Geisha from Tokyo 8

8. prosince 2010 v 13:50 | Doris |  Geisha from Tokyo
V tu chvíli se v Billovi mísily všelijaké pocity. Kladné, ale taky záporné. Kladné z toho důvodu že pokud se bude snažit a tím se opravdu naučí, znovu Toma uvidí a bude moct s ním trávit večery jak už sama Aiko zmínila. Záporné pocity byly ty, týkající Yoko. Tomovy manželky. Tom se oženil, aniž by Billovi něco řekl, aniž by tušil, co k němu Bill cítil. Oči jej znovu zapálily od slz. Nedokázal ovládat své emoce, ne když byl sám a to ho nutilo o to víc přemýšlet. Od chvíle kdy jej spatřil toho opravdu mnoho nenamluv ač byl jindy ukecaný sebevíc. Teď jako by měl v krku knedlík. Nevydržel to a tiše vzlyknul. Tolik ho to tížilo.

Byl už večer a opět na sobě měl svou košili, kterou dostal hned poté, co přišel do tohohle domu. Seděl na posteli hodnou chvíli a mírně se pohupoval. Nyní v pokoji byl už sám a všude bylo ticho. Jen z Billova pokoje vycházely tiché nářky.
Našel svého bratra, ale cítil jako by mu byl stále daleko. Jako by pro něj zůstal nedosažitelný. Nakonec zalehl do postele a přikryl se přikrývkou. Zůstal hledět do stropu. Jeho myšlenky se motaly stále u Toma snad ještě víc než kdykoli předtím. Viděl jej a o to víc mu teď chyběl. Dnes po tak dlouhé době cítil jeho dotek, ale chtěl by víc. Chtěl by jej obejmout. Přitulit se k jeho tělu a v jeho náruči usnout. Stále tady byla ale jeho manželka. O to víc to pro Billa bylo těžší. Ale vzdávat se nechtěl. Nehodlal se teď vzdát, když může mít šanci být znovu se svým Tomem.

Ještě dlouho do noci Bill myslel na svého bratra, ale nebyl jediný. I Tom myslel na něj. Ale poněkud jinak. Myslel na něj jako na dívku, kterou dneska potkal. Stále měl její tvář před očima a sám nevěděl, proč na ní nemůže přestat myslet. Nakonec únavou po dnešním perném dni upadnul do říše snů, tak jako jeho manželka Yoko, tak jako i Bill skrývající se za dívku Sakuro.
Přitom netušíc, že stále jedna osoba nespala a slyšela jak Billův rozhovor s Aiko ohledně Toma, tak i později jeho nářky.

Miyako stála za dveřmi svého pokoje, který byl hned naproti Billovu. Měla na něj vztek. Tedy na Sakuro měla vztek. Bill se ve svém učení zlepšoval a doháněl tak její kvality. A o to víc žárlila, že ona nedostala žádnou takovou poklonu od muže. Přesto, že už pár večerů v jejich společnosti strávila. Moc dobře věděla, o jakého muže se jedná. Tomovi dělaly společnost vždy jen ty nejlepší geishy.

Ráno se vstávalo brzy. Aiko měla dívky učit tančit a na to se vždy vstávalo dříve, jelikož tanec zabíral opravdu hodně času.
"Sakuro…" nakoukla Miyoko do Billova pokoje. Štěstí, že už byl oblečený. V rukou svíral vějíř, který dostal a chystal se jít za Aiko. "Mohla bys mě rozčesat?"
"Ovšem Miyoko." Přikývl Bill a postavil se za záda dívky, která si u něj klekla na podlahu. Bill vzal do ruky kartáč a pročesával její dlouhé půlnoční vlasy. Miyoko trochu předklonila hlavu a postranní vlasy jí spadly přes obličej. Bill ji pořádně nevnímal. Byl myšlenkami jinde. Miyoko zvedla ke svojí tváři ruku, kde ukrývala malé nůžky a ostrou hranou se řízla. Jen trochu, ale tak aby z rány vytékala krev.
"Au…" zaúpěla, když ruku znovu svěsila a Bill polekaně odskočil. Právě jí rozčesával vlasy v oněch místech.
"Škrábla jsi mě." Zamračila se na něj Miyoko. Bill upustil kartáč na podlahu, když viděl kapičky krve na její tváři. Neudělal to schválně, ale bylo mu jasné, že ho za to čeká trest. Za neopatrnost.
"Já...já se omlouvám." Ozval se plačtivě a ukláněl se tak jak ho to Aiko užila. Už to uměl.
"Proč jsi mi to udělala? Večer jsem měla jít ven." Vzlykla Miyoko.
"Já nechtěla. Opravdu. Neudělala jsem to schválně." Snažil se Bill, ale Miyoko byla až velmi dobrá herečka. Její oči se leskly vyvolanými slzami.
"Kvůli tobě nepůjdu a Aiko se na mě bude zlobit." Vzlykla a záměrně vlasy na té straně odhrnula za ucho. Zrovna v momentě kdy do místnosti vešla Aiko aby dívky popohnala.
Zarazila se ve chvíli, kdy uviděla na Miyoko tváři nepatrný, ale i přesto viditelný šrám z kterého tekla krev.
"Co se tady stalo?" Řekla ihned, jelikož tohle nebylo dobré. Miyoko možná byla lhářka, ale večer měla jít opravdu ven. A šrám na tváři byl poněkud veliký problém. Zamračila se.
"To Sakuro…" ukázala Miyoko prstem na Billa, který ztěžka vydechl. Už jen z Aiko pohledu viděl, že bude mít problém. Bude potrestán. Udělal chybu, ale opravdu nechtěl.
"Já… já nechtěla. Mrzí mě to opravdu mě to mrzí." Špitl plačtivě Bill a tak jako před chvíli se omlouval s úklonou Miyoko, teď se omlouval znovu Aiko.
"Škrábla mě. Nedávala pozor a udělala to schválně Aiko. Mám jít dnes večer ven, ale podívej se, jak vypadám" Hraně vzlykla Miyoko. Měla ze sebe radost. I když lhala, dokázala být někdy opravdu přesvědčivá a nyní tomu nebylo jinak. Hrané slzy toho byly důkazem.
"Je to naprostá nešika. Chtěla jsem jen učesat ale místo toho mi zůstane jizva na tváři." Dodala ještě lstivá a chladná Miyoko.

Aiko se zamračila o to víc. Tohle nebylo dobré a Billa musela za tenhle čin, za nešikovnost s kterou poranil Miyoko, potrestat. Musel se ponaučit za své chyby.
"Miyoko nechám ti to doktorem ošetřit aby ti tam nic nezůstalo a líčením se to pokusíme zakrýt, aby to nebylo vidět ano?" Koukla na dívku a ta jen slabě s popotáhnutím přikývla.
"A ty." Ukázala žena na Billa, který sám popotahoval. Věděl, že jej čeká trest, ale obával se toho jaký.
"Pojď se mnou." Přikázala Billovi a poté vyšla z pokoje a Bill byl v jejich patách. Se sklopenou hlavou jí následoval.

Nakonec se Bill s ženou objevili na dvoře. Bill netušil, co se bude dít, ale už teď věděl, že to nebude příjemné.
"Klekni si." Ukázala na zem Aiko a čekala, až tak Bill učiní. Ten jen s popotáhnutím si pomalu kleknu na kolena na chladné kachlice.
"Mr-mrzí mě to." Zopakoval tiše Bill a poté sklopil hlavu.
"Mlč. Na nic jsem se tě nyní neptala, Sakuro." Opomenula jej Aiko přísně a poté vzala kýbl s ledovou vodou a celý ho vylila na Billa. Otřásl se zimou a zuby mu zadrkotaly. Tiše pod tím vyjeknul, ale zůstal klečet na zemi, tak jak mu Aiko přikázala. Byl k ní zády. Neviděl, co dělá nebo co bere. Zjistil to teprve ve chvíli, kdy pružná rákoska jej silně udeřila do mokrých studených zad od vody. Bolestně vykřiknul a přivřel silně víčka.
"Já nechtěla…" Rozplakal se Bill, když na jeho záda dopadla další rána. Pálilo to a neskutečná zima ho sžírala.
"Máš pamatovat na to, že máš být opatrná." Aiko se vážně zlobila a nepřetržitě zasypávala jeho záda ranami. Bill pokaždé bolestně zakvílel a z jeho očí se vyvalily další proudy slz. Ani nepočítal kolik ran dostal. Za tak malé škrábnutí, které ani nebylo úmyslné. Proč to Miyoko řekla? Proč řekla, že to udělal schválně?

Miyoko stála za oknem a celé to sledovala. Byla se sebou spokojená. Nemohla dovolit, aby Sakura byla lepší geishou. To ona tu byla vždy ta nejkrásnější a ta která měla dělat společnost nejváženějším mužům. Nehodlala se toho vzdát. Věděla, že večer půjde ven. Záměrně neudělala tak velkou ránu. O jizvu nestála.
Aiko po chvíli odložila rákosku a Billovo tělo polila ještě jednou. Klekla si k němu a chytla ho za bradu. Zvedla mu hlavu a zadívala se mu do očí. Držela ho pevně a jeho slz si nevšímala.
"Pamatuj si Sakuro, že naschvály v tomhle domě nestrpím. A už vůbec ne takovéhle věci."
"Já..já..nech..." Koktal ze sebe Bill ale byl přerušen.
"Ticho. Nechci od tebe za celý den nic slyšet a dneska se žádné výuky nezúčastníš." Přikázala přísně a zvedla se. Nechala plačícího Billa za sebou a vrátila se do domu aby Miyoko mohla odvést k lékaři. Pro Billa tohle byl opravdu obrovský trest. Tak jako pro každou jinou Geishu. Když přijde o jeden den výuky, oddálí se tak jeho možnost dělat společnost.
Bill se dnes měl učit tanci ale místo toho ležel na studených dlaždicích na zemi klepající se zimou. Celá zády jej štípala a pálila od ran, které dostal rákoskou. Věděl, že udělal chybu, měl být opatrnější když Miyoko česal vlasy, ale poranil jí a teď za to byl potrestán. O to horší bylo, že byl zbaven o další chvíli se něčeho přiučit a tak mít možnost být co nejdřív s Tomem. Nic pro něj nebylo horší než čekání a nyní se připravil o to delší chvíli. Ale ne záměrně.
Sám ani nevěděl, jak dlouho ležel na zemi a polykal obrovité slzy, ale nakonec jej zima donutila se postavit na nohy a vyhnat zpátky do domu. Tělo jej bolelo a při každém sebevětším pohybu usyknul bolestí. Mohl být si jist i tím, že jeho záda byla pokryta ošklivými a červenými šrámy. Pálilo to jako čert.

Mrznul. Byla mu obrovitá zima a celý se klepal. Když se vrátil celý promočený do domu pomalu zamířil stále uplakaný do svého pokoje. Potřeboval se převléknout a svléknout ze sebe tak promočené šaty, v kterých měl dnes tančit. Místo toho ale se nic takového konat nebude.
Cestou míjel Miyoko, ale nebyl ani schopný se na ni pořádně podívat. Možná by si tak všimnul jejích škodolibých očí. Pomalu ze sebe ani nedokázal svléknout košili. Jakmile zvedl ruce a kůže na jeho zádech se napnula, projela jeho tělem příšerná bolest. Musel to ale zvládnout. Kousek po kousku ze sebe stahoval tu mokrou látku a pak si přes hlavu přetáhl novou košili. Posadil se na postel. Chtěl se zády opřít, ale to nepřicházelo v úvahu. Kolena si přitáhl k tělu a hlavu na ně složil. Nemohl přestat plakat. Snažil se alespoň nevzlykat nahlas, jelikož i přílišný hluk tu byl nevhodný a Bill nechtěl další tresty. Do ruky vzal svůj vějíř, který ležel na posteli a naučeným pohybem ho rozevřel. Ladně kroutil zápěstím a vějířem kreslil obrazce do vzduchu. Nesměl se učit s ostatními, tak se chtěl alespoň sám zdokonalit. A hlavně vyhnat z hlavy myšlenky na bolest a na Toma.
Jenže to bylo skoro nemožné. Tom jako by se mu sám pletl do hlavy a tím Billa v tuhle chvíli trestal. Ke všemu jej bolelo tělo z ran, které na něj dopadaly. Tohle všechno dělal jen proto, aby se mohl setkat ze svého bratra. Tolik pro něj obětoval a i přesto nevěděl kdy a zda vůbec se oné chvíle dočká. Spatří ještě Toma, nebo to byla jen náhoda?

Bolelo ho tělo, bolelo ho srdce a oči jej pálily od obrovitých slz stékajíc po jeho bledé tváři. Dnes se měl učit, ale místo toho teď sedí na posteli sotva se hne a sám zkouší nové věci s vějířem. Když už nemohl se učit tanci chtěl alespoň tohle. Nechtěl být příliš pozadu. Už nechtěl dělat chyby a tím být potrestán. Nechtěl přeci Miyoko říznout kartáčem schválně ale koho to zajímalo? Nikoho. Udělal chybu a za ní trestem zaplatil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama