God Bless You 15

8. července 2013 v 14:32 | Doris |  God bless you
"V pořádku Billi?" Vydechl na Billovy rozechvělé rty. Bill zhluboka dýchal a párkrát se lehce pohnul proti Tomovi. Oba usykli. Tom vzrušením, Bill bolestí. Ta ale s každým dalším pohybem ubývala, až po ní nezbylo vůbec nic. Bill uvolnil svoje tělo a nechal Toma do něj pravidelně pronikat. Vycházel mu vstříc a hrudí se nadzvedával proti té Tomovo. Jejich kůže po sobě klouzala a Bill měl pocit, že víc božský pocit už nezažije. Líbal Toma na krku a rameni a dobrovolně se mu odevzdával. A s každým Tomovo novým přírazem, chtěl Bill víc a víc.
Naprosto se Tomovi oddával a nechával jej dělat, co jen chtěl. Snažil se Tomovi vyjít vstříc, byl v sedmém nebi. To vlastně byli oba. Tom byl jako v extázi a jen se pohyboval proti Billovi. Ten, ač nechtěl, začal tiše sténat Tomovo jméno. Už nešlo vydržet tu dokonalou slast. Jejich hrudníky se prudce zvedaly. Tom se snažil krotit svoje tempo, nechtěl Billovi ublížit, ale on sám se na dredaře snažil nabodávat více a hlouběji. Bill skoro prosil, připadal si najednu stranu tak směšně. On se oddal Bohu a najednou se tu nabízel takhle Tomovi. Ale věděl, že nic krásnějšího už na světě nezažije. Prudce se propnul, když jej Tom vzal do ruky a pohyboval zápěstím ve stejném tempu, jako přirážel do jeho těla. Bill těžce lapal po dechu a než stačil oznámit, že už bude, vyvrcholil do jeho ruky. Naprosto vyčerpaný padl zády zpátky na postel a nechávál Toma do něj ještě párkrát přirazit. Po té se jeho tělem rozlilo teplo. Pod tím pocitem přivřel oči a vydechl.
Tom se snažil uklidnit co nejrychleji, vlastně ani tomu nemohl uvěřit. Tomu všemu, co se tu právě odehrálo. Kapesníčkem setřel zbytky spermatu. Bill měl přivřené oči a jeho řasy se tak krásně třepotaly. Tom neodolal a ještě se nad černovláska sklonil a políbil jej na rty. Bill se pousmál a pomalu zvedl ruce, aby je mohl dát za Tomův krk a políbil jej na zpátek.
"Děkuju." Vydechl Tom a opřel se čelem o Billovo.
 

God Bless You 14

7. července 2013 v 14:31 | Doris |  God bless you
Bill ani nevěděl, co se v něm právě odehrává. Byl vystrašený tím zjištěním, že Benedikt něco odhalil. A zároveň byl naštvaný. Nevěděl přesně proč. Byl naštvaný na sebe, na Toma, paní Kaulitzovou i na Benedikta. Proč k němu mluvil, jako k nějakému kacíři ze středověku. Nic špatného neudělal. Ano… políbil Toma a to nebylo správné. To si uvědomoval, ale pro rány boží nebyl ještě kněz, tak špatné to nebylo. Dokonce začínal i trochu zastávat Tomův názor na Boží kázání "miluj bližního svého" ….ano věděl, že to bylo myšleno jinak, než to Tom použil, ale proč by vlastně člověk nemohl milovat jiného? A miloval on vůbec Toma? To nevěděl, ale věděl, že dokud nebude kněz, nechce promrhat všechno to krásné, co mu Tom nabízí. Natáhl přes sebe mikinu, kapuci přehodil přes hlavu a opustil bránu kláštera. Skoro běžel směrem k zámečku. Srdce mu bušilo neskutečným vzrušením z něčeho zakázaného. Připadal si jako Eva. Hříšná Eva trhající ovoce ze zakázaného stromu. A líbilo se mu to. Doběhl před vstupní dveře zámečku a stiskl zvonek. Dveře se otevřely a v nich stála paní Kaulitzová.
"Oh Bille… co vás sem přivádí?" Usmála se a poodstoupila ode dveří, aby mohl vejít. Bill nechtěl mluvit... nechtěl čekat už ani vteřinu navíc.
"Přišel jsem za Tomem. Musím s ním mluvit. Je doma?" Vychrlil ze sebe zcela neslušně. Na zdvořilost nyní neměl ani pomyšlení. Cítíl se tak šťastně a tak krásně, že to nemohl přebýt žádný jiný pocit. I když se mu kolena lehce chvěla a hodně hluboko v hlavě mu zapínalo stopku jeho světské já. Ignoroval to. Vůbec poprvé dokázal cokoliv ignorovat a byl si na sto milionů procent jistý, že to co teď dělá je správné.

God Bless You 13

6. července 2013 v 14:30 | Doris |  God bless you
"Ne… mám problém se sebou. Nezlob se. Bude to v pořádku." Líbnul ji na čelo a raději opět odešel. Zítra se mu uleví a třeba dostane i radu. Jediné, na co si bude muset dát pozor je, aby nevyslovil Billovo jméno.
Tohle chování u Toma nebylo zvyklé, tedy že ji odbyl ano, ale že by byl mimo až tak moc? To ani nezažila. Nechápala o co jde, ale moc dobře věděla, že se Toma nemá cenu vůbec ptát, stejně by jí nic neřekl. Ale šlo o Billa, to z toho rozvoru pochopila, i když nevěděla, o co přesně jde. A popravdě ani to nemohla pochopit. Bill byl jistě hodný kluk, proč by se Tom na něj tak zlobil. Navíc jí přišlo, že si i docela rozumí. Přeci za ním chodil do kláštera, kde se neobjevil už docela dlouho. Byla na rozpacích, ale nechala Toma raději odejít do svého pokoje.
To Bill na večeře nevnímal nic ani nikoho. Připadal si strašně ztracený a prázdný. V mysli si přemítal chvíle s Tomem. Jen si tiše povzdechl a do úst si strčil další lžičku večeře. Ostatní se na něj jen překvapeně dívali, nechápali, co se děje. Bill se jen na zvědavce lehce usmál a zase sklopil hlavu k večeři. Matouš něco málo tušil, ale nebyl si jistý. Rozhodně si ale všechno chtěl nechat pro sebe. Pár kněží se Billa poptalo, jestli je všehcno v pořádku, Bill jen kývl a jen co dojedl, rychle zmizel ve svém pokoji. Dal si jen rychlou sprchu a zalehl do postele. Nezapomněl i na poslední modlitbu a zavřel oči. Ale ihned se mu před očima objevil Tom. Povzdechl si a nakonec, ani nevěděl jak usnul.
Ráno se cítil zase tak prázdně, ale alespoň konečně vyspaně. Jen neochotně se sesbíral a šel na modlení. Snažil se na to soustředit, ale stejně místo odříkání klasických modliteb, prosil spíše o rozhřešení a vyřešení téhle situace. Potom se vydal na snídani, kde opět byl středem pozornosti. A jen co mohl, zmizel na zahradě.
Tom, jen co mu zazvonil budík, rychle vystřelil z postele. Připadal si směšně, ale... musel to udělat. Už nevěděl, jak dál a kudy kam, třeba mu tohle dá nějakou cestu a pomůže mu to pomoct udělat něco správně. A tak, ač bylo docela brzy ráno, rychle opláchl obličej, oblékl se a šel do kostela. Tady už nikdo nebyl, pomalu šel kostelem a rozhlížel se kolem sebe. Naposledy tu byl na svatbě sestry, ale to se moc kolem sebe nedíval. Teďka se rozhlížel po malbách a sochách všude kolem něj. Moc dobře věděl, že ať už tam bude ve zpovědnici kdokoliv, bude jej znát. Musel si být jistý, že nikdo nepochopí, o co přesně jde. Tedy spíše o koho. Nechtěl Billa dostat ještě do větších problémů. Nesmělo prostě padnout jeho jméno.
Úplně zcela nepřemýšlel o tom, kam jde. Prostě se postupně blížil k oltáři. Vzpomínal si, jak tu chodíval jako malý kluk s mámou na mše. Nikdy ho to nebavilo, ale vždycky si hrozně rád chodil pro křížek na čelo od faráře. Kdyby mu měl teď žehnat Bill… ne, dost myšlenek na něj. Tom se zadíval na velký kříž za oltářem a pokřižoval se. Teprve pak vyšel dva schůdky a kolem oltáře prošel do sakristie. Přešel ke zpovědnici a klekl si na polstrovaný schůdek. Okénko před jeho obličejem se otevřelo a on skrze dřevěnou mříž mohl uvidět profil zdejšího opata. Ne, že by to bylo tak snadno rozeznatelné, ale Tom by ho poznal. Nevěděl jak začít.
"Co tě sem přivádí?" Ozval se Benediktův hlas a Tom lehce sklopil hlavu. Podepřel si lokty a přemýšlel jak začít. Tohle už tak dlouho nedělal.
"Zhřešil jsem otče." Začal tím nejjednodušším čím mohl.
 


Bad Boys II 17

5. července 2013 v 14:24 | Doris |  Bad Boys II
Netrvalo jim to snad ani deset minut a už parkovali před Tomovo bytem. Bill se musel v duchu smát. Tom byl tak nenasytný. Odpoutal se a ihned se hrnul ke dveřím. Bill mu byl těsně v patách a už při odemykání dveří mohl jasně poznat, že je Tom skutečně natěšený. Vpadl dovnitř ihned jak se dveře otevřely a skoro si ani nestačil vyzout boty, jak už ho Tom k sobě přitahoval za boky.
"Tome….nejsi nějakej moc hrrr." Zasmál se Bill. Ne že by mu to nějak překáželo. Divoký Tom s ním dokázal ty nejlepší věci. Jen mu to přišlo komické. Tom zkrátka neviděl důvod se nějak zdržovat. Zaútočil na jeho krk a couval s nim do ložnice.
"Neměl jsi o tom mluvit. Můžeš za to ty." Zamumlal a stiskl Billovu kůži mezi zuby. Ten jen vydechl. Měl takové chování opravdu rád a ještě navíc od Toma…by nejspokojenější. Rozhodl se tedy nezaostávat a při nejistém cupitání z Toma stáhl triko. Nechal ho kdesi na zemi. Jeho tělo zády dopadlo do peřin, když zakopl o hranu postele. Vysoukal se o něco výš a Tom se ihned plazil za ním. Uvěznil jeho rty ve svých a pohladil jeho tělo pod trikem. Cítil narůstající teplotu Billovy kůže. To ho dokázalo vždy nejvíce motivovat. Když samozřejmě nepočítal Billovy vzdechy a podobné pozdější reakce. Bill se jim samozřejmě nijak nebránil. Líbal Toma a snažil se sáhnout na každý milimetr jeho kůže. Miloval to, když se nad ním Tom skláněl, jeho svaly se zatínaly a Bill je mohl dokonale cítit pod rukama. Vyhoupl se a Toma přetočil pod sebe. Obě zápěstí mu chytil v rukách a přidržel mu je u hlavy. Jen se pousmál, když Tom rukama mírně cuknul a vydechl.

God Bless You 12

5. července 2013 v 14:19 | Doris |  God bless you
"Nemůžu se celého svého života vzdát pro jeden polibek Tome, to prostě nejde." Zakroutil hlavou. Znělo to možná všelijak, ale jemu to bylo v tuhle chvíli jedno.
"Tak co chceš slyšet? Že tě miluju?" Tom to chápal, ale nevěděl, co od něj Bill chce. "To je to, co chceš slyšet?" Bill byl nervóznější ještě více, než před tím. Tom na něj tlačil, až moc.
"Jo." Nakonec tiše pípl. Věděl, že mu tohle Tom říct nemůže, Znají se jen chvíli a navíc z těch všech rozhovorů Bill pochopil, že Tom tohle snad ještě nikdy ani neřekl.
"Sám víš, že ti tohle nemůžu říct, pokud nechceš, abych lhal." Tom stál před ním a snažil se navázat oční kontakt, ale Bill se rychle otočil.
"Hodina skončila Tome, uvidíme se na další hodině, ahoj." Rrychle vyplul z knihovny pryč, ani nevnímal překvapeného pohledu Benedikta, vlastně jej skoro ani nepoznal. Chtěl být teďka sám a to za každou cenu. Do očí se mu tlačily slzy. Snažil se je udržet, alespoň do doby, dokud nebude ve svém pokoji, což se mu i podařilo. Vběhl k sobě a jen tiše nechal slzy téct po svém obličeji. Dnešní hodina dopadla ještě hůř, než vlastně čekal. Nechápal, co Tom vlastně od něj chce? Co pak nechápal, že on si vybral cestu? Proč jen se musely jejich cesty potkat. Zrovna teďka? Klečel před svojí postelí, ruce sepjaté a pohled upnutý ke kříži. Připadal si jako ten nejhorší na celém světě a tak moc to bolelo. Co vlastně od toho čekal? Že Toma dokáže změnit?
"Proč tohle děláš? Proč?" Ani nevěděl, jestli se ptá Boha nebo vlastně Toma. Hlavou se opřel o postel a snažil se uklidnit. A snažil se o to ještě více, když se ozvalo lehké zaťukání na dveře. Rychle stíral slzy a snažil se zklidnit dech.
"A... ano?" Vykoktal a sedl si na postel. Dveře se pomalu otevřely a v nich se objebvil Matouš. Možná si i oddechl.
"Můžu dál, Bille?" Matouš si jej prohlížel. Viděl, že Bill je opravdu nějak rozhozený. Vlastně jej poslal Benedikt. Bill pomalu přikývl na souhlas a nechal jej se posadit k němu na postel.
"Stalo se něco? Otec Benedikt mi řekl, že... jsi byl nějak smutný."

God Bless You 11

6. června 2013 v 10:55 | Doris |  God bless you

"Není to jasné? Kvůli žárlivosti." Odpověděl Bill jednoduše a Tom se zamyslel.
"Protože dal Bůh přednost darům od Ábela?" Zakřenil se. "Vždyť to byla prkotina. Jen dary… nešlo přeci o milenku nebo auto." Poškrábal se Tom na hlavě a Bill si povzdychl. Jestli doufal, že by to Tom mohl začít brát vážně, tak se asi mýlil. Ale musel uznat, že předchozí hodinu to bylo horší.
"V době před Kristem asi těžko měli auta nebo milenky. Oběť Bohu pro ně měla tu nejvyšší cenu. Báli se božího trestu. Proto to pro ně bylo tak důležité jako pro tebe milenky." Snažil se Bill uvést Toma trochu do obrazu.


"Pro mě nejsou milenky důležitý. Jsou to jen milenky." Pokrčil Tom rameny.
"Na tom přeci nesejde, Tome." Zakroutil Bill hlavou, aby se tato debata nemohla více rozebírat. Opravdu nepotřeboval vědět nechtěné informace o případných Tomových milenkách nebo něčem podobném.
"Dobře… tak mi vysvětli jednu věc…" Zadíval se Tom vážně, až to Billa překvapilo.
"Jen jednu?" Pronesl lehce ironicky a Tom se jen zašklebil.
"Všude se hlásá, že Bůh je spravedlivý. Tady ale nebyl. Proč dal přednost zrovna Ábelovi? Protože on mu dal zvěř, a ta je cennější než ovoce?" Povytáhl obočí a Billa až překvapila logika jeho otázky. "V tom případě spravedlivý nebyl." Založil ruce křížem hrdý sám na sebe. Bill chvíli mlčel.


"Takovou otázku jsem od tebe nečekal." Přiznal Bill upřímně. "Ale bylo to jinak. Nešlo o to, že by Kain dal méně hodnotný dar. Bůh si cení každého daru. Ale od poctivého člověka. Kain nebyl dobrý člověk." Zakroutil hlavou.
"No to jsem si všiml, že to asi nebyl anděl svatej, když zabil bráchu." Ušklíbl se Tom. "Ale i tak nejsem přesvědčenej, že to bylo fér. A ještě ho potrestal."
"Samozřejmě, že ho potrestal. Vražda je přeci hřích. Obrovský hřích." Rozvíjel Bill. Tom se opřel o lokty a zadíval se na Billa, až černovlasého chlapce zamrazilo. Ovšem aspoň jejich hodina měla nějaký duchaplný smysl.

God Bless You 10

5. června 2013 v 10:55 | Doris |  God bless you
"Začnu to brát vážně. Slibuju." Vydechl ztěžka dredáč a zahleděl se do svého rybízu. Aniž by si to uvědomoval, zrychlil tempo jeho obírání. Přemýšlel, co mu řekl otec Matouš. Vyzpovídat se… možná by se mu ulevilo a zpovědní tajemství přeci jen také bylo veliké plus. Nemusel by přeci Billa jmenovat konkrétně… jen se zbavit té zátěže z toho, že někomu, na kom mu záleží, ničí život. Řekl někomu, na kom mu záleží? Tom lehce zatřepal hlavou, aby takové myšlenky zahnal. Takhle uvažovat nemohl. Ani to nebylo reálné. Nakonec se rozhodl počkat do dalšího dne. Omluvit se Billovi a třeba to jeho nitru pomůže, a pokud ne… zkusí se o tu tíhu podělit s Bohem.


Bill se na něj krátce usmál, v hlavě si představoval ty otázky, se kterými Tom přijde. Nedokázal si představit, co Tom na tomhle nechápal. Ale měl pravdu, nechtěl to řešit teď. To by pak zítra neměli co řešit a on se toho dne děsil už tak. Přivřel oči a věnoval se těm kuličkám, Tom si kousal ret, chtěl se jej na něco zeptat. Ale nevěděl na co.
"No a co z toho rybízu bude? Šťáva?" Položil tu nejdebilnější otázku, co jej mohla napadnout, ale alespoň něco. Bill jen zakroutil hlavou.
"Ne, tohle bude na koláč, co budou péct kněží v kuchyni." Cítil, jak jeho ruce podvědomě zrychlují, ani nevěděl proč. Bylo to šílené, nechtěl utíkat, ale... měl pocit, že se tady nejspíše musí zbláznit. Tom to viděl a jen zase sklopil zrak dolů ke svým rukám. Očividně mu byla jeho přítomnost nepříjemná. A když se opět pár kněží vrátilo, povzdechl si a zvedl se k odchodu.

"Omlouvám se, ale už budu muset. Tak... ahoj zítra." Mávl lehce Billovi, který šokovaně zvedl hlavu, a nakonec se přinutil k lehkému úsměvu.
"Zítra." Zašeptal spíše pro sebe a opět se vrátil k práci, kde vládlo ticho. Nikdo si jej moc nevšímal a on za to byl docela rád, navíc ve velké míse už toho zbylo jen trochu.
"Bratři, nevíte, kdo to bude péct? Tedy... já mám rád práci v kuchyni, rád bych se připojil." Koukl se na svoje spolupracovníky a jeden z kněžských mu odpověděl a rovnou jej s otrhaným a probraným rybízem poslal do kuchyně. Tam už byly velké přípravy, a tak se hned zapojil. Byl rád za tu práci. Nemohl být teď sám se sebou, nejspíše by se zbláznil. A tak s poměrně mladšími knězi pekl moučník. Bylo to nakonec docela zábavné, vzali jej mezi sebe téměř okamžitě a on měl pocit, že konečně opět nalezl tu správnou cestu. Společně si zazpívali pár náboženským písniček a také se pomodlili růženec, a než se černovlásek nadál, zasedal k obědu. Benedikt si jej měřil pohledem a Matouš jakbysmet, věnoval jim jen krátký úsměv.

Kam dál