Geisha from Tokyo 9

8. prosince 2010 v 13:51 | Doris |  Geisha from Tokyo
Na jeho osobu tenhle život někdy byl příliš těžký a Bill to sotva zvládal kor teď v posledních dnech, kdy učení bylo spíše trestem. Dalo by se říct, že každý den ulehal do postele v bolestech. Snad všechny kosti v těle ho bolely ale Aiko si nedovolil stěžovat. Byl by jen víc potrestán a o to Bill nestál. Tohle všechno dělal pro svého bratra. Tolik se pro něj obětoval a udělal by víc, kdyby bylo nutné. Trpěl by do skonání života, kdyby to znamenalo, že bude se svým Tomem. Cokoli jen aby svého bratra měl zpátky. Pořád tady byla Tomova manžela Yoko, která Billa nenechávala klidným.
Bill se ztěžka postavil z postele a bosky chodil po navoskovaných parketách. Na svém ukazováčku otáčel vějířem. Soustředil se, aby mu neupadl, ale ještě to neuměl. Vějíř mu z prstu každou chvíli sklouznul. Bill zaskučel pokaždé, když se pro něj ohýbal. Záda ho bolela i od neustálého rovnání. I když alespoň v tomhle již dělal pokroky a chodil narovnaný. Otřel si tváře a naposledy popotáhnul. Nechtěl plakat. Už ne. Místo toho zatnul zuby a stále dokola cvičil své schopnosti. Aiko stála mezi dveřmi a sledovala ho.
"Příliš kroutíš zápěstím." Promluvila a vešla dovnitř. Bill leknutím opět upustil svůj vějíř. Nevšiml si ji. Aiko ho zvedla ze země a podala mu ho. Vzala ho za ruku a jemně mu začala zápěstím kroutit. Stejně tak i prstem. Byly to jen nepatrné pohyby. Bill pokorně stál a díval se.
"Naučím se to." Ubezpečil svou učitelku, když ho pustila.
"Já vím, že ano." Pousmála se Aiko. Do hodiny Billa nezapojila a ani to neměla v úmyslu po zbytek dne, ale oceňovala jeho snahu učit se sám.

"Sakuro...večer přijď. Miyoko půjde ven. Uvidíš, jak se chystá pravá Geisha." Bill jen přikývl. Nebyl z toho nadšený.

Po zbytek dne Bill opravdu tak jak mu bylo už ráno jasně řečeno nebyl zapojen do žádného učení tance nebo čehokoli jiného. Aiko to myslela vážně a když už něco řekla, myslela to vážně. Billovi to bylo líto ale nic k tomu neříkal. Ještě by dostal tím snad znovu rány na své tělo a o to Bill nestál. Nechtěl si dělat zbytečné problémy. A tak po zbytek dne většinou strávil ve svém pokoji, kde se učil obrazce ve vzduchu pomocí vějíře tak, jak mu sama Aiko poradila.
Úklonu už bravurně zvládal, chodil drobnými kroky jako Geisha a dokonce pomalu zvládal i chůzi na těch příšerně vysokých botách. Ale i přesto na tom měl pořád co zdokonalovat. Nebylo to stále na jedničku. Tance se sám nemohl naučit, jelikož ani on sám nevěděl jak. Přes ty dny co tady žije se taky naučil nebo spíše byl donucen držení správně svého těla.
Ale stále se měl co učit. Sám Bill věděl, že ještě není připravený, ale chtěl udělat pro to maximum, aby mohl být i on pravou Geishou a tak se opět setkat se svým bratrem.

Čas utíkal, slunce pomalu zapadalo a nebe ztmavlo do večerní oblohy. Byl čas jít jak sama Aiko pravila.
Nebyl moc nadšený ale třeba i tady se něčemu víc přiučí. Nakonec tedy odložil vějíř, s kterým dnes strávil nejvíce času a poté opustil svůj pokoj.

Vešel do Miyokina pokoje zrovna v moment, kdy jí Aiko zapichovala do vlasů zdobnou sponu. Bill vydechl. Viděl její tvář v odrazu zrcadla a musel uznat, že vypadala úžasně. Miyoko se zamračila, když Bill vešel a poslušně se usadil na zemi, aby mohl přípravy sledovat.
"Aiko...bude tam dnes někdo důležitý?" Natočila Miyoko hlavu do strany.
"Důležitý je tvůj společník. Nikdo jiný tě zajímat nemusí." Odvětila Aiko a nechala Miyoko vstát aby jí dooblékla poslední vrstvy kimona.
"Jistě. Jen jsem zvědavá." Omlouvala své jednání Miyoko. "Jen mě napadlo, zda tam bude dnes třeba pan Kaulitz." Střelila po Billovi významným pohledem. Billovi se zastavil dech.
"Ano bude. Chodí pravidelně. To přeci víš. Ale ten tě zajímat nemusí." Odpověděla s nezájmem Aiko a dál na ni navlékala oděv. S Billem se zamotal svět.
"Sakuro....zavolala jsem tě sem abys viděla jak vypadá geisha a ne abys koukala do podlahy." Napomenula Aiko Billa.

Bill nevěděl proč, ale měl pocit jako by mu Myioko v posledních dnech dělala věci naschvály. Ale proč? Jako by něco tušila ale přeci jak mohla? Především co se týče Toma, jako by ho bodla do srdce nůžkami.
Zhluboka dýchal a snažil se nepípnout. Myioko bude dnes večer ve společnosti tam, kde bude i jeho bratr. Tom. Ale Bill tam nebude. Chtělo se mu z toho brečet. Nakonec se zhluboka nadechl a opět vydechl, když zvedl hlavu k Aiko a vzhlédl k ní.
"Om… omlouvám se," vydechl tiše Bill a naučeně se Aiko také omluvil úklonou. To už pro něj bylo snad automatické.
"Raději se dívej, aby ti nic neuniklo. Tohle je důležité. Taky tě to čeká a třeba už brzy." Usmála se nakonec Aiko na Billa a přitom uvázala poslední vrstvu látky kimona na Myioko.
Bill jen ztěžka přikývl, ale přitom si všimnul škodolibého úsměvu Myioko. Proč měl Bill pocit, že se schválně zmínila o Tomovi před ním? Nejraději by se zvednul a rozutekl za ním. Tak moc chtěl za svým bratrem. Ale copak to šlo? Teď? Najednou jej ale něco napadlo, i když věděl, že je to šílené.
"Aiko? Mohu mít jednu otázku?" Zvolal tiše Bill a přitom se snažil držet své emoce na uzdě. Nemohl si dovolit udělat chybu a rozplakat se tady.
"Jistě, že můžeš, Sakuro." Přikývla nepatrně hlavou Aiko a krátce se na Billa podívala.
"Vím, že nejsem připravená tak jako Myioko a nemůžu se jí rovnat ale…" Zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat. Nebylo to lehké mluvit, když jej tlačily slzy, které v sobě držel.
"Ano?" Řekla Aiko a přitom zvídavě na Billa pohlédla. Čekala jen, co z chlapce vypadne.
"Slibuji, že bych se snažila dost jsem se toho naučila, tak mi prosím dovol Aiko abych mohla jít také." Vzdychnul Bill a čekal. Snad si nedovolil moc, když tohle vyslovil.
Miyoko po něm střelila nevraživý pohled. Takhle si to rozhodně nepředstavovala. Aiko na Billa překvapeně pohlédla.
"Sakuro....nejsi připravena na to dělat společnost."
"Já vím...jen...mohla bych se od Miyoko něco naučit. Jen se dívat." Prosebně k upínal své čokoládové oči.
"Nejsi, moje svěřenkyně Sakuro." Prskla Miyoko avšak Aiko ji vztyčením ruky zarazila v dalších slovech.
"Oceňuji tvoji snahu Sakuro. Avšak....nejsi ještě oprávněná dělat někomu společnost. Když tě pustím...budeš tam jen jako učednice. Jako by Miyoko byla tvoje učitelka a ne já. Do konverzace se nebudeš samovolně zapojovat." Určila Aiko podmínky a Bill je všechny chvatně odkýval.
"Tak dobře." Svolila Aiko a Miyoko se zamračila o to víc.
"Děkuju ti Aiko." Vydechl Bill a sklonil se jí k nohám. Věděl, že po dnešku si to ani nezaslouží a o to víc si toho cenil.

