Vůně

8. prosince 2010 v 14:59 | Doris |  jednodílné slash

Vůně

"Adame už mě pust." Ozval se tmavým pokojem prosebný hlas a následně zařinčení řetězu.
"Ne…jsi můj." Namítl Adam klidným tónem a nehnutě se díval z okna na déšť dopadajcí na silnice nočních ulic. Tlumené vzlyknutí ho donutilo se ohlédnout. Jeho majetek zbědovaně ležel na posteli, snažíce se vykroutit ruce z kovových náramků. Ničeho nedocílil. Jen si je bolestivěji zařezával do kůže na zápěstí. Adamův obličej se zkroutil do jeho typického svůdného úsměvu s pozvednutým obočím. Línými kroky přešel ke skleněnému stolku pro sklenici. Rudé víno mizelo po lokách v jeho hrdle. Stejná barva jako pramínek krve ze zápěstí jeho blonďatého milence. Miloval tu barvu. Miloval tu moc co nad ním měl.
"Uklidni se zlato. Jen si víc ublížíš." Napomenul ho aniž by se na něj díval. Sledoval jiskrný obsah sklenice.
"Proč Adame?" Tichá slza mučedníka dopadla na polštář.
"Miluju tě." Odpověděl Adam s ledovým klidem a konečně mu věnoval svůj pohled. Sjížděl hladově jeho obnažené tělo mezi rozházenými peřinami.
"Mě? Nebo moje tělo?" Dovolil si namítnout Tommy.Tak se jmenoval. Věděl, že by neměl. Adam si ho vybral a on nebyl hoden toho mu odporovat, nebo pokládat takové otázky.
"To vyjde na stejno." Opáčil Adam a s cinknutím odložil prázdnou sklenici zpět na stolek. Přelezl na postel nad svojí oběť. Setřel si ze rtů poslední kapku rudého alkoholu a věnoval ji Tommyho rtům. Cuknul hlavou.

"Nezlob…nepomůže ti to. Vybral jsem si tě." Šeptal blonďákovi do ucha, načež lačně vsál jeho lalůček. Skousnul a z hrdla jeho objevu uniklo bolestné usyknutí. Adamovy ruce bloudili pod jeho trikem. To jediné co na sobě ještě měl. Adamovy doteky nebyly hrubé, ale neptal se ho, zda vůbec něco takového chce. Proto se Tommy nedokázal zcela uvolnit a poddat se mu. On si ho přivlastnil, bez jediného dotazu. Bez náznaku. Prostě to určil. Zvuk trhající se látky přetrhl jeho myšlenky proč vlastně. Zachvěl se, když si uvědomil, že Adam právě jeho triko rozerval na kusy. Horký jazyk na jeho hrudi ho donutil zatajit dech. Jen si nebyl zcela jistý zda strachem, nebo něčím přeci jen příjemným.
"Nadechni se." Vydechl Adam na jeho nejistotou pootevřené rty. Tommyho řasy se několikrát zamihotaly.
"Proč?" Nechápal tenhle rozkaz. Znovu ten svůdný Adamův pohled. Měl být věnovaný jen jemu, nebo to byla zkrátka už jen automatická grimasa kterou si ani neuvědomoval?
"Jakou vůni cítíš?"
Tommy mlčel a přemýšlel. Necítil nic. Jen nejistotu uvnitř svého těla. Měla ta nějakou vůni? Možná mohl cítit vůni vlastní krve stékající mu po předloktí v tenkém pramínku. Kdyby ho alespoň osvobodil z toho řinčivého kovu. Ale zůstal by tu pak? Sám nevěděl.
"Vůni čokolády." Zakňučel Tommy. Necítil to. Jen to chtěl cítit. Příjemnou, smysli omamující vůni kakaového produktu. Olízl si rty jako by na nich měl zaznamenat onu sladkou chuť. Místo toho cítil jen trpkost vína.
"Špatná odpověď." Zakroutil Adam hlavou vtěstnávajc se mezi jeho stehna.
"Je to vůně nadcházejícího sexu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama