Únor 2011

Take me there

25. února 2011 v 16:40 | Doris |  Doris

Immortality? 2

23. února 2011 v 19:09 | Doris |  Immortality

Bill se spokojeně culil a užíval si péči svého bratra. Naposledy si dali pusu asi když jim bylo jedenáct a o nějakém převelikém zájmu se mluvit taky nedalo. Proto za to byl nyní černovlásek rád.
"Když jsi u těch telat....už jsem losoval. Budeme krávy." Vytáhl z kapsy složený papírek.
"Ne...Bille už ne. Už ses přesvědčil, že to funguje. Už to nechci absolvovat. Tobě snad vůbec nedochází jak moc jsem se bál." Zakroutil Tom ráně hlavou. Cítil, že na tohle nemá nervy. Jestli se měl poučit, tak se to bravurně povedlo. Byl rozhodnutý už nikdy Billa nezanedbávat, protože nemohl vědět, jak dlouho s ním ještě bude. Mohlo se stát cokoliv.
"Tomi...vidíš že se nic nestalo. Fungovalo to tak jak má. Takže ani teď se nám nic nestane. Kromě toho, že na nás bude sedat hafo much." Zakřenil se Bill a zalezl zpátky do kuchyně. Tom vzdychnul a promnul si znaveně spánky. Vešel za ním a usmál se na talíř s vaflemi, který na něj čekal na stole.
"Billi....nemáš ani představu jak hrozný to bylo vidět tě umírat. A mám to absolvovat ještě dvakrát?" Zbědovaně se na mladšího brášku podíval.
"Jez a neodmlouvej." Zazubil se Bill a líbnul Toma do vlasů. Usadil se vedle něj a svojí mysl zaměstnával představami jak by to pokračovalo, kdyby ho nesrazilo to auto.
,,A uvědomuješ si, že teď to budeš muset být ty, kdo se na mě bude dívat až budu umírat?" podíval se Tom na svého mladšího bratra s plnou pusou vaflí.
,,Ano, uvědomuju si to Tome, nemusíš mi to připomínat, ale jsem na to připravený. Vím, že se ti nic nestane..." Bill natáhnul ruku k talíři a uždibnul si kousek vafle a strčil si jí do pusy.

Immortality? 1

22. února 2011 v 17:08 | Doris |  Immortality
Immortality
Takže miláčkové. Je tu nová povídka. Mám takový pocit, že všichni začali twc brát moc vážně a objevují se povídky na samá vážná témata. A tak jsem se rozhodla napsat něco, co to trochu odlehčía u čeho byste se mohli třeba i zasmát. Jenže víte jaká jsem děsná lenora a tak bych to sama nenapsala ani za sto let. Proto jsem požádala o spolupráci Ivetku. Někteří víte, že právě ona mě zasvětila do světa twincestu a je to proto taková moje maminka. Díky ní jsem ho objevila, začla psát a vlastně i hrát. Jsem moc ráda, že souhlasila a povídku se mnou píše. protože bez ní by to nebylo ani zdaleka takové. Takže Ivetko tobě moc děkuju a vy ostatní se do toho můžete pustit :) Doris

"Bože Bille nemůžu uvěřit že věříš takový kravině." Kroutil Tom hlavou sedíc za stolem a žmoulajíc v prstech tužku. Jeho bráška si kousal ret v zamyšlení a na tři papírky před sebou vehementně něco vypisoval.
"Ježiši Tome nebuď takovej. Ta vědma mi řekla, že to bude fungovat. Chci vědět jaké to je být i někdo jiný." Nafoukl tváře a poslední papírek hodil do misky. Tom jen protočil oči a udělal to samé co jeho bratr. Na každý kus papíru napsal jedno zvíře a vhodil je k předchozím třem. "Přisahám, že jestli se vzbudim jako komár, tak budeš první komu vysaju krev." Zamručel a odložil tužku. Stejně nevěřil, že by to bylo možné. Reinkarnace do zvířat? Nemyslitelné.
,,No pokud nejsi tak dementní, tak jsi tam komára nenapsal. Já ho tam neměl," zaksichtil se Bill a se skleněnou mísou zatřásl.
,,No jistě, o mě říkej, že jsem dementní, hrajeme si tu jako malé děti. Snad nevěříš, že se díky tomuhle 'kouzlu' proměníme v nějaký zvíře.." zasmál se na úkor bratra Tom, ale když viděl bratrův vražedný pohled, zmlknul. ,,Jak to má teda fungovat..?" pípnul tiše. Měl divný pocit. Jeho bratr nebyl na vtípky stavěný a většinou všechno řešil vážně. Možná i proto Tom doufal, že si z něj teď snaží dělat srandu, že by se snad změnil. Upřímně si sám sebe v roli krávy, kterou na papírek napsal představit vážně neuměl. I když Billa ano, vždycky si ho dobíral, že s kroužkem v nosní přepážce vypadá jako hovězí dobytek.
"Jednoduše...vytáhneš papírek a před spaním vypiješ hrnek tohodle čaje..." zamával sáčkem jakéhosi sypaného nápoje Tomovi před obličejem. "a ráno se probudíš jako to zvíře." Vysvětlil a nedočkavě přešlapoval na místě. Byl opravdu zvědavý co Tom vytáhne za zvíře. Těšil se na to. Věřil, že to bude fungovat. Byl dost pověrčivý a tohle znělo tak přesvědčivě. Tom jen rezignovaně zamlaskal a zalovil v míse mezi papírky. Šest dní...šest dlouhých dní má být jako nějaký zvíře? Tedy čistě teoreticky. Ještě že na jednom papírku nechal jednoduše napsáno ČLOVĚK. Vytáhl jeden papírek a než se na něj podíval zvedl pohled k černovláskovi. "Bille...a jak víš že se to zase vrátí do normálu? jak víš že nezůstaneme třeba pavouci nebo já nevim co jsi tam psal za blbosti." tady končila sranda. Rozhodl se s Billem hrát tuhle hloupou hru, ale co když na tom přeci jen něco bude a už se to nevrátí?

Bad boys 30

21. února 2011 v 16:55 | Doris |  Bad boys

Ahojen twincestni dušičky. Já vím, jsem hrozná, že mi to všechno tak trvá, ale lenost je příšerná věc:) Od tohohle dílu moc nečekejte. V podstatě nic moc důležitého se tam nestane. Je to spíš takový klidný díl, abyste pak pobírali to, co se tam ještě stane a nezahltilo vás to. Jelikož se blížíme do finiše. Vidím to už jen tak na 4-5 dílů. Uvidíme, jak to vyjde. Každopádně jsem moc vděčná každýmu, kdo to čte a kdo komentuje. Jelikož pochvala potěší a připomínka inspiruje. No, nebudu vás už zdržovat. Vrhněte se na to, a jak říkám… tenhle díl berte jako takovej oddychovej. :) Doris

Bill zapadl do domu, shodil ze sebe boty a začal se zhanět po Amandě. Našel ji v jejím pokoji s uplakanýma očima.
"Am co se děje?" Došel k ní a usadil se vedle ní na posteli... Amanda se polekala. Nezaznamenala Billův příchod. Otřela si oči a podívala se na něj.
"Ne, nic se neděje. Jak bylo venku?" snažila se odvrátit jeho pozornost. Bill se ale nenechal odbýt.
"Nezamlouvej to. Co se děje?" nikdy ji neviděl smutnou, natož uplakanou. Znal ji buď s úsměvem a nebo podrážděnou, pokud se jednalo o něj. Amanda si povzdychla. Ono se vlastně nic nestalo, jen ji Bill zastihl ve slabý chvilce. Mívala ji celkem často, jen se to snažila skrývat, a průchod slzám dávala, jen když byla sama. Láska k Andymu za to mohla. Bylo pro ni zničující milovat někoho, jehož srdce mít nemohla, a dívala se na to, jak se v jeho ložnici střídá jeden kluk za druhým.

"Vážně se nic nestalo, já jen…" povzdychla si, a snažila se usmát. "To zase přejde."
"No dobře, jak myslíš." Svěsil Bill ramena. Asi tušil, co v tom bude. "Můžu ti nějak pomoct?" pozvedl tázavě obočí. Amanda se pousmála. On jí chce pomáhat i přes to, že se zrovna nemají v lásce?
"To těžko. Asi z něj hetero neuděláš, takže…." Pokrčila rameny. "Ale děkuju." Dodala a podívala se na Billa. Bill to tušil správně. Chápal, že to musí být těžké. Zvedl se z postele a za ruce zvedl i Amandu.
"Tak se zvedej a jedeme." Usmál se a Amanda jen zamrkala.
"Kam jedeme?" nechápala. Chápala jen, že se jí Bill snaží zvednout náladu.
"No na ty nákupy." Usmál se Bill. Bylo už sice dost odpoledne, a než nakoupí a dojedou domů, bude večer, ale aspoň budou oba myslet na něco jiného, než jejich starosti.

Bad boys 29

21. února 2011 v 16:54 | Doris |  Bad boys

Bill s Tomem seděli už asi hodinu v návštěvce a povídali si. Tedy pokud se zrovna nelíbali. Bill věděl, že už bude muset jít. I návštěvy tu byly časově omezené.
"A co venku? Děje se tam něco?" zeptal se Tom. Zajímalo ho, jak tam všechno probíhá. Do jaké situace přijde.
"No…" zamyslel se Bill. Děla se vlastně jen jedna závažná věc, co by mohla Toma zajímat, a tu mu rozhodně vykládat nehodlal. "…vlastně ani ne. Jen… Klára je těhotná a…" Bill chtěl pokračovat, ale přerušil ho zaskočený Tom.
"Cože? A s kým?" Bill se musel usmát. Toma určitě napadají stejné myšlenky jako jeho, když se to dozvěděl.
"S B.Bm," usmál se Bill a trochu se na Tomovi zavrtěl. Seděl na něm už dost dlouho, tak chtěl najít lepší pozici.
"S B.Bm?" zamrkal překvapeně Tom. To, že pasák spí se svými svěřenkyněmi, věděl. To, že bez kondomu, to taky věděl, ale tak snad mají prášky. Že by morálka upadala?
"Hm," přikývl Bill a koutky mu cukaly nad Tomovým zamyšleným výrazem. "Už nějakou dobu spolu jsou a B.Bmu asi ruplo v hlavě, že chce potomka." Zasmál se Bill a Tomovi se značně ulevilo.
"Budu už muset jít." Povzdychl si Bill a chtěl se zvednout, ale Tomovy ruce ho stáhly zpátky na sebe.
"Já vím." Pousmál se Tom a vpil se do jeho rtů. Bill mu to okamžitě oplácel a ruce mu pevněji omotal kolem krku. Vychutnával si jeho jazyk ve svých ústech, a kdyby mohl, už by od něj neodcházel. Tom si ho přidržoval za boky a rukama mu pomalu zajížděl pod košili a začal ho hladit po břiše. Bill sebou cuknul a s usyknutím se od Toma odtáhl. Tom na něj nechápavě koukal a v Billovi zatrnulo. Jenže Tomův dotek, i když jemný, ho na podrážděné kůži hodně zabolel.

"Co se děje?" nakrčil Tom nechápavě obočí. Bill jen zakroutil hlavou.
"Nic jen… včera jsem se opařil čajem." Plácnul první výmluvu, co ho napadla. Tom se jen pousmál a pohladil ho po tváři. Billovi spadl kámen ze srdce, že mu Tom uvěřil. Nadechoval se, že ještě něco řekne, ale přerušil ho Karlos, který nakoukl dovnitř.

Vampire vs Hunter 18

17. února 2011 v 20:19 | Doris |  Vampire vs hunter
Vampire vs Hunter
Tvoje zakončení věty o důvěře v upíry mě docela pobavilo. Nehodlám tvým slovům dávat nějaký hlubší význam. Nejsem blbý vím jak to je. Vím, že kdykoliv můžeš začít jednat. Ale já zrovna tak, takže vlastně riskujeme oba úplně stejně. A oba to nejcennější. Vlastní život.
"Ano můžeš to brát jako výhružku. Aby ses měl na pozoru. To že jsem doposud hrál fér, neznamená, že to tak musí zůstat. Za ta léta ses mohl naučit, že lidé mají mnoho tváří. Nedovolil jsi mi střílet… já ti nedovolil kousat." zavrčím ale následně i vydechnu, když cítím tvoje tělo tak blízko na tom mém. Div se do něj nevmáčkne. Poslušně zakloním hlavu, jak mi trhneš s vlasy. Lehce přidušeně se zasměju. "Kdybys mě chtěl shodit, už bych byl na zemi." nechám tě znovu vnořit tesáky do mého krku. Teď už je to jedno… už jsi stejně pil. To že mi to ale patláš všude už se mi moc nezamlouvá. Ne proto, že to je krev, ale proto že jsou to tvoje doteky a mě krajně znervózňují. Líbí se mi a právě proto nechci, abys je dělal. Ošiju se. A ještě víc se ošiju, když mi roztrhneš triko. Opět.
"Asi tě to moc nezajímá, ale my lidi nedostáváme oblečení zadarmo. Mohl by ses laskavě naučit šetřit můj šatník. "zamračím se a mermomocí se snažím nijak nevnímat tvoje rty putující po mojí kůži. Ale když mě kousneš do bradavky, je to na mě docela moc. A to nesmí být. Schytnu tě za vlasy a prudce ti trhnu hlavou od svého těla. Druhou rukou ti vrazím pořádnou facku, abych tě tak od sebe oddálil. "Očividně koušeš moc rád, ale tohle už stačilo. Naše hra končí. Unavuje mě."


Bill

Vztekáš se a to se mi líbí. Alespoň to s tebou nudný, právě naopak… ani já nemůžu tušit, co od tebe můžu čekat. Jsi nevyspitatelný, stejně jako já. V tom jsme si podobní. Možná že toho společného máme více.
"Mám tě prokouknutého, vím o tobě věci, o kterých ty nemáš ani páru. Takže si tady na mě příliš nevyskakuj, rozumíš?" Vydechnu. Vychutnávám si tvou blízkost, tvou vůni a krev. Jsi má droga, které nikdy nebudu mít dost i kdybych z tebe vysál všechnu krev až do té poslední kapky. Teď to nedělám kvůli hladu, ale kvůli hře. Líbí se mi to. Navíc saju tvou krev jen zlehka, ne jako v noci, kdy jde o mou žízeň. Momentálně jde jen o mé uspokojení, což ty nikdy nepochopíš. Tak jako žádný člověk.
"Ty nemáš právo k tomu, abys mi něco zakazoval, jsi pouhý člověk." Nenecháváš mě klidným. Šílím z tebe a to doslova. Necháváš mě abych si s tebou dělal co jen se mi zachce. Ale i kdybys nechtěl, budu dělat to, co chci já a na co mám zrovna chuť. A to jsi ty.
"Abys nebyl překvapený, že v jistý moment na té zemi skončíš." Ale to bych skončil i já na tobě, jelikož se nemíním od tebe odrhnout. Cítím jak ti srdce rychleji buší, než za normálních okolností. Dělám s tebou divy, jsi ze mě neklidný. Sám ze sebe bojuješ, ale dokud jsem ti já na blízku, nevyhraješ. Pokaždé mi podehneš, jsi vůči mně příliš slabý a tak silnou vůli nemáš, abys odolal.
"Vy lidé si neustále na něco stěžujete." Usyknu, když se zmíníš o svém šatníku. Tohle opravdu není moje starost a nezajímá mě, zda máš co na sebe.

Bad boys 28

17. února 2011 v 17:59 | Doris |  Bad boys

Druhý den se Bill vzbudil celkem brzy. Vlastně se ani pořádně nevyspal. Při každém pohybu se vzbudil a usykával nad svým podrážděným tělem. Jeho kůže byla neskutečně citlivá na jakýkoliv dotek. Vysoukal se z postele a zaplul do koupelny, aby provedl pravidelnou ranní hygienu. Dost dobře nepřemýšlel nad tím, jak celý den stráví. Věděl jen, že půjde za Tomem, ale co pak? Přesto, že jindy by pospíchal, aby se k Tomovi dostal co nejdřív… dneska to dost dobře nešlo. Cítil se nesvůj. Po tom včerejšku ani nevěděl, zda vůbec chce Toma vidět. Vrátil se zpátky do pokoje a začal vybírat nějaké oblečení, co si vezme. Jako první mu vklouzlo do ruky jeho oblíbené triko, ale zase ho vrátil zpátky. Bylo dost těsné a obepínalo jeho tělo. To by jeho podrážděná kůže nejspíše nezvládla. Proto raději zvolil jednu z mála košil, co měl. Pomalu se do ní nasoukal, natáhl džíny, které upevnil páskem, a sešel do kuchyně. Na jídlo neměl ani chuť a ani pomyšlení. Jen s hrnkem kávy se posadil ke stolu a nepřítomně koukal z okna.
"Dobrý ráno," vytrhl ho ze zamyšlení Amandin hlas. Bill na ni kouknul a musel se pousmát. Byla ještě rozespalá a jen v dlouhém triku. Vlasy se jí kroutily do všech stran. Po ránu byla vždycky milá. Asi proto, že nebyla zcela při smyslech jako například odpoledne.
"Dobré," pozdravil ji Bill a znovu upil ze svojí kávy. Amanda nalila jeden hrnek i sobě a přisedla si k Billovi. Nohy si skrčila na židli a hlavu si položila na kolena. Pomalu upíjela a sem tam při tom ještě zívla.
"Někam jdeš?" ozvala se po chvíli, když si uvědomila, že Bill na sobě nemá tepláky jako každé ráno.
"Za Tomem." Přikývl Bill a pousmál se. Amandu to trochu zarazilo. Myslela, že věci jsou domluveny trochu jinak.
"Ale máš se mnou jet nakoupit na tu párty." Nechápavě svraštila obočí a přitáhla si misku s oříškama. Tohle zase trochu nechápal Bill.
"Jakou párty?" zakroutil lehce hlavou. O ničem mu nikdo nic neříkal. Amanda si lehce skousla ret. Nevěděla, jestli to zrovna ona může říct… ale když o tom věděli všichni, tak neviděla důvod, aby mlčela.

Bad boys 27

17. února 2011 v 17:59 | Doris |  Bad boys

Bill se pomalu došoural až k Andymu. Jediné, co ho uklidňovalo, byl fakt, že za 4 dny mu to končí. Vešel do domu, zbavil se bot a zamířil do kuchyně. U plotny se zrovna motala Amanda.
"Čau," pronesl Bill otráveně. S touhle holkou si do oka nepadli. Respektovali se, ale při každé příležitosti do sebe rejpali.
"No nazdar," odpověděla Amanda a neobtěžovala se zvednout hlavu od hrnce.
"Už zase vaříš to cosi?" uchechtl se Bill a nakouknul jí přes rameno.
"Jestli se ti to nelíbí, můžeš si vzít chleba a vodu." Odsekla Amanda.
"Ne díky. To se nejí ani v base." Usmál se ironicky Bill. Amanda si jen odfrkla. Bill si nalil sklenici džusu a chystal se odejít.
"Musíš bejt asi fakt dobrej." Ozvala se Amanda a tím Billa zarazila v chůzi.
"Jako v čem?" otočil se na ní znuděně Bill a opřel se o futra.
"V šukání," pokrčila Amanda rameny a dál se věnovala vaření. Bill jen protočil oči v sloup. Už si zvykl, že mu každou chvíli předhazovala jeho románek s Andym.
"Včera byl slyšet až ke mně do pokoje." Pokračovala Amanda jakoby s nezájmem. Bill to neměl rád.
"No vidíš a to jsem ho jenom kouřil." Zaútočil zpátky Bill. Byla to pravda. Šukání ho čekalo dneska. Amanda jen zaskřípala zubama. Bill se odlepil od futer a došel zpátky k ní.
"Tebe jen sere, že to nejsi ty, co ho může mít v puse." Syknul jí do ucha. To už bylo na Amandu moc. Prudce se otočila na Billa čelem.
"Tom se to dozví, cukroušku. A co budeš dělat pak?" sykla po něm a oči jí zažhnuly zlostí.
"Tom se nic nedozví, rozumíš. Nikdy." Pohrozil jí prstem a rychlou chůzí opustil kuchyň.

Zapadl do svého pokoje a vztekle třísknul skleničkou o stůl, až se polovina obsahu vylila. Bál se toho, že by to mohlo prasknout, a tahle nána mu to nezapomínala připomínat. Bill se prodíval na hodiny. Andyho čas už se blížil. Bill se zvedl z postele a zamířil do koupelny.
Příjemnou sprchu ještě stihne. Bude se sice pak sprchovat znovu, tedy jestli bude schopný pohybu, ale teď si musel pročistit hlavu a uklidnit se. Oblečení hodil do koše na prádlo a zalezl do sprchy. Pustil na sebe horkou vodu a nechal ji dopadat na svoje křehké tělo. I vlasy si nechal zmáčet, přestože věděl, jaká bude zase jejich úprava dlouhá. Po půlhodině vodu vypnul, ovázal si kolem beder ručník a vrátil se do pokoje. Měl to tak akorát se obléct, upravit a zajít k Andymu. Naposledy se zhluboka nadechl, zaklepal a po vyzvání vešel. Andy seděl u svého laptopu a s někým si psal na icq.

Bad boys 26

16. února 2011 v 16:21 | Doris |  Bad boys

"Představ si, Bille, pořád mi někdo píše a chce se sejít." Bill zrovna seděl s Klárou na kávě. Už přes dvě hodiny si povídají.
"A kdo to je?" zeptal se se zájmem Bill a dopil svoji, už studenou, kávu. Klára jen pokrčila rameny.
"Netuším. Nepodepisuje se, a když mu volám, tak to nebere." Bill se zamračil.
"To se mi moc nezdá. Proč se chce sejít?" Bill se tvářil opravdu vážně, až to Kláru pobavilo.
"Klid, Bille, ještě jsem neřekla, že půjdu. A chce mě jako zákazník," vysvětlila mu Klára a dopila svůj džus. Co otěhotněla, změnila svoje návyky. Nepije kávu ani alkohol. O cigaretách nemluvě.
"Ty už to ale přece neděláš." Podotkne Bill.
"Já vim. Ani neuvažuju, že bych s ním spala." Zasmála se Klára.
"Ale že bys mu vykouřila, o tom uvažuješ." Rýpnul si Bill a věděl, že má pravdu. Klára se jen na chvíli odmlčela.
"Můžu vykouřit klidně i tebe," poznamenala spíše v žertu, ale kdyby Bill chtěl… udělala by to. Billova tvář najednou posmutněla.
"To nejde," špitnul Bill a zadíval se do stolu.
"Chybí ti Tom, že." Povzdychla si Klára a chytla Billa za ruku. Bill ji stisknul a přikývnul. Chyběl mu. Moc mu chyběl. Byl od něj pryč sotva 10 dní a nemohl myslet na nic jiného než na něj. Kor když musel být s Andym. Spal s ním obden a vždy ho bolelo celé tělo. Posledně do něj Andy brutálně narval vibrátor.
"Tak za ním zajdi," pobídla ho Klára. Bill přikývl. Chtěl to udělat už dávno.
"Zítra tam půjdu." Pípnul a snažil se pousmát.
"Ale co ty, maminko." Změnila rychle téma Bill.
"No, není to nic na závidění." Zasmála se Klára a Bill se upřímně přidal.
"Zlato už budu muset jít. Jsem objednaná k doktorovi." Omluvila se Klára a sbalila svoje věci ze stolu.

Bad boys 25

16. února 2011 v 16:20 | Doris |  Bad boys

Bill si odpoledne s B.Bm a ostatními užíval. Zapomínal s nimi na všechno.
"Tak co, Bille? Co zatím Andy?" dojel k němu B.B a sedl si vedle něj na lavičku. Oba pozorovali děvčata sjíždějící U-rampu.
"Zatím nic. Dneska prý nic chtít nebude." Pokrčil rameny Bill. B.Bho to trochu překvapilo.
"Stejně za ním ale večer zajdu." Dodal Bill po chvíli ticha. B.B se na něj otočil.
"Proč? Když nic nechce?"
"Myslím, že chce. Jen kvůli mně to odložil." Otočil konečně hlavu i Bill. B.B. jen mlčel. Musel dát Billovi za pravdu. Andy nebyl ten, co by neměl chuť, když se mu naskytne příležitost. A že Bill byl velice lákavá příležitost.
"Jsem tam od toho." Zadíval se Bill B.Bmu do očí.
"Nic ti na to říkat nebudu. Ty víš, že se mi to nelíbilo už od začátku." Povzdychl si B.B a Bill jen přikývl.
"Mimochodem, gratuluju." Změnil rychle téma Bill. Nechtěl se o Andym bavit. B.B. se jen usmál.
"Jo. To jsou novinky, co." Zasmál se a kouknul na Kláru.
"Neměla by takhle dovádět. Když bude maminka." Zadíval se Bill stejným směrem jako B.B. s rádoby káravým výrazem. B.B. se jen zasmál. Klára byla v ježdění naprostý mistr. Byla jen malá pravděpodobnost, že by si něco udělala.
"No nic, B.B. Budu muset jít." Kouknul Bill na hodinky a zvedl se.
"Jen ještě mi řekni… už se to dostalo k Danielovi?" B.B se zvedl taky a stoupnul si naproti Billovi.
"Jo. Celkem ho to zaskočilo a myslím, že to nenechá jen tak. Takže buď opatrnej. Nějak se pomstí." Bill jenom přikývl a naposledy mávnul Kláře a Yvette a odjel.
Čím víc se blížil k Andyho domu, tím víc byl nervózní. Vlastně doufal, že poprvé mu bude stačit orál. Ale co když Andy bude chtít víc? Bill neměl na vybranou. Byl tu pro Andyho. Snažil se svoje myšlenky zahnat, když odemykal a vcházel dovnitř. Doma asi nikdo nebyl. Nebylo nic, co by nasvědčovalo něčí přítomnosti. Bill si v klidu vyzul kolečkové brusle a zamířil rovnou do koupelny. Napustil si vanu horkou vodou a rozhodl se užít si trochu relaxu. Oblečení odložil na polici a vlezl do vany. Se zavřenýma očima vnímal to blaho, co mu přinášela horká koupel.
"Tome." Vydechl, když na svém těle ucítil dvě bloudící dlaně. A chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že jsou to jeho vlastní. S myšlenkou na Toma bylo ale všechno hezčí. Už nechtěl přestávat a snad ani nemohl. Jeho dlaň sklouzla až do jeho klína a začala se zvolna pohybovat. Postupně přidávala na intenzitě a Bill před očima viděl Toma. Jen jeho. S hlasitým zasténáním vyvrcholil a zhluboka oddychoval. Měl to těsně. V zámku zachrastil klíč a do domu vešel Andy.
"Bille, už jsi doma?" zavolal na celý dům. Ptal se jen tak orientačně. Řekl přeci, že může přijít, kdy chce. Celkem ho překvapilo, že se ze zadních místností ozvala odpověď.
"Jo. Jsem ve vaně." Zavolal Bill a urychleně se hrabal z vany. Andy došel za dveře koupelny a chystal se zaklepat, když se dveře otevřely a Bill s ručníkem kolem beder mu padl přímo do náruče.

SOS (Anything but love) 11

15. února 2011 v 18:40 | Doris |  Sos
Sos

Bill
Už nějak nemám ani pořádně sílu skučet bolestí. Nebo prostě jen zatínám zuby, jelikož mi to stejně nepomůže. Dívám se na tebe a opravdu se mi vůbec nechce do takové práce, jakou po mě chceš. I když už jsem to dělal milionkrát. Možná právě proto. Dělám to tak často, že se dostávám do fáze, kdy první minutu nechci a vzdoruju, druhou minutu je mi z toho zle a třetí minutu už je mi to vlastně jedno. To je mi pak jedno úplně všechno. Pomalu se vyškrabu na všechny čtyři čelem k tobě. Jde to pomalu. Všechno mě bolí. A tím, že mě tlučeš to opravdu neurychlíš. Jen na chvíli zvednu oči k tobě s tím snad nejponíženějším výrazem. Očividně sis to nerozmyslel. Otevřu ústa a nechám tě ho do mě zasunout. Vyhrknou mi slzy jak hluboko mi ho vrazíš. Přidržím se tě za bok a začnu tě kouřit. Nijak se ale nesnažím. Dneska ne. Prostě jen hýbu hlavou a to je asi tak všechno. Mám chuť tě kousnout. Ale to bych asi nepřežil. Ostatně, to je vlastně jedno. Stejně žít nechci. Ne tady a s tebou. To radši opravdu umřu. Chvíli tě kouřím a poté tě opravdu kousnu a stáhnu se od tebe. Zhnuseně se na tebe dívám. Pořádně nedokážu vnímat. Cítím jen bolest na těle a to tak silně, že to potlačuje vnímání čehokoliv dalšího.

Tom
Konečně ses taky hnul k nějaké aktivitě. Tvoje psí pohledy mě opravdu nijak neobměkčí, klidně to dál zkoušej. Zkoušej, co všechno vydržím. Konečně si taky otevřel hubu, rychle ti ho do ní strčím. Chci se prostě uvolnit a hned. Cítím, jak jsem až někde v tvém krku. To teplo, to vlhko, och bože. Slastně přivřu oči. Je to dneska nějaké bídné, ani jazyk nic. Zrovna, když tě chci napomenout, mým tělem projede ostrá bolest. Úplně mě to ochromí, až spadnu na postel a vydechnu. Okamžitě ze sebe udělám klubíčko a rukama si hladím poraněné místo. Tys mě normálně kousnul. 
"Ty děvko zasraná. Ty zmrde." Hořekuju a snažím se vzchopit, abych tě potrestal, ale pekelně to bolí. Povede se mi natáhnout k tobě roztřesenou ruku a chytit tě za vlasy. Silně škubnu. Teďka už se asi žádné akce nedočkám a moje vzrušení je taky ten tam. Zkusmo si chytnu rukou mezi nohy, zda jej ještě alespoň vůbec mám. Okamžitě tě udeřím pěstí do obličeje. Teďka je mi jedno, jestli chcípneš. A další rána a další.

Valentine

14. února 2011 v 18:29 | Doris |  Doris
Valentine

SOS (Anything but love) 10

14. února 2011 v 1:00 | Doris |  Sos
Sos

Tom
Sleduju tu scénu před sebou, jak se kE mě pomalu plazíš. Jak se snažíš mě obměkčit. Obměkčit moje srdce, které stejně dávno nemám. Rozbil jsi ho na miliony kousíčků ty, takže máš smůlu. Jen vydechnu a odstrčím tě od svojí nohy. 
"Nesnáším patolízaly jako jsi ty. Vlez do prdele, co dokážou upsat duši i ďáblu. Vzchop se a postav se mi. Bojuj." Vidím, že máš zase na krajíčku, to bych chtěl po tobě asi moc., Jen protočím očima. 
"Ruce, natáhnout dlaněmi vzhůru." Řeknu jednoduše. Budu mírnej, když začnu takhle. Neumíš si vybrat sám, budu si vybírat já. Chtěl ses mi stavět s nožem do cesty, ale najedou by ses posral jenom vstát na své vlastní nohy. Jsi jen nicka, naprostá troska, která se nechá ovládat všemi a vším okolo sebe. Měl si někdy vůbec svůj názor? Udělal si něco, co si chtěl jen ty? Ty sám? Pochybuju o tom.

Bill
Tohle přeci nemůžeš myslet vážně. No ty vlastně ano. Nezvedám se ze země, jen na tebe koukám a hlavně na tu věc, co držíš v ruce. Nesouhlasně zakroutím hlavou. Bože proč mi to děláš? Ano já vím, že jsem včera držel nůž proti tobě, ale to bylo včera. Ne dneska. 
"Když proti tobě bojuju, tak se jen rozčílíš a zbiješ mě. Nebo znásilníš. O to ti jde že? Ale když se nebráním děláš to stejně, protože můžeš.Tak proč mám s tebou bojovat?" Vydechnu zlomeně a nakonec přeci jen před sebe pomalu natáhnu ruce a otočím je dlaněmi vzhůru. Hlavu odvrátím na druhou stranu a pevně sevřu víčka k sobě. Čekám kdy mnou projede ta ostrá štiplavá bolest. Jen se modlím, abys neměl touhu mě tu bít kdovíjak dlouho. "Zapomněl jsi na to co jsme si slíbili?" Šeptnu, aniž bych se na tebe podíval. Teď jsme o tom vlastně mluvili. Jen za jiné situace. Ty ses zmínil. Ale moc bych se divil, kdybys ještě věděl, nebo ti na tom záleželo.

Vampire vs Hunter 17

13. února 2011 v 22:42 | Doris |  Vampire vs hunter
Vampire vs Hunter

Tom

"Nech si ty kecy a vezmi si, co chceš." Protočím oči. Jako bych to nevěděl jaké to je, když ze mě piješ. Už jsem to zažil, tak si to můžeš odpustit. Z ovanutí tvého dechu mi naskočí husí kůže. Ale ne ta ze strachu. Spíš lehké nervozity z tvojí blízkosti. Snažím se to v sobě potlačovat. Víčka mi klesnou, když mi tvoje tesáky projedou kůží hluboko do masa. Ruce sevřu v pěst a usyknu. Je to nepříjemné. Ten tlak když saješ mojí krev. Tak mocně jako bys ji chtěl, vytáhnou z konečků mých prstů. Zároveň v tom je ale i něco jiného. Srdce se mi roztluče. Nevím proč a působí to na mě i dost vábivě. A to by rozhodně nemělo. Andreas mě zabije, až uvidí nové kousance.
"To mi opravdu lichotí, že zrovna moje krev ti tak chutná, ale já nejsem rychlý občerstvení." Namítnu, když přestaneš pít. Trochu zakvíknu, když mě narazíš o komín. Byla to docela rána a kor když jsem celý potlučený. Natočím hlavu na tebe, abych tě viděl. Oči ti rudě žhnou a moje krev ti barví rty a bradu. Zvláštní pohled. Nemůžu říct, že se mi to nelíbí. Spíš se mi nelíbí to, jak se zase chováš. Musím zůstat pevný a vytrvalý, ale mám pro tebe nějakou slabost. Což je špatné a velice riskantní.
"Copak snad nejsi na dietě? Že dneska tak málo." Byl bych raději, kdybys mluvil, než se zabýval mým uchem a vůbec jakoukoliv jinou částí mého těla. Dost mě to rozptyluje. Nevím, jestli to víš, že jsem ti jaksi svým způsobem podlehl a tak to děláš schválně, abys mě ovládal a nebo to je jen náhoda. Oba máme něco, co ten druhý chce a bez čeho jen těžko vydrží. A jen těžko se dokáže ovládat, aby to nechtěl. Zakousnu se do rtu.
"Myslím, že bys měl vědět, že takováhle blízkost mezi upírem a lovcem je nepřípustná v obou světech. Jak u nás, tak u vás. Nebylo by tedy lepší, kdyby sis šel zalézt někam do nory a pomodlil se poslední otčenáš." Odtáhnu od tebe hlavu, jak nejvíc můžu. Pořád jsme oba stejně odhodlaní. Ty jsi přesvědčený, že zabiješ mě a já že zabiju tebe. A zatím se k tomu ani jeden jaksi nemáme. Nebo spíše… tak nějak nemůžeme.


Bill

I kdybych chtěl, nedokážu se chuti po tvé krvi zbavit. Přitahuješ mě k tobě svým pachem a vůni aniž bys o tom věděl. Aniž bych já chtěl. Jednou jsem tebe okusil a už nemůžu jinak, podlehl jsem tomu. Stejně jako ty podléháš mě při denním světle.
"Ty budeš vždycky to, co já budu chtít." Ušklíbnu se. Plně se vyžívám v chuti tvé lahodné krvi a vůbec se nezabývám tím, že jsem od ní po tváři špinavý. Právě naopak, miluju to, když jsem krví pošpiněn. Chvíli ti pohled opětuju, máš zvláštní oči, stále stejně čokoládové jako posledně. Vy lidé jste vlastně celkově zvláštní, stále stejní… neměníte se, tak jako my upíří. Takový život by mě nebavil.
"Teprve jsem začal, neříkám, že jsem skončil." Zasyčím ti ostře do ouška, které jsem ti pokousal a díky tomu i z něj ti vytéká pramínek krve. Olíznu ti to.
Vím, že bych ti před den neměl být takhle blízko, ale už se stalo a já si nemůžu pomoct. Ta touha po tobě je silnější než já. S ničím takovým jsem se ještě nesetkal, proto s tím neumím bojovat. Tohle zažívám poprvé, tuhle potřebu. Snad mám pocit, že i kdybych zabil několik set lidí a jejich krví se najedl, neuspokojili by mě tolik, jako ta tvá. Je to zvláštní, mrazí mě z toho ale tak příjemně.

Dream

13. února 2011 v 19:19 | Doris |  Doris
Zase jsem se nudila no.

Dream

For Danchen

13. února 2011 v 0:05 | Doris |  Doris
Tak mě Danchenka poprosila zda bych jí něco nevytvořila. No proč ne...takže toto je pro Danchen :)

Danchen

SOS (Anything but love) 9

12. února 2011 v 22:23 | Doris |  Sos
Sos


Bill
Ani nemůžu usnout. Vysoukám se až k pelesti a sednu si s koleny u těla. Snažím se nevzlyknout nahlas, abych tě nevzbudil. Snad dobrou hodinu se snažím vykroutit z kovového náramku, až si rozedřu kůži na zápěstí, ale stejně neuspěju. Usnu až někdy nad ránem naprostým vyčerpáním od pláče. Ani neležím. Usnu v sedě, tak jak jsem bojoval s pouty. A i to málo co spím, spím velice neklidně. Vzbudím se asi kolem deváté. Celý rozlámaný a bolavý. Nechápu, že jsem v téhle poloze mohl vydržet těch několik hodin. Zápěstí mě pálí. Zívnu a znaveně stočím pohled na svou připoutanou ruku. Trhnu rukou a znovu se pokouším vyprostit. Na zápěstí se mi objeví několik kapek krve. Neřeším to. Hlavně se z toho chci dostat. 
"No tak... povol." Vzlyknu a trhnu rukou znovu až řetízek zacinká o kovovou pelest.

Tom
Konečně jsem po tak vyčerpávajícím dnu usnul a je mi hned lépe. Žádný pitomý sny mě nedokážou rozhodit po tom, co jsme si krásně s tebou užil. Trochu se zavrtím, když mě něco naruší, ale nevěnuju tomu nějak zvlášť pozornost. Jen vydechnu a přitáhnu si přikrývku o něco víc k sobě. Copak se bude dít asi zítra? O tom by se mi mohlo něco krásného zdát, jak někde Billa klátím o postel nebo o stůl. Trochu zakňučím, přeci jen se mi nějaký sen dostává do podvědomí. Nepřijde mi, že bych spal nějak tvrdě. Je to nějaká slátanina všeho dohromady. Nedokážu to roztřídit a vyznat se v tom. Jen se prudce přetočím na záda a víčka stisknu více k sobě. Zdá se mi, že se role otočily. Že jsem připevněný k nějakému plesnivé trámu. Kolem krku mám oprátku a stojím na nějaké židli nebo co to je. Bill se pobaveně směje a vypadá tak povýšeně. Po tvářích mi tečou slzy a nemůžu je zastavit. Celým mým tělem prostupuje strach. Klepu se a těžko se mi dýchá. Má zbraň? Kde ji vzal? Najednou se ozve pár výstřelů a stolička se rozpadne a lano kolem krku se nebezpečně stáhne. Naposledy se nadechnu a prudce kopnu nohama a pak je konec.
"Ne!" Vyletím do sedu, čelo orosené potom a oči otevřené do široka.

Omluva

12. února 2011 v 15:15 | Doris |  Kecátor
Tenhle článek si přečtěte vy co čtete povídku SOS. Stala se mi totiž chyba. Lauí má jasnou představu o tom proč se to stalo :DD 
No prostě jsem nevložila jeden díl a hnula tak i celé číslování. Čili tenhle dnešní osmý díl už jste četli jelikož jsem ho tu měla pod sedmičkou a právě sedmička mi unikla. Takže si to můžete dočíst :) Už jsem to napravila. Nějak mi to nedošlo že mi to tam vlastně nesedí v návaznosti dílů.
už se mi to snad nestane.
No a co mi radila Lauinka abych sem napsala???
Přesně toto:  protoře stále chlastám a dívám se po mladých zajíčcích nějak se to vymklo kotrole a naspaala sjem t špatně, omluvám se XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

SOS (Anything but love)8 díl

12. února 2011 v 15:11 | Doris |  Sos
Sos

Bill
Tohle dělat mi vlastně ani nedělá problém. Uspokojoval jsem tě tolikrát, že mi to ani nepřijde. Jen dneska je to o to lepší, že ty jsi mimo. Což si rozhodně nechci stěžovat. Ba právě naopak. Lehce tě políbím pod bradu a kousek se odtáhnu, abych se vešel. Předkloním se a vezmu tě do úst. Pomalu si tě zasouvám hluboko do krku. Rty těsně stáhnuté kolem tvého údu a jazyk s ocelovou ozdobou na něj dráždivě tisknu. Rozpohybuju se. Kouřím tě a mocně saju. Rukou si pomáhám. Jsi opravdu tvrdý a cítím jak ti v něm pulsuje krev. Na chvíli tě vypustím z pusy a olíznu vlhkost na špičce a znovu a znovu. Rukou ale stále pracuju. Chvilkami k tobě zvednu zrak, abych viděl jak se tváříš. A zatím to vypadá dobře. Opět tě pohltím do úst a kouřím. Občas zafuním nebo zamručím a různě vykrucuju hlavu.

Tom
Musím uznat, že jsi v tomhle jednička. Neříkal jsi, že to děláš poprvé? Nepřijde mi tohle jako poprvé. Až příliš dobře víš, co udělat a kam sáhnout. Tohle mě popravdě trochu trápí. Ale jsem tak vzrušený, že tomu raději nepřikládám žádnou pozornost a užívám si toho, co právě děláš. Ano tvoje kovová ozdůbka, vždycky jsem to chtěl zkusit a těšil jsem se na ni. Je to tak dobré. Zatraceně moc. Nebude to trvat dlouho. Jsem dost vyburcovaný a ty máš přesně mířené údery. Zavřu oči a podepřu se loktama, abych třeba nespadl z postele nebo něco jiného. Jsi vážně perfektní. 
"Oh Bille, Bille zrychli, prosím..." Vykoktám přerývaně a pootevřu rty. Hlavu mám zakloněnou a cítím, jak mi po čele stéká kapka potu. Jsem úplně kompletně mimo. Ovládáš mě jako loutku, můžeš dělat cokoliv. Cítím tvůj pohled, ale nedokážu otevřít oči a oplácet ti ho. Nakonec jen prudce vydechnu a udělám se. Ani jsem tě nestačil varovat. 
"Omlouvám se, promiň."

Od Lenny

12. února 2011 v 14:41 | Doris |  Others
Tuhle úžasnost pro mě kdysi udělala Lenna :)
od Lenny