Tohle se Myioko nijak nezamlouvalo. Nepočítala s ničím takovým, že by si Sakuro dovolila říct natož, aby to Aiko povolila. Na druhou stranu když nad tím tak zauvažovala a přehrála si slova Aiko byla nucena se usmát. Sakuro bude řekněme v její moci. A tohle se jí už zamlouvalo. Určitě toho využije.
"Doufám, že toho nebudu nucena litovat, že jsem tě s Myioko pustila." Řekla tiše Aiko a přitom pomohla Billovi zpátky na nohy. Těšilo jí to, ale pokud má jít také Bill bude se muset také připravit. Nemůže jít ven v laciných šatech, které nosí pouze po domě.
"Nebudeš, Aiko já slibuju, že nebudeš." Usmál se stále s dávkou vděčností Bill na ženu. Odvážil se zeptat a přeci jenom se mu to vyplatilo. Byl jí tolik vděčný kor po dnešním dni.
"Ne, že mi uděláš ostudu nebo skandál." Rýpla si Myioko. Nemohla si to odpustit, i když spíše ona sama bude chtít Sakuro udělat ostudu jak je neschopná. Docela se na to i těšila, mohla říct. Především když tam bude Tom Kaulitz o kterém slyšela jak se Sakuro baví s Aiko. To byl její plán a Myioko jej chtěla využít.
"Neudělám. Budu se chovat, tak jak jsem naučena a slibuju, že se pokusím o všechno, jen abych nic nezkazila." Řekl tiše Bill spíše k Aiko než k Myioko. Moc se mu nezamlouvalo to, že tam bude pouze s Myioko a ne s Aiko ale to nebylo tak moc důležité. Především tam bude Tom a o něj Billovi šlo. Jeho bratr.
"Tak dobře Sakuro. Teď ale musíme ještě upravit tebe než s Myioko půjdete ven." Vydechla Aiko. Sama s tím moc nepočítala, takže vzhledem k tomu neměli moc času a už vůbec si nemohly dovolit se něčím zdržovat.

Bill jen přikývnul hlavou k souhlasu a poté následoval Aiko do svého pokoje, kde jej následně Aiko mohla připravit. Lhal by, kdyby řekl, že není nervózní.
"Myslím to ale vážně Sakuro. Žádné výstupy. Na to jsi ještě nezkušená." Kladla mu zas a znovu na srdce Aiko, když mu splétala vlasy do účesu. Nebyl čas, aby se dělala s tak složitou úpravou jako u Miyoko a navíc… Bill ještě nebyl Geisha jako taková, tak to nebylo ani potřeba. Spletla je do složitějšího drdolu a konce jeho černobílých dredů nechala vyčuhovat do stran. I jemu zabodla do vlasů sponu se střapci, které mu spadaly podél obličeje. Bill zatím na svoji tvář nanášel bílý pudr. To už uměl.
"Slibuju. Chci se jen dívat a učit se od Miyoko." Pravda, že teď trochu lhal. Nechtěl tam jít kvůli Miyoko. Chtěl ho zase jen vidět a připomenout se mu. Doufal, že Tom si ho jako Sakuro, bude pamatovat.
"Dobře. Víš, že tě potrestám, pokud to nedodržíš." Poznamenala přísně Aiko a Bill jen přikývnul. Nechal se od Aiko doupravit ve svém líčení a pak ji následoval ke skříni s kimony.
"Které se ti líbí?" Otočila se na něj Aiko a vyndala mu na výběr ze tří variant. Tak aby ladily k jeho vlasům a líčení.
"Oh..já nevím. Všechna jsou krásná." Prohlížel si je Bill. Na jednom přeci jen zrakem setrval déle a Aiko z toho usoudila, že to se mu zamlouvá nejvíce. Zkontrolovala, zda jsou sami a zda ani v blízkosti se nikdo nenachází a teprve potom začala Billa oblékat. Musela chvátat. Miyoko nesměla přijít pozdě. Dotáhla stuhu a otočila si Billa čelem.
"Vypadáš krásně." Zkonstatovala a za stuhu mu zasunula jeho vějíř.
"Děkuji." Usmál se Bill. Srdce mu zběsile tlouklo. Nevěděl, zda to je tím, že uvidí Toma anebo tím, že byl nervózní. Co bude dělat, až někam půjde jako pravá Geisha? Asi se zhroutí. Miyoko už netrpělivě čekala venku před dveřmi, když Aiko přivedla Billa.
"Spoléhám na tebe Miyoko. Víš, co to obnáší. Pohlídej ji."
"Jistě Aiko." Mile se usmála a s Billem po boku se vydala do čajovny, kde na ni čekal její společník.

Bill tiše následoval Myioko po jejím boku a ani nepípnul. Snad ani nechtěl mluvit, jen být v čajovně co nejdříve aby ho mohl znovu vidět. Na druhou stranu s každým novým krokem si připadal víc a víc nervóznější. Každopádně nechtěl nic uspěchat a už vůbec ne pokazit.
"Tak tobě se líbí Tom Kaulitz jo?" Nemohla si odpustit Myioko poznámky na Sakuro adresu když jí měla teď dalo by se říct ve vlastních rukách. Bill se při Myioko slovech zarazil a dalo by se říct, že i ztuhnul. Avšak nezastavoval se. Pokračoval v chůzi vedle dívky. Proč se ho ale na tohle Myioko ptá? Vrtalo Billovi hlavou.
"Jak jsi na to přišla?" Řekl tiše Bill a přitom se snažil mluvit klidně a vyrovnaně. Nechtěl a už vůbec nestál o to, aby měla Myioko nějaké podezření.
"Nemusíš se bát a klidně mi to řekni. Nikomu to neřeknu a zůstane to jen mezi námi." Usmála se Myioko. Snažila se chovat nyní přátelsky a Billovu otázku ignorovala. Přešla jí jako by se jí Sakuro na nic neptala. Tohle nebylo přeci důležité. Chtěla jen nahlas slyšet její přiznání. A i toho by pak mohla náležitě využít. Myioko možná byla krásná ale taky byla dost podlá a především Sakuro, neměla ráda už od chvíle, kdy přišla do domu.
"Proč se mě na tohle ptáš Myioko?" Vydechl Bill a sám nevěděl, zda je lepší zapírat nebo se přiznat. Nevěděl, zda je to nejlepší ale Myioko na něj dál tlačila a naléhala.
"Jen se neboj a klidně mi to pověz. Je to přeci normální." Usmála se dívka a přitom po očku pokukovala po Sakuro. Přesto si ale dávala pozor na cestu, kam šlape. Nerada by upadla a už vůbec ne před Sakuro. Ponížila by se a o to rozhodně nestála.
"Dobře, líbí." Špitnul skoro neslyšně nakonec Bill. Avšak Myioko to slyšela až moc dobře. Myioko měla také tu vlastnost, že dokázala snad každého přesvědčit k něčemu, co mu ona sama řekla. A právě teď chtěla slyšet Sakuro přiznáni a dosáhla toho. Tajně se pro sebe ušklíbla, nepletla se.
"Oh to je krásné." Vzdychla dívka a Bill se jen nepatrně usmál. Udělal chybu, že se přiznal? Teď už to zpátky stejně nemohl vzít a navíc Myioko zněla tak nějak přátelsky, mile.
"Bude tam, jak jistě už víš. Jsi nervózní?" zeptala se ještě Myioko a přitom se pomalu přibližovaly k čajovně.
"Ano jsem." Přiznal Bill. Nijak nelhal. Opravdu byl nervózní a především z toho důvodu, že se bál, že ho Tom nepozná. Že si ho ani jako Sakuro, nebude pamatovat. A kdo ví, třeba bude mít Bill příležitost tomovi odhalit pravdu ale to by teď Bill se svými myšlenkami předbíhal. Vždyť tam ještě ani nebyli a on ho ani neviděl.
"To chápu, ale nemusíš se bát. Budu tam přeci já." Usmála se Myioko. Nejraději by se teď Sakuro vysmála do tváře, ale to si nechávala na pozdější chvíli.

Bill už ale nepromluvil. Jen nepatrně přikývnul hlavou k souhlasu a mírně se na Myioko usmál. Ani se nenadal a za chvíli na to co Myioko řekla svá poslední slova už stál před čajovnou. Bylo to tady. Chvíle kdy opět spatří svého bratra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama