Leden 2011

Vampire vs Hunter 15

31. ledna 2011 v 23:05 | Doris |  Vampire vs hunter
Vampire vs Hunter

Andreas

Nejsi sám kdo je rád, za toho druhého. Nebýt tebe tak si nejspíše doteď myslím to co ostatní lidé v tomhle městě nebo kdekoli jinde. A to… to, že upíři jsou jen smyšlení a neexistují. Ale díky tobě vím, že to tak není a oni opravdu existují, bohužel. A už taky kvůli tomu si z toho nedokážu dělat legraci, jako kdysi jsem dělával. Opravdu nestojím se stát jednou z jejich kořistí. V noci se zdržuju především doma, a když už někam jdu, nikdy nechodím sám. Adrenalin mám rád, ale co je příliš, je příliš. A já nerad bych přišel kvůli tomu o svůj život. Přeci jen… mám se rád docela a taky, kdo by se o tebe postaral? Musím se nad tím jemně usmát.
"Nemusíš ho zabíjet kvůli mně, ale hlavně kvůli sobě a taky kvůli městu, aby bylo v bezpečí před takovými, jako je on." Vydechnu tiše. Je to od tebe hezký ale tady opravdu nechci, abys to dělal jenom kvůli mně. Ty sám by sis měl uvědomit co je zač a kde patří. Smrt, to jediné si zaslouží. On, ne ty.
"Oh, je to od tebe milý, ale nejsem si jistý, zda ho vůbec chci vidět." Zaksichtím se. Tohle tady už bylo několikrát, co jsi mi donesl upíra rovnou před dveře. Jako kočka, která svému pánovi nosí ulovené myši, aby se tak mohla pochlubit. Jenže tohle není myš a ty nejsi kočka. Není to zrovna příjemný pohled vidět něco takového jako je upír, vážně ne. A že vím, o čem mluvím.
"Den je dlouhý a než nastane znovu noc, máš spoustu času, Tome. Měl by ses prospat, alespoň pár hodit. Vzbudím tě pak, pokud budeš chtít ale takhle ani, ač je den, nebudeš mít pro jeho zabití sílu. Věř mi, nejsi dost silný na to. Zranil tě, potřebuješ trošku odpočinku." Stále si stojím za svým, co jsem řekl. Vím, že ty víš, že mám pravdu, ale taky si stojíš za svým. Ale doufám, že mi nakonec dáš za pravdu a na chvíli si skutečně zdřímneš. Pár hodinek spánku nikoho nezabije, právě naopak… tebe posílí.
"Ano, pomsti se mu a hezky pořádně. Nesmíš se s ním štvát, on se s tebou taky nepáře. Ale až poté co si odpočineš." Usměju se. Začínáš bejt pomalu stejně vzteklý jako ti upíři jak tě slyším vrčet.
"Neděkuj, to je samozřejmost. Kdykoli jsem tu pro tebe a pomůžu ti a rád." Pousměju se a donutím tě si lehnout na pohovku, na které jsme doteď seděli. Hlavu ti položím na polštář.
"A teď spi a už nic slyšet nechci." Špitnu tiše a dekou přehozenou přes opěradlo gauče tě přikryju.


Mike Muller

30. ledna 2011 v 10:44 | Doris |  By Doris
Tohle není kreslení nikoho z Th a tak tady ani nebudu dávat oskenovaný hotový obrázek. Video sem ale dám pokud by vás to zajimalo. Navíc myslím že zrovna Mike je hodně úzce spojen s Th, takže proč ne. Až budu kreslit Jeffreeho, nebo někoho takového, tak toho se tu nedočkáte :D To pak leda můžete skouknut na mým chanellu :DD TAk ale tady Mike Muller v mým podání :)

Vampire vs Hunter 14

29. ledna 2011 v 1:15 | Doris |  Vampire vs hunter
Vampire vs Hunter


Andreas

Starám se o tebe nebo spíše o části tvého těla, které ti tak ošklivě dorasil ten noční netvor. Jako malý, nebo spíše kdy jsem ještě nevěděl jak to doopravdy je, že upíři existují a nám lidem ubližují… měl jsem je i docela rád. Rád jsem četl o nich knížky či díval na filmy. Až do jisté chvíle, kdy jsi mi ty ukázal opravdovou realitu. Upíři jsou skuteční, patří do našeho světa, ač my nechceme. Od toho tady jsou lovci, aby je vyhladili a my mohli žít dál v bezpečí a míru. Jenže někdy ani lovec neuspěje a stane se sám jídelníčkem daného upíra. Naštěstí ty jsi stále živ. To zdraví už je o něco horší.
"Tak doufám, že alespoň utekl také poraněný." Okomentuju tiše mezitím, co ti následně ruku zalepím a obvážu obinadlem, abych ti jí tak zaškrtil a zastavil další krvácení. Naštěstí poté co jsem ránu očistil a vydesinfikoval, usoudil jsem, že rána naštěstí není tak hluboká na to abych ti musel ruku zašít. Je mi jasné, že jsi neměl sílu, vždyť jsi se sotva ke mně dobelhal, takže ti v tomhle směru nemůžu nic vyčítat. Jenže… nebude teď ta stvůra ještě o to agresivnější? Jako pes, kterému ublížíte, a on si vás zapamatuje a příště vás pokouše či jinak ublíží? Myslím, podle mého názoru, že s upíry je to podobné. Jsou to taky přeci zvířata, ne žádné bytosti. Že ty nevíš jak ho dostat? Ty, který jsi dostal každého upíra, který se ti dostal do cesty? Tohle se mi začíná nelíbit, vážně nelíbit.
Už si pomalu připravuju náčiní k tomu, abych se ještě postaral o tvůj…. Au, poraněný ret. Vypadá to, že tě kousnul a pěkně ošklivě. Nadechnu se, že ti odpovím, když mě předběhneš a dalšími slovy to zabiješ doslova. Zarazíš mě tím, jaká slova ti uniknou z úst.
"Po-počkej cože?!" Vyjeknu, jak se neudržím a přitom ti vatový tamponek nasákly desinfekci přitisknu k rtu. Slyšel jsem dobře, nebo jsem mimo už i já? Slyším, jak usykneš, ale potřebuješ to jednoduše vyčistit, než se ti do toho dostane špína a ty dostaneš otravu krve, a co já pak zmůžu? Vůbec nic.
Přesto se ale od tebe trošku nakonec oddálím, abych na tebe lépe viděl.
"Tome… posloucháš se, co vůbec mluvíš? Právě jsi mi řekl, že ho snad ani nechceš zabít, jenže tohle je tvoje práce. Zabíjíš upíry, nebo oni zabijí tebe a to nechce ani jeden z nás." Kouknu na tebe. V hlavě si přehraju další tvá slova. Je moc hodin, takže mi jisté souvislosti unikají a dochází mi to pomalu.
"Ehm…. Cos řekl to další? Že, on je závislý na tvé krvi?" Pozvednu jedno obočí. Na to bych nebral příliš velkou pozornost, jelikož je to jasné když ty jsi člověk a on… nevím kdo přesně, ale je upír. Nic jiného než hnusná bestie, ten nejhorší predátor není.
"To snad každý upír, ale… počkej, co chceš říct tím, že ty jsi závislý na jeho těle?" Nespouštím z tebe pohled. Tohle jaksi nepobírám. Jsem tebou ale vážně probraný.
"Tohle mi sakra vysvětli a to hned, Thomasi!" Zvýším trošku hlas. Na sousedy neberu ohledy, ač je už dávno… dávno po desáté hodině večer. Tady něco nehraje a pěkně to smrdí.

Torg?

28. ledna 2011 v 22:55 | Doris |  Doris
Ne pardon...nevěděla jsem jak to pojmenovat a prostě tihle dva pokupě mi dycky připomenou můj milovaný Torg :) 

Torg?

Bad boys 10

28. ledna 2011 v 17:31 | Doris |  Bad boys

"Ne, Tome, to mi nemůžeš udělat. Už zase, když už jsem skoro doma."
Bill s Tomem seděli venku a už asi dvě hodiny hráli Člověče nezlob se. Ani nevěděli, co je to popadlo, hrát zrovna tohle. Naposledy tuhle hru hráli, když byli ještě oba malí kluci. Tom se jen spokojeně usmíval, a nemilosrdně odstrčil Billovu figurku, které chybělo už jen pár políček k oběhnutí kola. Oba měli dobrou náladu. Bill už dávno nemyslel na to, co se včera večer stalo. Za tu dobu, co tu byl, se to naučil rychle zapomínat. Nebo spíš o tom nepřemýšlet.
"Klucí, tady jste," přiřítil se k nim Karlos s úsměvem od ucha k uchu. Oba chlapci k němu zvedli hlavu a mlčky na něj koukali. Karlos sotva popadal dech, ale výraz v jeho tváři se vůbec nezměnil.
"Kdo vyhrává?" se zájmem se zadíval na rozehranou partii, jako by snad úplně zapomněl, proč přišel.
"Potřebuješ něco?" ozval se Bill a pobaveně nad ním zakroutil hlavou. Karlos jako by se jedním rázem vrátil k sobě a stočil svůj pohled na Billa.
"Jo no. Nesu ti dobrou zprávu," roztáhl zase ústa do velikého úsměvu.
"No tak už se vymáčkni. Leze to z tebe jak z chlupatý deky." Vybídl ho Bill. Co se zpráv týče, byl hrozně netrpělivý. Karlos si nad Billovou netrpělivostí pobaveně odfrkl.
"Zkrátili ti pobyt. Za tři měsíce jsi venku."

Billovi ztuhly snad všechny rysy ve tváři. Měl pocit, že snad špatně slyší. Místo šesti měsíců už tady bude jen tři?
"To… to myslíš vážně?" vytřeštěně zůstal na Karlose koukat. Tom těkal očima z jednoho na druhého. Samozřejmě to Billovi přál. Každý si přál z tohohle místa vypadnout co nejdřív a Bill pro něj hodně znamenal, takže měl upřímnou radost z toho, že Billa propustí, ale na druhou stranu ho trápilo, že tu zůstane bez něj.

Bad boys 9

28. ledna 2011 v 17:30 | Doris |  Bad boys
Bill měl křečovitě sevřená víčka. Nechtěl vypustit ani jedinou slzu. A že se jich dralo ven nespočet. Ale ne teď. Ne před Igorem. Dlaněmi klouzal po orosených dlaždicích a snažil se nevnímat tu bolest, kterou mu Igor způsoboval. Bylo to jako deja vu. Stejná bolest, stejná bezmoc a dokonce i stejné místo. Jen ta sprcha byla jiná, jelikož té osudné, kde se to všechno odehrálo prvně, se Bill vyhýbal. Igor mu nechutně vzdychal do ucha a tvrdě přirážel. Stačilo pár minut a Igor dosáhl vrcholu přímo do Billova těla. Billovi se zvedl žaludek, když to ucítil. Igor z něj nešetrně vyklouzl a s uspokojeným výrazem zamířil k odchodu.
"Jsi můj, zapamatuj si to." Otočil se ještě na Billa a s ručníkem kolem pasu opustil koupelnu. Bill se bezvládně svezl podél zdi, kolena si přitáhl k tělu a naplno se rozplakal. Cítil se tak odporně. Igor měl pravdu. Bill už se mu dával dobrovolně, ale mělo to jediný důvod. Když se bránil, odcházel jen s modřinami, škrábanci a bolestí navíc. Zjistil, že je lepší se mu nebránit a podvolit se mu. V uších pořád slyšel tu krutou větu: "Co udělá Tom, až zjistí co si tu se mnou prováděl a provádíš? Tvůj Tom? Bude tě mít rád?"
S myšlenkou na Toma se cítil snad ještě hůř. Řekl Tomovi všechno o tom co tu s ním prováděli, ale neřekl mu, že právě Igor je příčinou toho všeho. Že to on to všechno započal. Nejspíš se sám styděl za to, že se mu nedokázal ubránit. I za to, že se mu podvolil již několikrát.
Pomalu se zvedl, utřel si oči a znovu bleskurychle zapnul vodu, aby se umyl. Chtěl ze sebe smýt veškerý ten hnus, ale nešlo to. Utřel se, oblékl a malátnou chůzí zamířil do cely. Celou cestu se opíral ramenem o zeď, aby ho nohy nezradily. Klepal se po celém těle a ztěžka polykal slzy, co se mermomocí chtěly dostat ven. Ne, nesmí brečet. Vešel do cely a padl na svojí postel. Tom tu ještě nebyl. Bill se natiskl ke zdi a snažil se usnout, ale nešlo to. Jakoby neustále čekal, kdy se dveře do cely otevřou a Igor přijde znovu. Tak jako to udělal několikrát. V takové chvíli pravidelně proklínal všechny dozorce, že nechávají cely přes den odemknuté. Asi po deseti minutách, kdy se Bill snažil uklidnit, se dveře otevřely. Bill se lehce přikrčil do peřiny.

SOS (anything but love) 3

28. ledna 2011 v 0:02 | Doris |  Sos
Sos


 Bill
Teď už nechápu vůbec nic. Copak je nějaká extra chvíle? Proč se mám oblíkat reprezentativně? Jen přikývnu a zůstanu zírat do skříně. Divím se, že jsi ty moje věci nevyházel. Tedy některé jo, ale ne všechny. Prstama kloužu po jednotlivých dílech oblečení a musím se lehce pousmát. Proč to takhle nemůže být běžně? Nakonec vyndám černé kalhoty a přes hlavu natáhnu fialové triko. Svůj oblíbený pásek, který jsem na sobě neměl už ani nepamatuju a potichu jak myška vyjdu z pokoje a jdu za tebou do kuchyně. V břiše mi neskutečně kručí. Zastavím se mezi dveřmi a zmateně se dívám po kuchyni. něco mi uniklo? Máš snad výročí jak dlouho mě tu takhle držíš? 
"Tome.... něco slavíš?" Odvážím se zeptat a popojdu do kuchyně. Nemůžu říct, že by to nebylo pěkný. Je to krásný, ale dost mě to děsí. Připomíná mi to všechny ty psycho horory nebo detektivky s masovými vrahy. Všechno vypadá dokonale, zločinec je i relativně milý a pak svojí oběť naporcuje v koupelně.

Tom
Otočím hlavu na nově příchozího a lehce se pousměju. Vypadáš dobře. Asi tak nĚjak, jako si tě pamatuju naposledy. Porostly ti sice vlasy a nejsi namalovaný těma hnusnýma silnýma linkama. Nenáviděl jsem to. Vypadal jsi jako zombie. Prohlížím si tě, když stojíš ve futrech. Kývnu hlavou ke mě a usměju se znovu. "Vypadáš krásně." Řeknu jen tak. Vím, že to táta říkával mámě a vždycky jí líbnul pod ouško, taky to udělám. Použil si i ten svůj parfém, voněl mi. Chodil jsem ti tajně do pokoje a voněl se s ním. Prohrábnu ti rukou vlasy. "Večeře bude za chvíli, posaď se." Květiny jsou zatím schované. To až před večeří těsně. Otevřu láhev červeného a naliju ti do sklenky, pak i sobě. Zvednu sklenici a čekám, až ji zvedneš i ty. 
"Na co si připijeme? Oh na nás přeci drahá." Řeknu úplně to samé jako otec, když tehdy dostal novou práci a slavilo se. Lehce tě políbím na rty. 
"Posaď se." Zasunu ti židli a sednu si naproti tobě.

Manga time

26. ledna 2011 v 21:21 | Doris |  Doris
manga

Vampire vs Hunter 13

26. ledna 2011 v 0:16 | Doris |  Vampire vs hunter
Vampire vs Hunter

Bill

Tvé krve jsem spolykal dosti na to, abych byl na značnou chvíli uspokojený. Tvůj život ti ještě nechci vzít, jelikož tím bych se pak připravil o tvou chuť a vůni a toho si chvi ještě na nějakou tu dobu užít a vychutnat. Jinak bych se s tebou nepáral a skončil bys stejně jako mé jiné oběti. Jenže ty jsi jiný, jsi výjimečný. Jsi jako moje osobní značka heroinu. Přivlastnil jsem si tě, aniž bych se tebe ptal. Nějak jsem přitom neuvažoval, když jsem ti uvolnil ruce a dojde mi to, až ve chvíli kdy mě ze sebe najednou shodíš a překulíš se na mě. Teď jsi to ty, kdo leží na mě a já se na tebe dívám ze spodu.
"Rád býváš nahoře?" Ušklíbnu se. Dívám se ti do tváře, takže nepostřehnu fakt, že rukou sáhneš pro svou zbraň. Dřív než si to stihnu uvědomit, vystřelíš. Trhnu sebou, jak pod tebou ležím a ztěžka zasípu. Minul jsi, netrefil jsi mě do srdce, jak jsi měl v plánu, ale přesto jsi mě ranil. Stříbrná kulka se mi dostane do ramene pod kůži. Bolí to, pálí mě to. Není to, jako když jsi mi vrazil střep do ruky, po kterém se mi rána hned zacelila. Tohle byla stříbrná kulka, což je pro upíry smrtelné. Pokud tedy zasáhneš srdce, takhle mě jenom poraníš. Ale bolest pocítím. Dřív než ale stihneš nabít a podruhé vystřelit tě stihnu ze sebe prudce shodit, tak že tě odhodím na kmen stromu. Chytnu se za rameno, tohle ti nedaruju.
"Budeš litovat toho, že jsi vystřelil. Budeš litovat dne, kdy ses narodil." Ztěžka zasípu. Tímhle jsi mi překazil mou hru, tohle nebylo to, co jsem chtěl. Poté se ztratím do stínu noci.

Tom

Zběsile dýchám a v hlavě mám totální zmatek. Všechny myšlenky doslova explodují v jeden moment a já je nedokážu usměrnit. Sednu si na zem a zády se opru o kmen stromu. Ruku se zbraní si ležérně opřu o pokrčenou nohu a zavřu oči. Sakra co se to stalo. Vystřelil jsem, ale ne tak jak jsem měl. Nevím, zda mám být rád, nebo si nadávat. Z ruky mi teče dost krve a ze rtu jakby smet, a mám pocit jako bych měl rozlámaný kosti v těle. Jako by tohle tělo ani nebylo moje. Kapky rudé tekutiny dopadají na prašnou zem nebo moje oblečení. Neřeším to. Nejsem schopný uvažovat. Před očima neustále vidím ty poslední vteřiny, kdy jsem se díval na tebe. Ty vteřiny kdy jsem ti vpravil kulku do těla. I když ne smrtelně. Muselo tě to vážně bolet. Roztažené panenky se ti náhle stáhly do úzkých štěrbin. Sám jsem měl podivný pocit. Nepříjemný a svíravý. Otřu si zakrvácený ret do hřbetu ruky, ale stejně teče pořád. Jak kdybych měl vyražené všechny zuby. Tohle budu potřebovat ošetřit. Do nemocnice nemůžu. Nikdy tam nechodím. Těžko by se to vysvětlovalo. Pomalu se zvednu a vydám se za Andreasem. Je lékař, můj kamarád a jediný kdo ví co je moje práce. Snad dokonce poslání. On jediný mě může dát do kupy a nemusím se bát vysvětlování.

SOS (anything but love) 2

24. ledna 2011 v 18:43 | Doris |  Sos
Sos


Bill 
Je to naprosté deja vu. jako by se skoro každý den opakoval ve stejném duchu. Zatnu zuby, když trupem narazím do chladně zdi. Zůstanu o ni zapřený a nohy trochu víc rozkročím. Hlavně ať je to rychle. Moc rychle. Trochu prohnu záda a se zavřenýma očima a silně skousnutým rtem čekám na to, co má přijít. Pocity slasti už dávno neznám. Dřív ano. Zprvu, když jsem myslel, že mě miluje. Býval něžný a mě se to s tebou líbilo. Pozdě mi došlo, že za mnou chodí jen pro uspokojení. Mohl jsem být rád, alespoň za chvíle, kdy jsem byl poslušný. Kdy mým dárkem byla trocha pozornosti. Dneska už na to nespoléhám. A snad ani o to nestojím, jelikož vím jaký je. "Nenávidím tě." Vydechnu šeptem a zbytky olámaných nehtů zatnu do zdi. Zajímalo by mě jak často normální člověk přemýšlí o smrti. Je to totiž asi tak deset minut, co tu jsi a já už na ní za tu dobu pomyslel snad stokrát. Ve všech možných variantách. Proč jsem si ještě neomlátil hlavu o zeď? Asi proto, že jemu by to udělalo radost. Sám mě nezabije, jelikož by se připravil o ten pocit nadvlády a to potěšení z týrání, ale kdybych umřel sám hlady, nebo si prostě prokousal žíly, jen by na mě plivnul a v zápětí by šel slavit, že jsem konečně zdechnul.

Tom
Zacinká pásek a kalhoty mi spadnou na zem. Taky jsou mi o pár čísel větší. Nesnáším, když je to na mě napnuté, přesně jako jsi to nosil vždycky ty. Brrr. Nikdy bych nechtěl být jako ty. Možná dřív, když jsi měl veškerý obdiv a nevím, co ještě všechno. Možná, že to dneska bude se mnou složitější, nějak se nemůžu dostat do své kůže. Kámoš není v pozoru. Budeš to muset zařídit. 
"Na kolena, hned." Taky docela používaná hláška. A jedna z mých oblíbených. Vlastně, dlouho jsi nedostal výprask. Byl jsi vážně poslušný, sem tam nějaká facka přiletěla, ale nic velkýho. Hodnej pejsek. Sleduju tvá záda. 
"To ti tam mám pomoct?" Konečně ses taky pohnul. Vydechnu.
 "Ještě chvíli takhle pokračuj a nedostaneš nic." Dívám se, jak si pomalu klekáš přede mě. Líbí se mi ten pohled. Sklený oči a pomalý pohyby. Dívám se na tebe nadřízeně. 
"Víš, co máš dělat." Kývnu si hlavou směrem do klína a čekám, až začneš pracovat na mém uspokojení. 
"Ne do konce, chci se udělat do tebe."

SOS (anything but love) 1

23. ledna 2011 v 22:40 | Doris |  Sos
Sos
Ahoj miláčkové....takže je tu nová povídka jejíž název vidíte :) Já vím, že jsem řekla, že už nebudu psát žádné nové spoluautorské, ale Lauinka přišla s dokonalou myšlenkou. Nebo alespon mě se prostě děsně líbí. Myslím, že jak název, tak obrázek vám může napovědět, že se nebude jednat o růžovou knihovnu, ale spíše naopak. Doufáme, že se nám to povede napsat tak jak chceme...se zaměřením na psychiku postav. Takže komu nevadí násilí a psychycké týrání....pusttě se do toho. :) Doris


Tom
Další den uběhl jako voda. Spokojeně zavřu oči a vydechnu. Miluju, když se den chýlí ke konci a je vidět červánky. Rudé jako krev, jako krev toho, který nikdy neměl dostat jméno. Ani se narodit. Nejraději bych ho zabil, ale to by bylo až příliš lehké. A to nedovolím. Tady nás nikdy nikdo nenajde. Spokojený úsměv mi hraje na rtech a já se znovu prudce nadechnu. Vůni léta a lehkého vánku mám nejraději. Sice se zde teďka drží hustá mlha, ale to je jen díky lesům, které moji chatu obklopují. Nemám rád moc lidi. Vždycky jsme byl samotář ve stínu svého bratra a teďka je on ve stínu jakéhokoliv předmětu, který mi patří. Všichni jej měli raději než mě. Lépe se učil, lépe se oblíkal, lépe mluvil a vsadím se, že měl i dokonalejší hovna, než já. Prostě jsem byl méně cenný. Odfrknu si vztekle. Přitáhnu si přikrývku více k tělu. Nikdy jsem neměl rád samotu, ale co mi zbývalo, když mi všechny kamarády přebral ten parchant? Měl všechno, na co si vzpomněl. Je na čase zjistit, kdo má větší moc. Ukážu ti, co jsi. Jen laciná děvka, co nemá na nic právo.

Bill
Sedím mlčky ve svém...no ani nevím zda to můžu nazvat pokojem a ještě ke všemu svým. Okna mám zabedněná a tak ani nemám ponětí o nějakém čase. Namotávám si konečky vlasů na prst. Dělal jsem to vždycky. Svým způsobem mě to uklidňovalo. Ale už to asi ani nezabírá. Mžourám do šera prázdné místnosti a přemýšlím proč vlastně. Co se vlastně stalo. Není to tak dávno co jsem si žil klidný život. S kamarády a rodinou. Nebo se mi to možná jen zdá, že to není tak dávno. Jediný koho denně vídám je on...ten co si říká můj bratr. Nebo on si tak vlastně neříká. Nechce jím být. A já mám zákaz mu tak říkat. Už ani jménem ho nemůžu oslovovat. Můžu na něj vůbec mluvit? Ano, ale ať řeknu cokoliv, slíznu to. Na druhou stranu...tím, že tu je a že za mnou chodí mě ujišťuje v tom, že ještě nejsem mrtvý. Zavřený někde v kryptě, drásajíc nehty o kamennou stěnu. Moje nehty...nemůžu je tak ani považovat. S neustálých bojů se zamknutými dveřmi nebo s ním, jsem o ně přišel. jako o spoustu jiných věcí.

Tokio Hotel

23. ledna 2011 v 22:24 | Doris |  Doris
Th

depression

17. ledna 2011 v 23:46 | Doris |  Diary
Celý dnešek mám náladu hluboce pod bodem mrazu.....TAkže to je dost poznat i na týhle prácičce. No alespon jsem toho ušetřila kluky a proto to taky je v rubrice Diary a ne Graphic...... Těžko bych asi vysvětlovala co se děje. I když bych to asi vysvětlit měla. zejména jedné osobě, jenže zároveň tahle osoba se to dozvědět nemá. znáte ten pocit když milujete a zároveň nenávidíte? Když někoho chcete definitivně smazat ze života a už nikdy ho nevidět a mluvit s ním a zároveň víte, že na to prostě nemáte a že bez toho člověka zešílíte? znáte to, když pro někoho neznamenáte to co byste chtěli a možná ani z poloviny to co on pro vás, ale přesto vám stojí za ty slzy a jste ochotní to příjimat.....
Tohle jsou pocity co se jen těžko zvládají a já se prostě musela nějak zabavit. Obrázek pod perexem aby mi tu nestrašil přes půl stránky......


Bad boys 8

16. ledna 2011 v 23:08 | Doris |  Bad boys

Tak lidičky. Na tomhle dílečku se se mnou podílela i Ivetka. Konkrétně celá scéna odehrávající se v koupelně je její dílo. A já musim říct, že je to naprosto dokonalá práce. Ivet, moc ti děkuju. Nejspíš si na tebe vymyslim ještě něco, protože jsem z toho byla nemálo nadšená. Takže ještě jednou moc děkuju a vy si to pořádně užijte. Doris


Ani jeden z nich nevnímal minuty, které postupně ubíhaly. Oba už dokonale znali záhyby těla toho druhého. Ale víc než na líbání a doteky nedošlo. Ani jeden neměl tu potřebu. Stačilo jim, že cítí svou vzájemnou přítomnost. Billovy doteky však byly stále ještě občas prosyceny nejistotou. Ještě nikdo se ho nedotýkal tak něžně jako Tom a to ho znervózňovalo. On sám jako by se bál, že udělá něco špatně.
"Měli bychom jít už na večeři," vydechl Tom Billovi na tvář a jen neochotně se Billa přestal dotýkat a nadzvedl se. Bill jen mlčky přikývl. Najednou bylo tak zvláštní promluvit. Oba se pomalým krokem loudali do jídelny. Moc nemluvili, spíš po sobě házeli jeden pohled za druhým. Bill si celou cestu dodával odvahy něco udělat. Cokoliv. Udělal několik kroků blíž k Tomovi a propletl s ním své prsty. Bylo mu jedno, jestli to někdo uvidí nebo ne. Chtěl, aby Tom patřil jen jemu. Tom se na Billa usmál a jeho ruku nepatrně stiskl. Vešel s ním takhle do, již plné jídelny a nepozastavoval se nad pohledy některých jedinců. Bill teď patřil jen jemu, nikdo jiný si tu na něj nebude dělat nároky. Kupodivu celá večeře se obešla bez jakýchkoliv problémů.
"Bille, dneska dávají nějakej film, jdeme se koukat. Půjdeš taky?" zadíval se Tom tázavě na Billa přes stůl.
"Jo, slyšel jsem, ale moc se mi nechce. Nezlob se," kouknul na Toma omluvně.
"Neomlouvej se, mně to přeci nevadí." Usmál se na něj Tom a spokojeně dojedl svojí večeři. Odnesl špinavé nádobí a než odešel, postavil se těsně za Billa
"Tak já půjdu, jo? Kdyby sis to rozmyslel, víš, kde budu," líbnul ho na spánek a odešel do společenské místnosti, kde se všichni měli dívat.

Bad boys 7

16. ledna 2011 v 23:07 | Doris |  Bad boys

Bill vklouzl do cely a hned se pohledem zastavil na Tomově posteli. Ležel tam na zádech se zavřenýma očima. Bill k němu pomalu došel.
"Spíš?" zeptal se polohlasně a naklonil se nad něj. Tom jenom zavrtěl hlavou, ale oči neotevřel.
"Už je oběd," sklonil se Bill nad Toma ještě níž. Tom cítil na svojí tváři jeho dech. Jen se pousmál a pomalu oči otevřel.
"Jaká byla návštěva?" zavrtěl se trochu na posteli a ruce si složil pod hlavou. Ptal se spíš ze slušnosti, než pro to, že by ho to zajímalo. Bill se rukama zapřel vedle Tomovy hlavy. Jeho havraní vlasy mu spadaly podél obličeje a konečky šimraly Toma na tváři.
"No, dobrý zprávy mi nepřinesla" nepatrně pokrčil Bill rameny a pousmál se.
"Ale povim ti to cestou. Teď vstávej," odpíchl se rukama od polštáře a narovnal se. Tom se zvedl z postele a připojil se k Billovi. Cestou do jídelny mu Bill vylíčil celou situaci, která se odehrává venku.
"Tak to fakt není dobrý," Tom se teď tvářil stejně vážně jako Bill a i se svým jídlem se posadil naproti němu.
"Nechápu to. Proč B.B. teda něco nepráskne na Daniela? Všichni ví, že Dan obchoduje s drogami. Proč toho nevyužije?" zamyslel se Tom, zatímco si omatlával knedlík omáčkou.
"Daniel je v tomhle špička. Nikdo neví, kde to skladuje a nikdo na něj nemá jedinej důkaz. Kór u nás. Od nás nikdo nebere. Na tom si B.B. zakládá," vysvětlil Bill a pokračoval v jídle. Nikdo jejich hovoru naštěstí nevěnoval pozornost.

pierc 2

15. ledna 2011 v 10:40 | Doris |  Diary
A jsem tu zase. Začínám věřit výrokům, že jsem magor a debil :DD Ale nemohla jsem si pomoct. Tenhle pierc jsem chtěla už opravdu dlouho, ale nebyly finance a tak jsem si to opět vyřešila sama. Musím říct, že asi tak pět minut po propíchnutí to bolelo jako svině a myslela jsem, že vykrvácim :DDD To samozřejmě přehánim, ale je fakt, že umyvadlo vypadalo, jako bych tam minimálně kuchala kapra. :D 
Tohohle jsem se teda opravdu bála. Ale spíše té bolesti, která nakonec nebyla až tak hrozná. Co mě heclo tentokrát?? Kakinka to nebyla. Včera jsem totiž píchala piercing Ayu. (obrázek budete mít pod perexem) Osobně si myslim, že to je fakt dobrý jak to má. Líbí se mi to. Tak doufám, že jí to nebude nijak překážet a nechá si to. No ale po tomhle zákroku, když jsme došli ke mě domů, jsem prostě neodolala, vzala jehlu a mám to :) No teď už mám ale na delší dobu padla. Nemám už šperky ani jehli. No tak obrázky níže....


Vampire vs Hunter 12

15. ledna 2011 v 10:25 | Doris |  Vampire vs hunter
Vampire vs Hunter

Tom

Zabolí mě čelisti, jak silně stisknu zuby k sobě. Stále musím mít odvrácenou hlavu. Nedokážu se na tebe dívat. Ano děsíš mě. Je to možná směšné, že lovec pociťuje strach a zděšení z upíra. Z tvora, který je náplní jeho práce a vlastně smyslem života. Po zádech mi stéká studený pot a konečky prstů se mi lehce třesou. Zadržuju v sobě zakňučení. Bolí to. To jak mocně saješ mojí krev. Zatnu ruku v pěst, trochu to tak uleví od bolesti.
"To stačí." Vydechnu po chvíli a cuknu rukou. Ale držíš mě pevně a očividně se nehodláš nechat rozptylovat. Přesně z toho důvodu jsem ti nenabídl krk. Když piješ z ruky, mám nějakou šanci se ubránit. Kdybych tě měl zakouslého v krku, tak by to šlo jen velmi těžko.
"Tak dost." zopakuju znovu důrazněji a po chvilce cukání ti ruku vytrhnu ze spárů. Ihned si pevně stisknu ránu a ruku držím u hrudi. Zavrávorám a zády narazím do kmene stromu. Zběsile dýchám a dívám se na tebe. Kdybych teď měl zbraň neváhal bych. Teď bych vystřelil a poslal tě tak na onen svět, ale proti tomu ses dobře pojistil. Musím se ke zbrani ale nějak dostat. Střelím pohledem ke keři, pod kterým leží. Tam si ji hodil. Hned ale zase stočím zrak k tobě. Jsem teď skoro bezbranný. Jediné co můžu je bránit se případně holýma rukama. Ne že bych to neuměl, ale jsi upír. Naprosto jiná síla a mrštnost. 
"Nehraješ fér."


Bill

Držím si ruku u sebe a mocně saju tvou krev, která mě uspokojuje. Nikdy jsem neochutnal lepší krev než tu tvou. Chci se jí živit do konce svého života. Kdybys mi dával z tebe pít každý den, každou noc snad bych i přestal zabíjet a živil se pouze na tobě. Ale to bys ty pak dlouho nevydržel. Všechnu bych z tebe nakonec vysál. Zacukáš rukou, chceš jí zpátky, ale já si tě držím a dál polykám doušky tvojí krve. Nechci přestat, chci víc a ještě pak víc.
"Ne" Zamumlám tiše, aniž bych se od tvé ruky odtrhnul. Stal si se mou závislosti. Opravdu kdybych byl teď zakousl na tvém krku, horko těžko bych se odtrhnul a na místě bych tě zabil. Nakonec mi ruku násilí vytrhneš a já po tobě jen střelím pohledem. Tvář mám celou od tvé krve, oči mám tajemně rudé až krvavé jako barva tvé krve. Tohle jsem potřeboval, přesně ty jsi mi chyběl. Nemůžu se tebe nabažit, tvé chuti. Je jedinečná a tak lahodná. Koutkem rtů mi steče pramínek krve, kterou si jazykem sliznu. Ano, tvojí. Pozoruju tě, když si všimnu, jak se díváš po zbrani. Snad bys nechtěl po mě vystřelit?
"Hraju podle sebe." Zasyčím a v ten moment jsem přímo u tebe, dýchám ti na tvář a ruce ti dám kolem hlavy. Drapy zaryju do kmene stromu. Dívám se na tebe. Slyším, jak zběsile ti tluče srdce.
"Máš strach?" Olíznu ti svým mrštným jazykem tvář.

Pierc

14. ledna 2011 v 12:35 | Doris |  Diary
Ahojte....ono tohle asi nikoho nezajímá, ale já se vám musim prostě pochlubit. Mám new pierc. Na piercingách a kerkách se dělá hrozná závislost. A to hned po prvním zakušení. Kdo má, tak ví o čem mluvím :D 
No a já se takhle předevčírem večer bavila s kakinkou právě o piercech a tak mě to heclo, že jsem si ho píchla sama. první vůbec co jsem se odvážila. Když teda nepočítám ucho, který si dneska píchá snad každej sám :) Rvala jsem se s tim hodinu a musela jsem to dělat na dvakrát. Když jsem to totiž po půl hodině konečně propíchla, tak jsem tam nemohla dostat šperk. TAkže mi nezbývalo nic jiného, než to propíchnout znovu a víc. Ale to už jsem měla úspěch a povedlo se mi to tam dát. Jen mi ten druhej vpich vyjel jaksi kousíček vedle, než ten první, takže mi teď ta "nevyužívaná" díra trochu hnisá. Ale to bude snad ok. Jinak pokud byste nepoznali kde to mám.....ono se to těžko odhaduje, tak je to v místech kde má Bill vytetovanou hvězdu :) A přemýšlím, že si tam píchnu ještě jeden takový a nebo si ho dám na druhou stranu. Ale to až budu míst stejnej šperk. Nechci mít každý jiný. A mimochodem....už chápu Atsuko, že si to píchá sama. Taky už vymejšlim co dalšího si píchnout a i bych věděla......ale na to budu potřebovat daleko víc odvahy než na tohle :D 
No obrázek pod perexem :)

Vampire vs Hunter 11

12. ledna 2011 v 1:10 | Doris |  Vampire vs hunter
vampire vs hunter

Tom

Kapky studeného potu mi stékají po čele, ale nevnímám to. Ani to pořádně nejde vnímat. Musím se soustředit jen na tebe a tvojí přítomnost. A i kdybych se soustředit nechtěl… nešlo by to jinak. Je to moc silné. Doběhnu na samotný kraj města. Proč sakra musí lidi chodit na tohle bohem opuštěné místo. Pak se diví, že se jim něco stane. Při nejmenším pro znásilnění to tu je jak dělaný. Nikde nikdo, a když tu někdo projde, tak má dost naspěch. Pomalu zvolňuju běh, až se zastavím dočista. Naskočí mi husí kůže. Jsi tady. Blízko. Velmi blízko. Ale jako již minulou noc tě nevidím. Jen se podívám vzhůru do koruny stromu. Za prvé nechci, abys po mě zase házel mrtvoly a za druhé abys na mě skočil. Jako předešlou noc. "Baví tě to? Hrát si na schovávanou?" pronesu polohlasně, ale vím, že mě slyšíš. Slyšel bys to i kdybych bych kdoví jak daleko od tebe. "Tak kde jsou?" položím hned otázku. Jistě víš, na co se ptám. Na tvoje oběti. Sice jim už nepomůžu, ale tak pro pořádek. Aby je aspoň někdo někdy našel. Sáhnu za pas a sevřu v ruce zbraň. Mám pocit jako bys mi dýchal do ucha. Upíry lovím už dlouho, ale žádný mi nepřiváděl takovou nejistotu do zad. Takové mrazení a takovou touhu někoho dostat. Jenže dostat ho ve všech směrech.


Bill

Vidím, jak se zastavíš na místě, kousek ode mě. Rozhlížíš se po mně, ale vidět mě nemůžeš. Jen mě cítíš, tak jako já tebe. Tvá pronikavá vůně se pro mě stala drogou. A to nemluvím ani o tvé krvi, ah bože chci jí znovu ochutnat, ještě dnes. Ano, opět mám hravou a s tebou si rád hraju.
Jak už v noci, tak i za bílého dne. Promluvíš ke mně, ano slyším tě velmi zřetelně. Usměju se, ač to vidět ty nemůžeš. "Mám hrát hry, obzvlášť s tebou." Promluvím do tmy tiše. Můj upíří hlas se rozlehne ve tmě kolem tebe jako mlha, která tě obklopuje. Není zima, ale znamení toho, že jsem blízko je objevující se právě ta mlha, která se line po zemi kolem tebe. Jako by ti chtěla svázat nohy k sobě. "Kdo hledá, ten najde." Odpovím ti, když se zeptáš na mou první kořist pro dnešní noc. Ale musí ti být jasné, že taky ne poslední. Možná to budeš právě ty, kdo bude následovat jako další. Teď si ale chci hrát, mám rád hry. Svou žízeň jsem uhasil těmi dvěma, přesto bych rád ale ochutnal tvojí krev. Sleduju tě, nespouštím z tebe své rudé až krvavé oči. Vidím, jak saháš po své zbrani, snad si nemyslíš, že mě tím odradíš. Jsem jako tvůj vlastní stín. "Chci ochutnat." Zasyčím ti přímo do tvého lidského ucha. Může ti to přijít značně nepříjemné. Určitě mi rozumíš, o čem mluvím. Chci znovu na rtech cítit tvou krev, alespoň trošku aby mě uspokojila. Nikdy jsem neochutnal lepší, než tu tvojí. Stala se pro mě drogou, kterou se nevzdám, i kdybys ty chtěl. Tak samo nikdy nezapomenu tvou vůni, tebe, který ses mi dostal až pod kůži. Tak jako nikdo jiný před tebou. Snad, i kdybych tě připravil o tvůj život, nezapomenu na to. Děsí mě to samotného, až strach nikdy nemám.

Gustav

12. ledna 2011 v 0:40 | Doris |  Doris
Gustav