Vampire vs Hunter 7

8. prosince 2010 v 14:06 | Doris |  Vampire vs hunter
vampire vs hunter

Bill


Byl jsem si jistý, že víš, kdo jsem už jen z toho, když vzhlédl pohled k mým očím a podíval se do nich. A tvá slova to jen utvrzují. Měl bych utéct, na nic se neptat a jen utéct někam, kde mě nenajdeš. Jenže stále na tobě sedím a ani se nehnu. Pohled ti stále opětuji a i já si tebe prohlížím.
"Chceš mě zabít?" Promluvím tiše, aniž bych uhnul pohledem. Snad se ti tady i sám nabízím, jak bláznivý jsem. Ne já ale takhle situace je bláznivá. Mate mě, ty mě mateš. Nemůžu si pomoct, ale mám chuť tě znovu líbat až do setmění. Vybral jsem si tě jako svou hračku ale mám pocit, že se nyní obrátily role. Teď jsi to ty, který má nade mnou navrch, ne já. Rty mám stále pootevřené, a když prstem přejedeš po mých zubech, projede mnou zvláštní pocit. Nikdy se mých zubů ještě žádný lidský tvor nedotýkal. Jemně povystrčím jazyk a olíznu ti jím prst.

Tom


Trochu přivřu oči a sjedu dlaní na tvůj krk. Omotám kolem něj prsty a stisknu. Ne moc, ale přesto důrazně. "A co bys řekl?" Natáhnu se znovu k tvojí tváři stále svírajíc tvůj krk. Ano chci tě zabít. Ale teď zrovna chci spoustu věcí a nedokážu se v nich ani sám vyznat. Je zvláštní tohle cítit. Mísí se ve mě nenávist se vzrušením a snad i touhou.
"Myslím, že to je vzájemné ne? Jen ty musíš počkat na měsíc, zatímco já vládnu na slunci." Šeptám proti tvým rtům a chvilkami je olíznu špičkou jazyka. Ještě trochu víc stisknu tvoje hrdlo, ale druhou rukou ti stále něžně jezdím po stehně.
"Věděl jsi, že to jsem já že? Už v tom parku. Využíval jsi mojí únavy." Přidám do slov i vyčítavý tón, ale vlastně to tak ani nemyslím. Tohle se prostě dalo očekávat a je to moje chyba, že jsem ti na to skočil.

Bill

Tiše zachraptím, jak pevněji stiskneš můj krk, ale stále se nehnu. Nechávám tě snad i dělat co chceš ty. "Už bych tě zabil minulou noc, kdybych po tom toužil," odpovím na tvou první otázku tiše. Ale jak sám vidíš, neudělal jsem tak. Jsi živější než kdokoli kdo se semnou střetne. Chtěl jsem tě mít za svou hračku, ale možná v tom už tam v parku bylo něco víc. Očima tikám po tvé tváři. Pohled mi utkví na tvých rtech, vydechnu. Jemně se jich svými rty dotknu. Jako bych je pírkem pohladil. Neodvažuju se teď o nic víc, ač po tom toužím.
"Ty sám sis mě v parku přivolal, aniž bys o tom věděl." Přiznám tiše. Tvá vůně mě přinutila jít k tobě blíž a dát se s tebou tak do řeči. I kdybych nechtěl. Touha je silnější než samotný já, a snad se tomu ani bránit nechci. Líbí se mi to. Líbí se mi to i teď, i když mě můžeš každou minutou zabít. Máš k tomu šanci. Navíc sedíme v postraní baru, kde máme soukromí, a nikdo nás neruší. Máš to o to jednodušší. Možná to ale udělat nechceš, tak jak já tě nechtěl zabít minulou noc. Jemně se na tobě po chvíli zavrtím a tak se poprvé pohnu od chvíle, kdy jsi přerušil naše polibky. Prsty přejedu přes kůži na tvých bocích. Jemně tě škrábnu.

Tom

Lehce se pousměju a pustím tvůj krk. "Ani nechápu, proč jsi to neudělal. A doufám, že jsem ti chutnal." Ušklíbnu se a zaútočím znovu na tvoje rty. Nedokážu odolat. Jsou jako opiát. Asi to byla chyba, protože po nich teď budu toužit neustále a to je něco, co je nepřípustné.
"Nenávidím tě." Vydechnu ti do úst, ale nepřerušuju svůj nájezd. Trochu se napnu, když mě škrábneš. Tvoje nehty jsou ostré i jako lidské. Ale spíš mě to rajcuje, než děsí. Proplétám s tebou jazyk v náruživém tempu.
"Ještě nikdy jsem nelíbal tvora, jako jsi ty." Vydechuju mezi polibky a prstama ti bloudím v půlnočních vlasech. Stejně se ale obávám chvíle, až zapadne slunce a ty se staneš tím, čím opravdu jsi. Predátorem. Je mi jasné, že půjdeš jíst a já tě zase budu muset hledat. Zase tu bude ten příkaz zabít tě. Ten tu vlastně je pořád, ale s nocí se zintenzivní a nebude možné ho ignorovat. Tak jako ty nedokážeš ignorovat svoje pudy. A svojí touhu po krvi.

Bill


Snad až zalapám po dechu, když se tvé rty znovu přitisknout na ty mé. Neváhám ani vteřinku a polibky ti začnu hned divoce oplácet. Nutíš mě k tomu, tvá vůně mě k tomu nutí. "Nikdy jsem nepocítil sladší krev než tu tvou," vydechnu a do tvých úst. Zatahám tě za spodní ret. Jemně tě kousnu a tak se objeví na tvém rtu kapička krve, jazykem jí olíznu a hlasitě polknu.
"Nikdo, kdo mě poznal ještě nepřežil." Zavrčím. Až teď ty. Ty jsi tou výjimkou, za kterou se z jedné části snad i nenávidím. Vybral jsem si já tebe, ne ty mně tak proč mám pocit, že je to naopak? Silně se ti přirazím do klína s vzdychnutím. Je to vzrušující, jak nebezpečná tahle situace je, ne pro tebe ale pro mě. Ruku z pod tvého trička vytáhnu a oběma si tě chytím za lícní kosti, tak abys hlavou nemohl uhnout a nijak hýbat. Začnu tě líbat ještě dravěji, jazykem se ti začnu dobývat hluboko do úst až někde do krku. Jako bych z tebe chtěl vysát všechnu tvou sílu, tvůj život a vzduch.

Tom

"Oh." Zavzdychám, jak se na mě přirazíš. Tohle mi proboha nedělej. Ještě to by mi tak scházelo, abych se vzrušil úplně. Touha po upírovi… no měl tu kulku věnovat sám sobě. Tohle je totiž opravdu nenormální. Pevně sevřu tvoje boky a držím tě u sebe. Sám ale pánví cuknu proti tobě.
"Každou vteřinou se může všechno změnit. Můžeme se zabít navzájem." Nemůžu ani pořádně mluvit. Hlas se mi chvěje a dá to opravdu práci ze sebe něco souvisle vypravit. Jsem až moc mimo. Mám chuť zjistit, kde bydlíš, kde tě najdu. Ale je mi jasné, že nebydlíš v podstatě nikde. Nebo spíše všude.
"A já ještě nikdy neignoroval svoje smysly. Jsi první, s kým se o to právě pokouším." Náhle tě znovu přestanu líbat a sesunu tě ze sebe. Chytnu tě za ruku a táhnu tě na záchody. Vlastně ani nevím pořádně proč. Protože v místnosti, kde nikdo není, mě nebude držet už vůbec nic od toho, abych vystřelil. V baru bych to opravdu neudělal před lidmi. Strčím do tebe, že narazíš zády o stěnu a zamknu. Chvíli na tebe koukám. Krev se mi vaří. Snad všemi emocemi co existují. Sáhnu za pas a vytáhnu zbraň. Namířím ti na srdce, ale nedokážu hned vystřelit. Dívám se na tebe. Hučí mi v hlavě a všechno mi říká, že mám stisknout spoušť. Že to dokonce musím udělat, jinak ty v noci někoho zabiješ. A ne jen jednoho jak už jsem mohl zjistit.

Bill


Sám jsem mimo natolik, že nic z toho co uděláš snad ani nepostřehnu. Najednou jen uvidím, jak proti mně míříš svou zbraní. Máš namířeno přímo na to, abys kulkou prostřelil mé srdce a tak tou jedinou cestou mě zabil. Stojím jako opařený a ani se nehnu. Dívám se na tebe a srdce cítím snad až někde v krku. Zabiješ mě, nebo mě jenom zkoušíš tak jako já tebe v noci. Nedokážu usoudit. Snad ani nevím, co se ti teď v hlavě přemítá a co si myslíš. Ztěžka polknu. Upřeně se na tebe dívám, nemíním uhnout ani o píď očima.
"Tak už stisknu tu spoušť." Vydechnu tiše. Možná si troufám, provokuju tě ale už jsem takový i když teď jsi to ty, který má eso v rukávu. Pomalu natáhnu ruku k tobě a sám chytnu tě za ruku, v které držíš zbraň. "Stačí stisknout," dívám se do tvých očí a čekám, co uděláš. Jsem tvůj živý terč a ty máš nabito a přesně namířeno. Už jen stačí stisknout.
"Na co čekáš?" přejedu si jazykem přes rty a aniž bych se na tebe přestal dívat ještě víc se k tobě přiblížím. Tím pohybem se čepel zbraně dotkne mého těla, přesně místa, kde mám srdce. Zamrazí mě z toho. Hlavou se k tobě nahnu ještě o něco víc a znovu se přitisknu dravě na tvé rty.

"Stiskni" Zavrčím mezi polibkem.

Tom


Sám nechápu, na co vlastně čekám. Teď se jede podle mých pravidel a zákonů. Hlavně máš přímo na těle a stačí jen stisknout a byl by konec. Další noční můra by zmizela z města. Líbáš mě a já se nechávám a do toho mě provokuješ. Povzbuzuješ v tom, abych stiskl. Znovu tě natisknu ke stěně. Volnou rukou se ti zapřu u hlavy, ale neustále ti mířím na srdce. I když ti opětuju polibky.
"Vím, že bych měl. Copak zrovna ty prahneš po smrti?" Vydechnu a přikrčím jedno koleno. Zarazím ti ho do klína a silně s ním zavrtím.
"Víš, že nestisknu jen tak… dlužím ti život." Namítnu a odtáhnu se od tvojí tváře. Rty se ti přisaju na krk a jazykem kroužím na tepně.
"Náš hon tak začne od nuly. Tohle by nebylo fér." Lehce tě kousnu. Zvláštní… koušu do krku upíra. Vím, že nevystřelím, pokud nebudu mít pádný důvod. Ale taky vím, že na sebe budu pak pěkně naštvaný a v noci po tobě znovu půjdu. Bude to jako začít znovu s čistým štítem. Teď to je život za život. Nic už si nebudeme dlužní.

Bill


Přivřu oči, když mě kousneš. Je to zvláštní pocit. Ještě nikdy mě nikdo nekousnul. To já jsem ten, který kouše a vytahuje drápy. Byl jsem k tomu předurčený, tak jako ty k mému zabití.
"Rád koušeš." Zavzdychám v mement kdy ucítím tvé koleno ve svým rozkroku. Sám se kousnu do rtu. Nejen já ale i ty provokuješ. Příliš tady riskuju na to, že bych mohl přijít právě tady o svůj život. Jak komické, umřít v kabince záchodků jednoho baru.
"Jsi férový," ušklíbnu se. A to se mi na tobě líbí. Máš šanci, ale bylo tohle by nebylo to, co chceš. Chceš adrenalin, vzrušení a touhu.
Rukama vyjedu pomalu po tvých bocích a zádech. Až tě chytím za hlavu a zpříma se ti podívám do očí. "Mimochodem, já mrtvý už jsem," zavrčím tiše. Svým způsobem mluvím pravdu. "Můžeš být taky, jestli chceš," přiblížím se teď zase pro změnou hlavou já k tobě. Jazykem ti přejedu po bradě až na tvůj krk. Přetočím se tak, že teď jsi ty ten kdo je přitisklý na zdi. Ruce ti chytím nad hlavu a jazykem jezdím po tvé krční tepně. Cítím tvojí krev, jak koluje tvým tělem. Stačí si jen kousnout a znovu jí ochutnám.

Tom


Trochu mě zamrazí při tvém, dalo by se říct návrhu. Nabízíš mi tu tvůj způsob života. Ale ne děkuju. O to opravdu nestojím. Já se narodil pro to, abych takové jako ty likvidoval a ne se stal jedním z nich. Abych zabíjel.
"Ne díky...nestojím o tvojí krev. Nikdy se nestanu něčím, jako jsi ty." Syknu, ale zároveň vzdychnu. Tvůj dech mě ovane na kůži. Přivřu oči a sevřu ruku v pěst. Tedy tu kde nedržím zbraň. Vím, že se můžeš kdykoliv zakousnout a nepustit. Ale myslím, že naše šance jsou teď vyrovnané. Vzájemně si ohrožujeme život. Svým způsobem to je ale velice vzrušující hra. Nejsem si ale jistý zda je v ní nějaký vítěz nebo poražený. Omotám ti jednu nohy kolem boku a přitáhnu tě tak těsně k sobě.
"Máš na mě chuť?" Vlastně bych se nemusel ptát. Cítím to. Vím, že si chceš kousnout a pít. Ochutnat mě. Nahnu hlavu víc do strany. Svým způsobem snad i chci, abys kousnul. Je to jako zvláštní spojení. Až nezdravě ale toužím po tobě. O to víc, když to může být jen jednou. Když už v noci se může všechno změnit a jednomu z nás může skončit život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama