil zuby. Nohy už ji nemohly poslechnout, a tak se sesunula podél okna na zem. Neměla jak se bránit, kam se schovat. Georg ve vlčí podobě seskočil z nábytku a došel až k ní. Očichal ji, olízl se a dál zlověstně vrčel a cenil zuby. Věděla, že to je její konec a nemýlila se. Georg to neprotahoval. Nebyl pro něj problém, aby ji zabil a stejně nepozorovaně jak přišel, aby taky odešel. Její tělo nechal jen tak ležet na zemi s prokouslým hrdlem a ránou na břiše.

Ještě tu samou noc, kdy Georg porušoval zákony, přijeli Andreasovi dva poskoci do městské věznice. Policista je vedl mezi celami předběžného zadržení, až k oné jediné, kam měli ti dva namířeno. Otevřel ji a vešel dovnitř. Postavil se naproti muži sedícím na posteli. Byl to drogový dealer.
"Hej… šmejde. Tak můžeš jít." Pokynul policista a nechápajícího dealera pustil. Předal ho Andreasovým kumpánům a ti se ho hned chopili a vedli do auta.
"Pánové, kam mě vedete? Tak kam?" dožadoval se vysvětlení, ale odpovědí mu bylo jen mlčení. Bez řečí ho dovezli do lihovaru na absint. Dealer už se ani nesnažil dostat z nich nějaké vysvětlení, ale snažil se jim alespoň vytrhnout ze sevření. Dokud se nezastavili jen pár kroků od muže sedícího za barem, který právě pročítal noviny.
"Příteli, vaše zatčení se dostalo do novin," řekl Andreas naprosto klidným hlasem a podíval se na právě příchozí. "Asi jste na to hrdý." Změřil si ho pohledem. Dealer jen znuděně zakroutil hlavou. K čemu byly tyhle kecy?
"O co jde? A kdo jste vy?" zatvářil se otráveně a Andyho si změřil opovrhujícím pohledem.
Andy na to nic neřekl, jen na bar postavil dvě panákové skleničky a nalil do nich absint.
"Prosím napijte se se mnou." Dealer neměl ani čas na protesty. Andyho gorily ho ihned postrčily až k baru a rozvázaly mu ruce.
"Absint. To je takový můj rituál," pokračoval Andy a v klidu do sebe hned jednoho panáka kopnul.
"Proč jste zaplatil kauci?" zeptal se dealer a mnul si pohmožděné zápěstí.
"Pijte," přikázal Andreas přísně. Jeho návštěvník vzal tedy do ruky skleničku a všechno poslušně vypil. Skleničku pak odsunul stranou, až cinkla o tu Andreasovu. Andy se podíval na dvě prázdné skleničky a pak na svého hosta.
"Víte, že v některých zemích to považují za jed?" mluvil naprosto vážným hlasem. "Avšak, není to ze špinavé jehly a neprodává se dětem." Jeho hlas už teď zněl přísně a neústupně. Než stačil dealer cokoliv odpovědět, jeden z Andyho kumpánů ho přitiskl hlavou na bar.
"Co chcete? Chcete podíl?" zahuhlal a snažil se ubránit. Ale marně. Andreas se jen ušklíbl a vytáhl injekční stříkačku.
"Nebo kšeft?" snažil se dealer dál zjistit, o co tu vlastně jde.
"Příteli… doteď jste unikal zákonu, ale v tomhle městě jsme zákonem my. A je tomu tak už 5000 let." Odpověděl Andy a injekci mu zabodl do krku. Vyprázdnil veškerý její obsah.
"Zjistíme, komu jste ten hnus prodával a zítra tradice oživne," pronesl Andy povýšenecky a ochromeného dealera skopnul na zem.

Druhý den ráno se Bill mořil v práci jako vždy. Už nemyslel na nic z předchozí noci. Ani na dredatého kluka, co poznal, ani na Georga a jeho porušování zákonů. A o tom, co dělal Andreas, nevěděl. Nevěděl, kam odjel, když od nich odešel. Ale ani na jejich rozhovor teď nemyslel.
Rovnal na skleněný podnos čokoládové bonbóny, které před chvílí dodělal, ale jeho zaměstnavatelka ho od práce rychle vystřídala.
"Tahle čokoláda přeci patří sem," prohodila kostičku bílé čokolády za hnědou. Bill jen stál za ní a otráveně to pozoroval.
"No... hned to vypadá líp," pronesl ironicky a strčil si do pusy jeden z bonbonů.
"Oh, to je marné, marné, marné," zabědovala jeho zaměstnavatelka a raději odešla. Bill se za ní díval, a pak se podíval ven. Za dveřmi ležely ranní noviny. Ihned ho zamrazilo, noviny sebral a přečetl si titulek. Nezvěstná turistka. Pod titulkem byla přidaná fotografie. To byla ta černovláska, kterou Georg a jeho parta v noci stopovali. Jen si povzdychl a zašel zpátky do obchodu. Věděl to. Bylo mu jasné, že Georg lže. Že opravdu porušuje zákony. Ale taky ho to děsilo. Jestli se o nich někdo dozví, odnesou to všichni. A ne jen Georg.

Raději vzal několik taštiček s bonbóny a začal je roznášet podle objednávek na příslušné adresy. On Georga stejně nezmění, tak si aspoň udělá svojí práci a nebude se tím zbytečně zatěžovat. Už mu chyběl doručit jen poslední balíček s bonbóny, když se zastavil u jednoho menšího knihkupectví. Začal si prohlížet několik vystavených knih, až z nich vytáhl jednu. Dáma z jezera. To přeci psal ten dredatý kluk. Tom Kaulitz. Jeho jméno ale na knize nebylo. Jen iniciály. Bill ale věděl, že je to jeho kniha, vždyť mu ji sám Tom v kostele ukazoval. Bill nemusel váhat příliš dlouho. Knihu si koupil a poté si šel znovu po své práci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama