Vampire vs Hunter 6

8. prosince 2010 v 14:05 | Doris |  Vampire vs hunter
vampire vs hunter

Bill

Nejraději bych si nafackoval. Ano to přesně bych teď potřeboval. Nechápu, co to tady předvádím a co dělám. Jak příliš riskuji své odhalení. Každou chvíli můžeš něco tušit, všimnout si na mě něčeho zvláštního, divného a co já pak? Když zahlédnu dva malé kousance zanechané po mých tesácích ztěžka polknu. Zatne to ve mně. Jako bych právě teď cítil ještě tvou krev na svých rtech. Bože byla tak lahodná, jako ještě nikdy jiná. Běl bych se více hlídat, nechovat se unáhleně. I přesto mi to nedá a já prsty jemně přejedu po ráně, nejraději bych se jí ale dotýkal svými rty. Sám se přistihnu, jak se pomalu přibližuji, rychle sebou cuknu tak že omylem drcnu do stolu a tím rozliju tvou nedopitou kávu.
" Oh, omlouvám se. Nechtěl jsem." Rychle sáhnu po kapesníku z kapsy, abych to mohl utřít. Kristova noho, málem jsem udělal tu největší začátečnickou chybu! Bille, vzpamatuj se! Okřiknu se v duchu. Chovám se jako opilý člověk, který pomalu neví, co dělá. Nejsem sice opilý, ale tohle já si dovolit nemůžu.

Tom

Trochu usyknu, když se rány dotkneš. Přeci jen je to jen pár hodin, takže docela čerstvé a tím pádem to trochu bolí. Mám pocit, že už kávu nepotřebuju. Tvoje chování je podivné a zaznamenám ten pohyb směrem k mému krku. Ty jsi… upír.
"To nic… nic se neděje." Zasměju se, jakože nic a náplast znovu přitisknu na kůži. Chytnu tě za ruku, jak chaoticky utíráš stůl. Bože proč mi to nedošlo, že je tak chladná. A jsi tak bledý. Měl bych teď začít jednat. Tak jak sis hrál ty včera se mnou, můžu si já hrát teď s tebou. Je den a den patří mně. Teda… dneska ne tak jako jindy, ale přesto. Chytnu ti něžně spodní čelist a natočím hlavu k sobě. Jen letmo se ti podívám do očí. Nemůžu dlouho ihned by ti došlo o co mi jde. A i ta setina vteřiny mi stačí. Tohle nezradí nikdy. Jsi to ty. Moje emoce začnou pracovat na maximum. Soustředění, vnímání a ovládání teď musím dostat do každé buňky těla, i když mám chuť ti teď hned na místě prostřelit srdce.

"Snad nejsi ze mě nervózní." Mile se usměju a vydechnu ti na rty.

Bill

Právě teď jsem zmatený jako ještě nikdy. Nikdy bych neměl problém se dívat ve dne člověku na poraněný upírem krk, ale u tebe mám. Možná je to tím, že je to mé kousnutí, možná taky ale ne. Jsem sice na světě dost dlouho ale s ničím takovým či podobným jsem se ještě ani já nesetkal, takže nevím. Hned jak zaznamenám, že se mi podíváš do očí, uhni pohledem, ale sám nevím, zda jsem byl dostatečně rychlý. Možná… nejspíše ano jelikož by ses v tuhle chvíli choval jinak, než jak se chováš. Možná ale jsi to teď ty kdo si semnou hraje. Nedokážu to rozeznat a právě to mě mate. Víš snad, kdo jsem? Nebo jsem stále jediný, kdo zná pravdu? Možná bych udělal nejlíp, kdybych se teď zvednul a zmizel, tak rychle jak jen dokážu, ale stále sedím, nezvedám se. Jako bych nemohl a možná ani nechci. Potřeboval bych dostat pěstí, abych se probudil a choval se, tak jak mám a ne dělal hlouposti. Riskuji, uvědomuji si to ale… je to i na mě samotného silné.
Místo odpovědi na tvou položenou otázku, se k tvé tváři o něco víc přiblížím. Teď už s přivřenými očkami. Z jistého důvodu jsem nervózní, ale nechci to na sobě dávat znát. Bez pardonu, aniž bych směl, přitisknu své rty na ty tvé. Ztěžka zafuním.

Tom

Bože tak tohle bych nečekal. Měl bych tě ihned odstrčit a vpravit ti kulku do srdce, ale nemůžu. Snad ani nechci. Nevím proč, ale lov na tebe si chci užít. Tohle by bylo moc jednoduché. Zajímalo by mě, zda to je nějaká další tvoje hra. Zda mě zkoušíš omámit nějakou svojí schopností a upřímně… dařilo by se ti to. Vydechnu a vsaju tvůj spodní ret mezi své. Lehce zatahám a vydechnu. No výborně… líbám tu upíra. A ne jen tak nějakého. Upíra, kterej mě kousnul. Který mě mohl zabít. Proč jsi to vlastně neudělal. Kolem žaludku mě tíží svíravý pocit. Je to intenzivnější, než když nějaký upír loví. Vím, že mě to má varovat. Donutit abych jednal. Chutnáš tak omamně a voníš ještě omamněji. Nechám klesnout víčka a jazykem ti přejedu po rtech. Pustím ti čelist a pohladím tě po tváři, odkud zajedu za tvoje ouško do vlasů a přidržuju si tě těsně u sebe. Jo tomu se opravdu říká profesionální přístup.

Bill

Já sám bych tohle nečekal. Kor ne od sebe, který se zná nejlíp. Nikdy jsem ještě tuhle chybu neudělal, nikdy takhle nejednal. Říká se, že jednou je všechno poprvé ale tohle mě samotnému nahání husí kůži. Nečiší z toho nic dobrého, to vím. Ale já měl potřebu a nemohl jsem jinak. Snad ty sám sis mé rty k sobě přitáhl, aniž bys něco udělal. I kdybys věděl kdo jsem a teď si semnou jenom hrál, nemohl bych se snad od tebe odtrhnout. Nevinně jako člověk vypadám, ale rozhodně se nelíbám poprvé. Ale tohle… je jiné. Silnější a mě to nutí chtít víc, než mi dáváš. Když ucítím tvůj jazyk, znovu vydechnu a jemně se otřesu. Nepoznávám se, ještě nikdy jsem nic tak intenzivního a silného jako tohle necítil, bože. Jestli semnou hraješ hru, jde ti to na výbornou a já se ani nebráním.
Jsem k tobě jen nakloněný a je mi to po chvíli značně nepohodlný, jak jsem zkřivený. Proto aniž bych odtrhnul své rty od těch tvých se jemně zvednu na nohy a přesunu se poslepu na tvůj klín. Posadím se na tebe pomalu. Hned na to svým jazykem provokativně a silně přejedu po kontuře tvých rtů. Přes zuby se ti snažím hned dostat do úst.

Tom

Tohle už nabírá obrátky, které by opravdu nemělo. Je to hodně nebezpečný. Můžeš začít kdykoliv sát mojí krev i skrz ústa a jestli ti o tohle jde, tak jsem prohrál. Opět. Chytnu tě za boky a přitáhnu si tě těsněji. Rozevřu ústa a umožním ti tak vplout dovnitř. Jazykem ti vyjdu vstříc. Zavadím o ocelovou kuličku. Páni jako člověk opravdu jdeš s dobou. Hraju si s tím kovem a tiše ti mručím do úst. Moje dlaně lehce mnou tvoje boky až tě po nich začnu hladit a koncema prstů zajíždět pod upnuté triko. Bože to všichni predátoři líbají tak božsky? Jednou rukou stále hladím tvůj bok a druhou sjedu na stehno. Nevím, proč mám tu potřebu se tě dotýkat. To sis k sakru nemohl vybrat jinou lidskou podobu. Třeba někoho šilhavého, nebo bezzubého? Ne ty prostě musíš být v těle někoho tak sexy. Jak jsem si přál vnímat svoje smysly, tak si zase začínám přát umět je ignorovat.

Bill

Nevím co to semnou děláš, ale mám pocit, že z tvých doteků zešílím. Pokud už tedy není pozdě. Připadám si jako tvoje loutka, kterou si táhneš k sobě. "Ah," ujede mi mezi polibky, když ucítím tvou rozpálenou ruku na mé chladné kůži. Svou hrudi se o to víc na tu tvou přitisknu. Prsty jedné ruky zapluju do tvých spletených copánků a jemně stisknu. Zatahám tě za ně a tak tě donutím jemně zaklonit hlavu, do tvých úst se tak dostanu o poznání lépe. Mohl bych zaútočit, ale to bych se musel umět ovládat. A já snad ani nechci. Naše jazyky se spolu divoce proplétají. Bojují spolu tak, jako já bojuju se svými emocemi. Naše polibky jsou divočejší a vášnivější, ztěžka mezi nimi funím. Druhou rukou si tě přidržuju za tvář. Nesmím tě nechat mě ovládnout, nesmím, ale dovoluji ti to. A to dobrovolně a snad i sám se ti nabízím. Tiše zavrčím. Plením ti tvá ústa a mocně tě líbám. Snad jako bych z tebe chtěl vysát alespoň malou kapičku krve. Tak jsou mé polibky naléhavé, dravé.

Tom

Mám pocit, že ztrácím dech. Takhle intenzivně jsem se necítil při líbání ani s vlastním přítelem. Když jsem teda zrovna nějakého měl. Zároveň ale vím, že klidně umřu na nedostatek kyslíku, než abych se teď odtahoval. Hladově se natahuju po dalších tvých polibcích a přemýšlím jaké to asi je líbat tě vyloženě jako upíra. Jazykem sjíždět tvoje tesáky. Jsem teď tak mimo, že bych se klidně i nechal pít. Přirazím si tě do klína a zasténám ti do úst. Tlumí to tvoje polibky. Sakra tohle já nemůžu. Vždyť já tě nenávidím. Všechny jako jsi ty. Ale teď mě dokonale mámíš a já do toho padám. Vyjedu ti po zádech do vlasů a lehkým zatáháním tě od sebe odtáhnu. Jen se na tebe dívám a přes pootevřené rty zrychleně dýchám. Koukám ti do očí a snad mi to ani nedochází. Nebo se snad snažím najít známku toho, že to je omyl. Ale vím, že není. Jsi to ty.

Bill

Můj dech je zrychlený, tak jako ještě nikdy. Jako bych právě uběhl míli, tak splašený můj dech je. A to běhám každou noc, ale nikdy jsem nebyl udýchaný jako po líbání s tebou. Když mě od sebe odtáhneš, ucítím, jak se na mě díváš. Ač bych neměl pomalu i já otevřu oči a zadívám se do těch tvých. Mám mě na dosah, tak blízko jsem ti a tak bezmocný jako mě ještě nikdo neměl. Mohl bys mít šanci mě na místě zabít. "Lí-líbáš jako bůh," promluvím na místo toho abych se tě zeptal, zda mě zabiješ. Stále na tobě sedím a pohled do očí ti tajemně opětuju. Tvé oči mě hypnotizují, utápím se v nich. Je to tvůj záměr? Ještě teď cítím tvou chuť polibků. Tvé jemné rty a přitom dravé polibky. Rty mám naběhlé z líbaní s tebou ale kdybys chtěl, chtěl bych i já víc. Ruku nechávám na tvých zádech pod tričkem.

Tom

Tak teď jsem tak v pytli že sám nevím co dělat. Srdce mi tluče až v krku. Je to zvláštní vzrušení. Přejedu ti palcem po rtech, a když je pootevřeš, přejedu ti s ním po zubech. Až ke špičáku. Běžnému lidskému. Nic neříkám jen si tě prohlížím.
"Není trochu zvláštní, že mě zrovna ty, přirovnáváš k bohu?"
Nahnu hlavu lehce do strany a zkoumám tvoje rysi v obličeji. "Myslel bych, že tvor jako ty, zná jen ďábla." Dodám a tím pádem i přiznám, že už vím, kdo jsi. Co jsi zač. Nevím sám, zda to je dobře, ale nešlo mlčet. Jsem lovec a nemůžu plně ignorovat svoje smysly. Nejde to. Asi to ani nikdy nepůjde. Byl jsem tak prostě narozený. Určený k tomu zabíjet upíry. Ty smysly ke mně patří a budu je mít, až dokud nevydechnu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama