Duben 2011

Sad

30. dubna 2011 v 23:08 | Doris |  Bill

Break your heart

30. dubna 2011 v 18:41 | Doris |  By Doris

koncert

26. dubna 2011 v 20:15 | Doris |  Tom
Uprimne musim rict, ze tohle mi prislo snad tezsi nez Bill v tom Humanoid kostymku. Kdo by to byl rekl co :)

Immortality? 5

17. dubna 2011 v 11:53 | Doris |  Immortality

Billa probudilo jemné hlazení na krku. Jako když se mu předcházejícího dne Tom svým labutím krkem otíral o ten jeho. Stejně pomalu a stejně jemně. Lehce se usmál ale oči neotvíral. Ještě chvíli si ten pocit chtěl užít.
"Vlčku vstávej." Zašeptal mu do ucha hlas jeho staršího brášky. Bill zamrkal a otevřel oči.
"Proč mi tak říkáš?" Nakrčil čelo až se mu uprostřed vytvořila vráska. Tom po ní přejel prstem.
"Protože dneska budeme vlci." Ukázal v prstech vylosovanou cedulku a sklonil se aby mohl Billa co nejněžněji políbit na dobré ráno. Bill se zatetelil blahem. V Tomovi asi zustala jistá dávka něhy z jeho labutí povahy. Což ovšem Billovi jen vyhovovalo.
"Vstávej. Snídani máš na stole a čeká nás ten slibovaný rozhovor." Usmál se Tom. Jak se mu zpočátku celá tahle pakárna nelíbila, teď byl nadšený že ji podstoupil. Ať už ta žena byla vědma nebo ne, asi věděla co dělá. Donutila ho se takhle nad sebou zamyslet a něco se naučit. Bylo příjemné si uvědomit, že jeho lidský život nebyl tak plný a dokonalý jako ten zvířecí. Zvíťata ho něco naučila a byl si jistý, že Billa také. Bill se vyhrabal z peřiny a promnul si oči. Vlasy mu trčely do všech světových stran a linky měl rozmazané až pod nos. Přesto vypadal nejvíc roztomile a kouzelně.
"Jaký rozhovor?" Zívnul a u zrcadla se snažil připlácnout si vlasy k hlavě.
"Slíbil jsem ti, že si promluvíme. Vážně promluvíme. Jako lidi." Chytil ho Tom za ruce a zabránil mu tak v dalším snažení. Díval se na ně oba v zrcadle a čím dál víc si byl jistý, že jsou stvořeni jeden pro druhého. na celý život. Jako labutě....jako vlci....

twins

16. dubna 2011 v 22:04 | Doris |  Twins

SOS (anything but love) 17

13. dubna 2011 v 23:37 | Doris |  Sos
Bill
Nechám se. Jak dotáhnout do ložnice, tak i svalit na postel. Sleduju tě jak se svlíkáš. Zatají se mi dech. Musím uznat, že tvoje tělo je dokonalý. Vždycky bylo o tom nebylo pochyb, ale teď... Nic na tom ale nemění. Pořád jsi to jen ty a já s tebou už při sexu nedokážu cítit nic příjemného. Jen to strpím. Vydržím tak jako předtím. O to líp mi teď bude, že vím že to dělám dobrovolně a k vlastním účelům. Nechci tě líbat, proto prvně cuknu hlavou, ale nakonec se rozhodnu trochu spolupracovat. Nemám zase v úmyslu tě nějak moc rozčílit. Už jsem trochu zapomněl, co od tebe můžu kdy jak očekávat. Co ti stačí k probuzení vzteku. Musíš ale sám cítit, že žádnou vřelost do toho nedávám.

Tom
Beru si tvé rty čím dál žhavěji mezi ty své. Prostě mám potřebu zažít s tebou všechno od začátku. Ne, že by se změnilo něco na tom, že budu takový, jako před tím. Jen to teďka potřebuju cítit. To všechno, co mi tak chybělo. Tvé rty, tvé tělo, to, jak voníš, prostě všechno.
"Změnil jsi šampon." Vzdychnu, když nosem zajedu do tvých vlasů. Dotýkám se tvé horké kůže a mám pocit, že omdlím nad tou dokonalostí.
"Tvá kůže je ještě hebčí, než před tím. jiné mléko, že?" Políbím tě na krk a udělám ti tam menší flíček zarudlý. Vzdychnu ti přímo do ucha.
"No tak, alespoň trochu vřelosti, bys mohl obětovat. Nechci ti teďka ublížit, chci si užít parádní a divoký sex a jsme si jistý, že se ti to líbí, tak se uvolni a zapomeň alespoň na chvíli na to, co bylo před tím."

TK

13. dubna 2011 v 23:06 | Doris |  Tom

Mamba

11. dubna 2011 v 22:45 | Doris |  Jednodílné
"No pojď krasavice. Bude krmení." Rozplýval se černovlasý rasta nad svým novým přírustkem ve skleněném terariu, které si nechal zabudovat do zdi. Bylo velké přes polovinu obývací stěny. Uvnitř na něj koukala stočená černá mamba. Jeden z nejjedovatějších hadu svéta. Tom za něj vvyplázl obrovský balík. Byla to jedna z nejdražších věcí co doma měl. Možná ho prodavač natáhl, ale Tom si nehodlal stěžovat. Toužil po tom hadovi. Sáhl do klece na vedlejší polici a vyndal jednu bílou myš. Odsunul skleněná dvířka v horní části teraria a ruku s myší strčil dovnitř. Mamba vztyčila hlavu a útočně zasyčela. Tom pustil myš na samé dno, vytáhl ruku a terarium dukladně zavřel. Díval se jak had upřeně sleduje svojí potravu a po chvíli se prudce vymrštil. Myš zustala ve spárech jeho jdových zubu. Tom se spokojeně usmál a odešel do sprchy.

Několik dalších dní hada krmit nemusel. Čím dál častľji se ho ale večer zmocňoval pocit, že ho had pozoruje. Kdykoliv prošel kolem, nebo jen seděl u televize. K uším mu doléhalo syčení a když se otočil spatřil jen spícího hada stočeného na dně teraria nebo omotaného kolem větve.
"Ježiši neblázni. Zbytečně se stresuješ." Pokáral se Tom a promnul si čelo. Dál se zadíval na film, který si pustil. Vždy, když mu v uších zazněl sykot, mél pocit, že mu had unikl z teraria i když to bylo téměř nemožné. Čím dál tím míň se dokázal soustředit na obrazovku. Oči se mu zavíraly až usnul docela.
S trhnutím se probudil do naprosté tmy. Televize byla vypnutá. Nakrčil čelo v zamyšlení, kdy ji vypnul. Vzhledem k tomu, že ale ovladač ležel vededle televize, bylo mu jasné, že on ji vypnout nemohl. Rozhlédl se kolem a vzápětí vyjekl leknutím. Pŕed terariem kdosi stál.

SOS (anything but love) 16

10. dubna 2011 v 16:08 | Doris |  Sos

Tom
Tohle je další z těch naprosto nudných dnů, kdy nevím, co dělat a nevím ani, jestli ještě vůbec žiju. Nic se neděje. Už jsem dokonce i z té hrozivé nudy vytáhl kytaru a zkoušel znovu na ní hrát a kupodivu i úspěšně. Jak dlouho jsem vůbec nehrál? Myslím, že dost. Hodně moc dlouho. Naposledy to bylo někdy, když jsme byli ještě doma s rodiči. Hrával jsem ti někdy na dobrou noc a dokonce i zpíval. Měl jsi rád můj hlas, uklidňoval tě, vím, že jsi mi to často říkával. Vlastně jsme měli vcelku dobrý vztah až na pár věcí, ale pak to šlo nějak z kopce a já se ptám proč? Byla to vážně všechno moje vina? Vážně jsem byl tak špatný já? Hloupost. Neudělal jsem přeci nic, čím bych ti chtěl ublížit, to ty jsi mi ubližoval každou chvíli. Tak proč jsem já ten špatnej?

Bill
Cítím jak se začínám chvět. Jen sám nevím, zda to je nervozitou nebo strachem. Nejspíš obojím. Očividně klepání neslyšíš. Zabouchám proto znovu a následně stisknu i zvonek. Teď už jsem si to podepsal definitivně. Možná bych ještě stihl utéct. Schovat se někde v křoví a pak jednoduše odjet z města a nikdy víckrát tě nevidět. Ale v úniku mi zabrání zvuk, co zaslechnu z okna. Hraješ. Tu písničku si pamatuju do dneška. Zvláštní jak rozdílné vzpomínky na tebe mám. Ty nejkrásnější vystřídaly ty nejhorší. Živoucí noční můry. Zatnu zuby. Neuteču. Už jsem se rozhodl. Ale zvládnu to vůbec? Dokážu se na tebe dívat tak chladně jak mám v plánu? Dokážu s tebou zacházet tak nemilosrdně jako ty se mnou a neuronit u toho ani jednu jedinou slzu? Nebo se neobměkčit až budeš prosit jako jsem tě prosíval já? A já vím, že budeš prosit. Každý by prosil. Nervózně si poklepávám nehtama o sebe při tom osudném setkání.

Immortality? 4

5. dubna 2011 v 20:30 | Doris |  Immortality
"Tome...nepřijde ti zvláštní koukat na ně, když víš, že zítra se tak probudíš?" Přitiskl se Bill ke svému bratrovy a hodil další kus rohlíku do vody několika labutím. Nechtěl být doma a tak Tom přišel s myšlenou, že se projdou kolem vody a při té příležitosti krmily labutě. Tom se zasmál a chytil si brášku kolem pasu. Přitáhl ho blíž k sobě, pod záminkou aby ostatní lidi mohli líp procházet. Billovi zrůžověly uši a dál koukal do vody.
"Přemýšlím, jak to bude vypadat až bude takhle někdo krmit tebe." Musel uznat, že to mělo v sobě dost znatelnou romantiku. Až ho trochu děsilo, proč zrovna tyhle zvířata. A hlavně proč se na to těší. Líbilo se mu být psem, nebo koněm, ale tohle ho lákalo z nějakého jiného důvodu, který neuměl identifikovat.
"Proč myslíš, že jsme pokaždé samec a samice?" Zvedl k němu černovlásek čokoládový pohled. Trochu mu to vrtalo hlavou. Tom pokrčil rameny.
"No myslím, že to není z důvodu abysme se rozmnožili. To bysme ani za ten jeden den nestihly. Možná...možná proto, že k sobě patříme." Sklopil nejistě pohled do země. Bill se zaculil. Přesně to chtěl slyšet.
"Víš, že labutě, tvoří pár doživotně?" pípnul a nejistě se kousnul do rtu. Tomovi se rozlilo útrobamy příjemné teplo a na zádech mu naběhla husí kůže.
"Taky spolu budeme doživotně." Vydechl a políbil Billa na čelo.

,,Mluvíš teď tak jinak, Tommy.. stalo se něco..?" pošeptal Bill a optřel se předloktím bratrovi o hruď.
,,Jak jinak mluvím, Bille?" oddechnul Tom.
,,Prostě jinak, dřív by tě ani nenapadlo, že semnou budeš do konce života.." kníknul Bill do mikiny Toma.
,,Víš Bille.. asi jsi měl pravdu. Nelituju toho, že každý večer musím vypít šálek toho nechutného čaje, ze kterého se mi zvedá žaludek, že jsem ve stresu z toho, co bude, že mě smrt bude bolet a že uvidím tebe umírat.. Díky tomu všemu si uvědomuju, jak jsi pro mě důležitý a že bych žít bez tebe prostě nezvládl. Vidět tě umírat je to nejhorší, co mě může potkat, ať jsi v roli člověka, nebo nějakého zvířete.." pohladil Billa po zádech.. Chvíli mezi nimi panovalo ticho, Bill nechtěl odpovědět, nechtěl to nějakou blbostí pokazit.. ,,Podívej se támhle na ty dvě labutě," pošeptal tiše Tom a ukázal na pár. Dvě labutě jak se o sebe opírají hlavami a jejich krky tvoří velké srdce. ,,Přesně tohle jsme my dva... jsme moc hrdí na to, abychom si to řekli, ale v jednom kuse si to nějak dokazujeme.." oddechnul.
,,Mluv dál, Tome.." pobídnul ho bratr.

Bad Boys II 1.

4. dubna 2011 v 19:56 | Doris |  Bad Boys II
"Bille Kaulitzi, bylo rozhodnuto ve změnu vašeho rozsudku. Váš trest se zmírňuje na 6 let a 4 měsíce. Vaše propuštění je rozhodnuto na 23.7. tohoto roku. Tímto je soud ukončen." Soudce uhodil kladivem a zvedl se od lavice. Bill usazený v lavici pro odsouzence se postavil a ochotně se nechal vyvest z místosti. Seděl ve vězení už 6 let a 2 měsíce. Odpykával si svuj trest za vraždu Daniela Hoffmana. Připadal si v tomhle směru už otupělý. Vrátit se do basy bylo něco příšerného. Hned první noc zakusil to co kdysi. To ponížení být něčí děvka. Nejvíc potěšený byl Igor, když Billa znovu viděl. Ovšem, když se doslechl proč je Bill zrovna v budove D, smích ho přešel a Billovi se docela vyhybal. Neveril by, že by někdy byl schopný zabít a teď tak vuči němu měl opravdu respekt. Alespoň to bylo pro Billa značně polehčující okolnost. Igor už ale dávno neseděl. Je to už dávno co ho pustili. A Bill zjistil, jak snadno se měni charakter ve vězení. Ze zamlklého kluka se stal muž, který už nabýral podob né manýry jako jeho spoluvězni. Nebylo mu proti srsti užít si s někym z nich, nebo si podrobit nejakýho bažanta. I když k tomu nikdy nepoužil hrubou sílu jako ostatní. O tom co se děje venku neměl žádné informace. Toma za celých 6 let neviděl. Nechtěl. Věděl, že by bylo daleko težší tu pak být. Miloval ho. Někde hluboko v sobě ho pořád miloval, ale všechno to v sobě pohřbíval. Nechtěl to dělat těžší sobě ani jemu. Tak nějak pořád doufal, že až ho pustí, najdou k sobě ještě cestu. Ale spíše to bylo už jen jeho niterní přání.

Homeless 8

4. dubna 2011 v 19:54 | Doris |  Homeless
Bill se na Toma rozpačitě zadíval. Něco takového už dlouho neslyšel a o to víc to pro něj bylo nepochopitelné. Najednou nevěděl, co má říct, a snad i na okamžik zalitoval, že za ním přišel.
"Proč? Ani mě neznáš. Nemůžeš mě mít rád," pokrčil rameny a zadíval se do betonu mezi svými koleny.
"Ale mám. Jsi na mě hodný. Jako jediný." Položil si Tom hlavu na kolena, která objal a mírně se pohupoval. Bill se nejistě kousnul do rtu. On, že je hodný? Spíše slýchával opak. Že je jen sebestředná svině. A ona to taky byla pravda. Věděl to. Ale Tom to nemohl vědět. Viděli se jen párkrát a Tom byl v situaci, že by si zamiloval i psí blechu.

"Když myslíš." Pokrčil Bill rameny co možná nejvíc ledabyle. Nechtěl se do tohohle tématu nějak moc ponořit. Bylo mu to nepříjemné. Nevěděl, co by Tomovi měl odpovědět, ale slova typu: "Já tebe taky," byla nemyslitelná. Ani to tak necítil. Spíše cítil jen jistou dávku lítosti. Dávku lítosti, která u něj byla už výjimkou též.
"Dáš si jablko?" nadhodil Tom první blbost, jež se mu zrodila na jazyku. Nechtěl raději Billa provokovat, i když věřil, že je nesmírně mírumilovný Přízrak.

Pro Toma byl a nikdo mu to nemohl vymluvit, ani kdyby snesl na Billovu hlavu nejhorší prohřešky.
"Ne, jsou tvoje," zamručel Bill mrzutě a podrbal se v hlavě. Najednou ho začalo všechno svědit a škrábal se na břiše. Ještě to tak, aby chytl od Toma nějakou nemoc.

Homeless 7

4. dubna 2011 v 19:52 | Doris |  Homeless
Bill v první moment vytřeštil oči na Tomovo tělo řítící se do vody, ale v zápětí to nevydržel a dostal neskutečný záchvat smíchu. Připlácl si ruku na ústa a chtěl se uklidnit, ale nešlo to. Kor když se na něj Tom díval tak zmateně. Bill se prostě musel smát. Tom byl zkrátka vyvedený z míry tím, co mu Bill řekl, a teď byl ještě vyvedenější, když ho viděl se smát. Ani mu nevadilo, že se směje jemu. Smál se a bylo to krásný. Tom musel uznat, že kdyby byl na jeho místě, smál by se sám sobě, jak tam zahučel. Smích Billovi jednoznačně slušel. Tom se jen usmál a sledoval chichotajícího se Billa.
Líbezně sklopil zrak a tak... zvláštně? se usmál sám pro sebe. Sledovat Billa se zářícím úsměvem zdobícím jeho obličej bylo tak pěkné... vykopl nohou do vzduchu, studené kapky vody dopadly na jeho hruď. Nedokázal to jen tak pozorovat a rozesmál se zvonivě podobně jako on. Bill odskočil od kašny, když se sprška rozstříkla všude kolem, a ještě párkrát se naposledy uchechtl.
"Jsi ok?" koukl po Tomovi. Přeci jen spadnout do kašny taky nemusí být jen tak. Mohl se sedřít o kámen nebo tak něco. Ale nevypadalo to na to. Tom jen přikývl na souhlas, potěšený Billovým zájmem o jeho zdraví. Zůstal v kašně a jen se ohnul přes její okraj. Zkoumal svoje prsty.
"Tome já budu muset už ale vážně jít," přiblížil se znovu Bill a Tom na něj jen trochu zklamaně koukl. Ale chápal to. Už tak se Bill zdržel a jistě byl z práce unavený, když pracoval tak pozdě.
"Děkuju. Dobrou noc Bille," usmál se okouzleně Tom. Bill jen kývnul hlavou.
"Donesu ti to mýdlo. Slibuju," dodal a zamířil domů. Momentálně se choval, tak, jako se ještě nikdy nechoval a absolutně to nechápal. Sahal na Toma, mluvil na něj a ještě se smál. Tohle nebyl Bill. Bill se s takovými lidmi nezahazuje.

Homeless 6

3. dubna 2011 v 18:39 | Doris |  Homeless
Bill zakroutil pusou. Teď vážně přemýšlel, co má říct. Vadilo mu to, ale dost dobře si neuměl představit, že by mu natvrdo řekl, že ano.
"Když řeknu že jo, přestaneš?" odpověděl otázkou a Tom znejistěl. Byli si v tomhle asi svým způsobem kvit. Billovi vadila Tomova přítomnost, ale Tom věděl, že by se teď určitě neotočil a neodešel.
"Raději si ty boty zavaž," kývnul Bill směrem k Tomovým botám. Přišlo mu rozumnější změnit téma, než řešit to, jak dalece mu to je nebo není příjemné. Byl přesvědčený, že Tomovi to stejně musí být tak nějak jasné.
"To je dobrý," zakroutil Tom hlavou. Měl obavu, že kdyby se zastavil, aby si zavázal tkaničky, Bill by mu utekl.
"Hele, Bille..." měl náladu pokládat otázky. Bylo mu jasné, že se kladné odpovědi nedočká, ale přeci jen semínko naděje v něm klíčilo a zůstávalo. ,,Chtěl bych se jít opláchnout do fontány na náměstí... tady kousek, šel bys se mnou?" zaprosil mile a dal se do okusování si kloubků prstů. Měl strach, že nyní už černovlasý přízrak odmítne na rovinu a tvrdě.
"A co tam budu dělat? Potřebuješ někoho, aby tě hlídal?" nakrčil obočí, ale přeci jen změnil svůj směr. "Nemyslím si, že by ti to nějak pomohlo. Voda z kašny. Je studená," žbrbral si pro sebe. Tom skoro zavýskl, když se Bill rozhodl jít s ním.
"Ne, nepotřebuju hlídat. Jen si chci povídat," udělal vedle něj několik skoků a Bill se po něm ohlédl.
"Já bych se umyl, kdybych měl kde. Ale nemám kde. Jen v té kašně," krčil Tom rameny. Byl přesvědčený, že to je lepší než nic.

Homeless 5

3. dubna 2011 v 18:39 | Doris |  Homeless
Bill nakrčil čelo, když do něj narazilo cizí tělo a ještě ho oslovilo "Přízraku". Chvíli jen konsternovaně stál, než mu došlo, že to je zase ten bezdomovec. Billa v první chvíli napadalo, co bude muset udělat jako první, aby nedostal svrab nebo nějakou jinou svědivou chorobu. Jen mírně ucouvl a alespoň se snažil tvářit normálně a nekřivit ústa znechucením. Je to asi půlhodina, co se po práci sprchoval, a teď rovnou mohl znovu.
"Zase ty?" Bylo jediné, co ze sebe vypravil a pohledem se zastavil na Tomově lahvi, kterou tak ochranitelsky tisknul k sobě. "Co tu děláš? Neměl bys být... no tam?" kývnul hlavou směrem ke skate parku, ze kterého Tom utekl. Tom jen nejistě přešlápl.
"Dneska ne. Moje... moje místo je zabrané a já... nechci dostat," pípnul Tom. Celkem se styděl, že se bojí výprasku, ale to nikdo nemohl chápat. Nikdo, kdo tu partičku zbohatlíků nezná.
"Ach tak," přikývl Bill na znamení, že rozumí, i když mu to bylo celkem ukradené. Rozhodně ale musel uznat, že bude muset změnit směr svojí cesty. Chtěl jít parkem, ale pokud tam má být nějaká sebranka, raději by se jí vyhnul. Pár nepříjemných setkání už taky měl. I když nikdy nedostal. Spíše poslouchal oplzlé komentáře.

Strify

3. dubna 2011 v 1:06 | Doris |  Kecátor
zdravim zdravim.
dneska na vas mam takvou prosbicku. Jedna se o to, ze chceme Strifyho (cinema bizarre) v praze a udajne pokud v tehle skupine bude 400 lidi, tak by mel prijet. nevim zda to je pravda, ale jelikoz ja osobne ho v praze chci, tak jsem ochotna to zkusit a vas zadam o pripadnou pomoc :)
takze kdyz se pridate budu rada :)
diky
Doris